Association française pour l'information scientifique

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Association française pour l'information scientifique
Logo afis 2018.jpg
ZkratkaAFIS
Vzniklistopad 1968
Typnezisková organizace
Účelpodpora vědeckého skepticismu
SídloFrancie Paříž, Francie
Úřední jazykfrancouzština
Členové700 (k roku 2010[1])
PrezidentFrançois-Marie Bréon
Hlavní orgánDozorčí rada
PřidruženíEvropská rada skeptických organizací
Oficiální webwww.pseudo-sciences.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Association française pour l'information scientifique (AFIS) (Francouzská asociace pro vědecké informace) je neziskové sdružení a jako skeptická organizace je od roku 2001 členem Evropské rady skeptických organizací.[2] AFIS vydává časopis Science et pseudo-sciences ("Věda a pseudovědy").

Historie[editovat | editovat zdroj]

Francouzskou asociaci pro vědecké informace založil v roce 1968 Michel Rouzé, vědecký novinář, který patřil k racionalistickému hnutí, jež bylo v té době ve Francii reprezentováno především Racionalistickou unií (Union rationaliste).[3] Jejím hlavním cílem bylo zaměřit se na širokou veřejnost a odklonit ji od šarlatánství.[4][5] Sdružení (které v roce 1978 přijalo název „asociace“ místo „agentura“[6] sdružovalo lidi s různými politickými postoji, aby překonalo rozpory a představilo sdružení jako neutrální místo pro racionalismus.[5]
V sedmdesátých a osmdesátých letech sdružení navrhovalo texty kritizující některé technické inovace, jako je jaderná energie nebo DDT.[4][7]
Jeho redakční linie se postupem času vyvíjela, zejména po smrti Michela Rouzé v roce 2003. Podle sociologa Sylvaina Laurense se časopis zpočátku zajímal o otázky spojené se společenskou odpovědností vědce nebo sekularismem, ale pak se od nich odklonil a začal hájit technologický a průmyslový rozvoj, který analyzoval z pohledu některých oborů, jako je průmyslová toxikologie, na úkor jiných, například sociologie, což vedlo k odchodům některých členů.[8][5]

Účel[editovat | editovat zdroj]

Prohlášení o principech: „AFIS usiluje o podporu vědy proti těm, kteří popírají její kulturní hodnotu, zneužívají ji pro kriminální účely nebo jako zástěrku pro šarlatánství.“

Podle AFIS věda sama o sobě nemůže vyřešit problémy lidstva, ani je nelze řešit bez použití vědecké metody. Občané by měli být informováni o vědeckých a technických pokrocích a problémech, které pomáhají řešit, a to způsobem, který je přístupný všem bez ohledu na tlak partikulárních zájmů. Měli by být varováni před falešnými vědeckými poznatky a před těmi, kdo je v médiích šíří za účelem osobního nebo finančního prospěchu. Prostřednictvím svého časopisu Science et pseudo-sciences se sdružení snaží:

  • shromáždit řadu faktů z aktuálního dění ve vědě a technice, aby se o nich uvažovalo především z lidského hlediska
  • šířit vědecké informace o všech oborech výzkumu prostřednictvím zpravodajství, a to v jazyce, kterému každý rozumí
  • bezpodmínečně odsuzovat obchodníky s falešnou vědou nebo pseudovědou (astrologie, UFO, sekty, paranormální jevy, falešná medicína), zlovolné šarlatány a dodavatele iracionality
  • bránit vědecké myšlení před hrozbou nového tmářství
  • nezávisle na všech nátlakových skupinách odmítá jakékoliv ústupky senzacechtivosti, dezinformacím a samolibosti v oblasti iracionálna[9]

Science et pseudo-sciences[editovat | editovat zdroj]

AFIS vydává čtvrtletník Science et pseudo-sciences („Věda a pseudovědy“).

Podle vlastního vyjádření časopis píší pouze dobrovolníci.[9] Jeho články se zabývají různými vědeckými tématy a jejich cílem je osvětlit společenské otázky, které mohou být předmětem dezinformací nebo kontroverzí, zejména v oblasti zdraví, nových technologií nebo ochrany životního prostředí. Dalšími tématy jsou např. medicína, potraviny, biotechnologie, energie a psychoanalýza.

Podle údajů sdružení měl časopis v roce 2010 1400-1500 předplatitelů a 1400-2800 čtenářů na jedno číslo,[1] v roce 2010 přinesl prodej časopisu příjmy ve výši 82 232 eur na výrobní náklady a 60 125 eur na poštovné.[10]

Inženýr a fyzik Sebastien Point, člen AFIS, píše do Science et pseudo-sciences i pro anglický časopis Skeptical Inquirer. Psal o volné energii a chromoterapii[11] a o mylných názorech obklopujících elektromagnetické záření.[12][13]

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Astrologie[editovat | editovat zdroj]

Když byla v dubnu 2001 na pařížské Descartesově univerzitě přijata disertační práce Élizabeth Teissierové „Situation épistémologique de l'astrologie à travers l'ambivalence fascination/rejet dans les sociétés postmodernes“ ("Epistemologická situace astrologie napříč ambivalencí fascinace/odmítání v postmoderních společnostech"), vyvolala ve vědecké komunitě rozruch. AFIS se chopila iniciativy a práci Teissierové kriticky analyzovala.[14] Ukázalo se, že jde o obhajobu astrologie, která je prezentována jako sociologická studie a nesplňuje žádné akademické standardy pro disertační práci. Analýzu provedla skupina astrofyziků a astronomů (Jean-Claude Pecker, Jean Audouze a Denis Savoie), sociologů (Bernard Lahire a Philippe Cibois), filozof (Jacques Bouveresse) a specialistů na pseudovědy (Henri Broch a Jean-Paul Krivine).[15] Teissierová kritiku obsahu své sociologické disertace odmítla a AFIS označila za „kulturní tálibán“.[16]

GMO[editovat | editovat zdroj]

V roce 2007 AFIS zahájila petici proti moratoriu na geneticky modifikovanou kukuřici ve Francii,[17][18][19] publikovala řadu článků o GMO a v roce 2008 uspořádalo sympozium v Senátu, na němž většina řečníků byla pro geneticky modifikovanou kukuřici.[20][21] V březnu 2008 tento postoj sdružení vedl člena vědecké rady AFIS, Marcela-Francise Kahna, emeritního profesora medicíny na Pařížské univerzitě Diderot, k rezignaci s odůvodněním, že "AFIS - aniž by konzultovalo náš názor - provedlo obrat o 180° ke skutečné lobby podporující GMO."[22] Rovněž tvrdil, že existuje spojení mezi dvěma členy, Marcelem Kuntzem a Louisem-Marie Houdebinem, a „společností Monsanto nebo jejími pobočkami“. Kahn však nebyl schopen předložit skutečné důkazy, které by jeho obvinění podpořily.[23] AFIS zatím trvá na své naprosté nezávislosti na jakékoli průmyslové skupině“.[24]

Globální oteplování[editovat | editovat zdroj]

Po zveřejnění zprávy o globálním oteplování, která mimo jiné dala slovo popíračům klimatických změn, jako jsou Vincent Courtillot a Benoît Rittaud,[25][26] se sdružení dočkalo kritiky ze strany klimatologů a Union rationaliste.[27] Sylvestre Huet, vědecký novinář z Libération, v kritice sdružení vyjádřil zklamání z „průměrného“ pokrytí tématu.[28]

Le Monde, jehož autorem je novinář Stéphane Foucart, a někteří vědci odsoudili postoje AFIS a některé články v jejím časopise jako iracionální stanoviska obhajovaná ochránci životního prostředí. Odsouzení se dočkaly také klimaticky skeptické články. Le Monde se domnívá, že sdružení zastává antiekologický postoj.

Představenstvo[editovat | editovat zdroj]

Prezidenti[editovat | editovat zdroj]

  • Michel Rouzé (1969–1999)
  • Jean-Claude Pecker (1999–2001)
  • Jean Bricmont (2001–2006)
  • Michel Naud (2006–2011)
  • Louis-Marie Houdebine (2011–2014)
  • Anne Perrin (2014 - 2018)
  • Roger Lepeix (2018-2019)
  • Jean-Paul Krivine (2019-2020)
  • François-Marie Bréon (2020–)[29]

Vědecká rada a sponzorská komise[editovat | editovat zdroj]

  • Jean-Pierre Adam (archeolog, CNRS, Paříž)
  • Jacques Bouveresse (filozof, profesor na Collège de France, vedoucí katedry filozofie jazyka a poznání)
  • Jean Bricmont (profesor teoretické fyziky na Université catholique de Louvain, Belgie)
  • Henri Broch (profesor fyziky a zetetiky, Univerzita Sophia Antipolis v Nice)
  • Gérald Bronner (profesor sociologie, Štrasburská univerzita)
  • Henri Brugère (veterinární lékař, profesor terapeutické fyziologie na Národní veterinární škole v Alfortu)
  • Yvette Dattéeová (čestná ředitelka výzkumu INRA, členka Académie d'Agriculture de France)
  • Jean-Paul Delahaye (profesor na Univerzitě vědy a techniky v Lille, výzkumný pracovník v Laboratoire d'Informatique Fondamentale de Lille)
  • Marc Fellous (profesor medicíny, Institut Cochin de Génétique Moléculaire)
  • Léon Guéguen (dietolog, čestný ředitel výzkumu INRA, člen Académie d'agriculture de France)
  • Louis-Marie Houdebine (biolog a ředitel výzkumu ve středisku INRA v Jouy-en-Josas)
  • Bertrand Jordan (molekulární biolog, emeritní ředitel výzkumu v CNRS, Marseille)
  • Jean-Pierre Kahane (profesor matematiky, člen Francouzské akademie věd)
  • Jean de Kervasdoué (profesor na Conservatoire national des arts et métiers (CNAM), člen Francouzské akademie technologií).
  • Marcel Kuntz (biolog, ředitel výzkumu v CNRS)
  • Gilbert Lagrue (čestný profesor v nemocnici Albert Chenevier v Créteil)
  • Hélène Langevin-Joliotová (jaderná fyzička, emeritní ředitelka výzkumu v CNRS)
  • Guillaume Lecointre (profesor Národního přírodovědného muzea v Paříži)
  • Jean-Marie Lehn (profesor na Collège de France, člen Francouzské akademie věd, nositel Nobelovy ceny za chemii)
  • Gérard Pascal (dietolog a toxikolog, čestný ředitel výzkumu INRA, člen Académie d'Agriculture a Francouzské akademie technologií)
  • Jean-Claude Pecker (čestný profesor teoretické astrofyziky na Collège de France, člen Francouzské akademie věd)
  • Arkan Simaan (profesor fyziky, historik přírodních věd)
  • Alan Sokal (profesor fyziky na Newyorské univerzitě a profesor matematiky na University College London)
  • Jacques Van Rillaer (profesor psychologie, Belgie)

Redakce Science et pseudo-sciences a webových stránek[editovat | editovat zdroj]

  • Jean-Paul Krivine (šéfredaktor)
  • Bruno Przetakiewicz (webmaster)

Transparentnost[editovat | editovat zdroj]

V roce 2008, po práci nadace Prometheus na barometru transparentnosti nevládních organizací, se AFIS chtěla zapojit do procesu transparentnosti tím, že zveřejní složení rady, finance a zprávy o činnosti.[30]

Od roku 2011 nejsou zveřejňovány účetní uzávěrky sdružení a od roku 2012 nejsou zveřejňovány zápisy z jeho činnosti.[30]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Association française pour l'information scientifique na francouzské Wikipedii a Association française pour l'information scientifique na anglické Wikipedii.

  1. a b Assemblée générale 28 mai 2011 [online]. Association française pour l’information scientifique, 28. 5. 2011. Dostupné online. (francouzsky) 
  2. HEAP, Mike. From the Chairman: The 10th European Skeptics Congress. S. 2–3. Skeptical Adversaria [online]. Association for Skeptical Enquiry, leden 2002. Roč. 2002, čís. 5, s. 2–3. Dostupné online. (anglicky) 
  3. LAURENS, Sylvain. Militer pour la science: les mouvements rationalistes en France (1930-2005). Paris: EHESS, 2019. 244 s. ISBN 9782713227691. S. 120–121. (francouzsky) 
  4. a b LAURENS, Sylvain. Militer pour la science: les mouvements rationalistes en France (1930-2005). Paris: EHESS, 2019. 244 s. ISBN 9782713227691. S. 134. (francouzsky) 
  5. a b c RADTKA, Catherine. Le rationalisme a-t-il vécu?. S. 427–441. Zilsel [online]. Únor 2020. Roč. 7, čís. 2, s. 427–441. Dostupné online. (francouzsky) 
  6. LAURENS, Sylvain. Militer pour la science: les mouvements rationalistes en France (1930-2005). Paris: EHESS, 2019. 244 s. ISBN 9782713227691. S. 120. (francouzsky) 
  7. KRIVINE, Jean-Paul. Un demi-siècle de combats contre les pseudo-sciences [online]. Association française pour l’information scientifique, 2018. Dostupné online. (francouzsky) 
  8. LAURENS, Sylvain. Militer pour la science: les mouvements rationalistes en France (1930-2005). Paris: EHESS, 2019. 244 s. ISBN 9782713227691. S. 204–207; 209. (francouzsky) 
  9. a b Qu’est-ce que l’AFIS? [online]. Association française pour l’information scientifique [cit. 2021-07-23]. Dostupné online. (francouzsky) 
  10. Comptes de l'exercice 2010 [online]. Website AFIS [cit. 2021-07-23]. Dostupné online. (francouzsky) 
  11. POINT, Sebastien. Free Energy: When the Web Is Freewheeling. Skeptical Inquirer [online]. Center for Inquiry, 2018-01-01. Roč. 42, čís. 1. Dostupné online. (anglicky) 
  12. POINT, Sébastien. Why you shouldn’t be afraid of LEDs. European Scientist [online]. 2018-02-01. Dostupné online. (anglicky) 
  13. POINT, Sébastien. Electromagnetic waves and health: when lawyers think they are physicists. European Scientist [online]. 2018-03-02. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Les communiqués de l’AFIS [online]. Association française pour l’information scientifique, 26. 4. 2001. Dostupné online. (francouzsky) 
  15. Analyse de la thèse de Madame Élisabeth Teissier [online]. Homme moderne [cit. 2021-07-23]. Dostupné online. (francouzsky) 
  16. Interview biographie de Elizabeth Teissier [online]. Vidéo Dailymotion, 10. 11. 2001. Dostupné online. (francouzsky) 
  17. Des scientifiques s'en prennent aux anti-OGM. L'Express [online]. 2007-12-14. Dostupné online. (francouzsky) 
  18. Assemblée générale 17 mai 2008 [online]. Association française pour l’information scientifique, 17. 5. 2008. Dostupné online. (francouzsky) 
  19. Non au gel (moratoire) de la culture du maïs OGM résistant à la pyrale [online]. Website petition against GMO ban [cit. 2021-07-23]. Dostupné online. (francouzsky) 
  20. LINDGAARD, Jade. Comment le Sénat et les lobbies ont réécrit le projet de loi OGM. Mediapart [online]. 1. 4. 2008. Dostupné online. (francouzsky) 
  21. Biotechnologies & Agriculture durable, un post-Grenelle de l'environnement [online]. agrobiosciences.org, leden 2008. Dostupné online. (francouzsky) 
  22. Pour que le monde de Monsanto ne devienne jamais le nôtre [online]. Combat Monsanto, 2019-10-08. Dostupné online. (francouzsky) 
  23. Marie-Monique Robin contre Monsanto [online]. Arrêt sur images [cit. 2021-07-23]. Dostupné online. (francouzsky) 
  24. Elle court, elle court la rumeur... [online]. Association française pour l’information scientifique, 11. 3. 2013. Dostupné online. (francouzsky) 
  25. Et le Soleil dans tout cela? [online]. Association française pour l’information scientifique, 28. 10. 2010. Dostupné online. (francouzsky) 
  26. Un point de vue sceptique sur la thèse « carbocentriste [online]. Association française pour l’information scientifique, 5. 11. 2010. Dostupné online. (francouzsky) 
  27. FOUCART, Stéphane. Le rationalisme, au risque du biais "anti-écolo". Le Monde [online]. 2012-09-20. Dostupné online. (francouzsky) 
  28. Réchauffement climatique : dialogue avec Sylvestre Huet [online]. Association française pour l’information scientifique, červenec 2011. Dostupné online. (francouzsky) 
  29. Qui sommes-nous? [online]. Association française pour l’information scientifique [cit. 2021-07-23]. Dostupné online. (francouzsky) 
  30. a b Gouvernance et transparence [online]. Association française pour l’information scientifique [cit. 2021-07-23]. Dostupné online. (francouzsky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]