Antonij (Moskalenko)

Antonij
Jeho Vysokopřeosvícenost; Antonij
	Emeritní arcibiskup oralský a atyrauský
Církev	Ruská pravoslavná církev
Diecéze	Oral
Jmenování	30. ledna 1991
Emeritura	27. května 2022
Předchůdce	Modest (Nikitin)
Nástupce	Vianor (Ivanov)
Zasvěcený život
Sliby	13. dubna 1970
Svěcení
Jáhenské svěcení	27. září 1969 ; světitel Pavlo (Golyšev)
Kněžské svěcení	12. října 1969 ; světitel Pavlo (Golyšev)
Biskupské svěcení	13. října 1985 ; světitel Filaret (Denysenko)
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	Biskup perejaslav-chmelnycký a vikář kyjevské eparchie (1985–1986); Biskup černovický a bukovinský (1986–1990); Biskup oralský a gurjevský (1991–1997); Arcibiskup oralský a gurjevský (1997–2012); Arcibiskup oralský a aktobský (2012–2022);
Osobní údaje
Rodné jméno	Vladimir Ivanovič Moskalenko; (Влади́мир Ива́нович Москале́нко)
Země	Kazachstán
Datum narození	29. září 1940 (83 let)
Místo narození	Chabarovsk, Ruská sovětská federativní socialistická republika
Národnost	ruská
Alma mater	Moskevská duchovní akademie
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonij (světským jménem: Vladimir Ivanovič Moskalenko; * 29. září 1940, Chabarovsk) je ruský duchovní Ruské pravoslavné církve a emeritní arcibiskup oralský a atyrauský.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 29. září 1940 v Chabarovsku.^[1]

Po dokončení střední školy nastoupil roku 1960 do řad Sovětské armády. Do roku 1964 sloužil v Tichooceánském loďstvu. Po návratu se stal hypodiakonem arcibiskupa irkutského Veniamina (Novického).^[1]

V letech 1965–1969 studoval na fakultě práva Irkutské univerzity.^[1]

Dne 27. září 1969 byl v Novosibirsku arcibiskupem Pavlem (Golyševem) rukopoložen na diakona a 12. října na jereje. Poté sloužil v Krasnojarsku a Tomsku.^[1]

Dne 13. dubna 1970 byl postřižen na monacha se jménem Antonij na počest svatého Antonína Pečerského. Následně začal studovat na Moskevském duchovním semináři a poté na Moskevské duchovní akademii.^[1]

Roku 1981 byl převeden do služby chmelnycké eparchie, kde sloužil ve městě Dunajivci.^[1]

Dne 12. října 1984 byl ustanoven představeným katedrálního chrámu svatého Vladimíra v Kyjevě a zároveň vedoucím pro záležitosti Ukrajinského exarchátu.^[1]

Dne 4. října 1985 jej Svatý synod zvolil biskupem perejaslav-chmelnyckým a vikářem kyjevské eparchie. Dne 13. října 1985 proběhla v chrámu svatého Vladimíra jeho biskupská chirotonie. Světiteli byli metropolita metropolita kyjevský Filaret (Denysenko), metropolita lvovský Nykodym (Rusnak), arcibiskup černihivský Antonij (Vakaryk), arcibiskup ivano-frankivský Makarij (Svystun), arcibiskup vinnycký Agafangel (Savvin), biskup poltavský Savva (Babynec) a biskup černovický Varlaam (Iljuščenko).^[1]

Dne 23. listopadu 1990 ho metropolita kyjevský Filaret osvobodil od funkce černovického biskupa a byl dán k dispozici patriarchu moskevskému.^[1]

Dne 30. ledna 1991 byl ustanoven biskupem nově zřízené oralské eparchie.^[1]

Dne 25. února 1997 byl povýšen na arcibiskupa.^[1]

Od 4. října 2012 nesl titul oralský a aktobský.^[2]

Dne 15. prosince 2012 se stal předsedou Revizní komise Metropolitního okruhu Kazachstán.^[3]

Od 24. března 2022 nesl titul oralský a atyrauský.^[4]

Dne 27. května 2022 jej Svatý synod penzionoval a jako místo pobytu bylo určeno město Oral.^[5]