Antonín Kotík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Antonín Kotík
Antonín Kotik.jpg
Narození 16. října 1840
Nová Paka
Úmrtí 6. února 1919 (ve věku 78 let)
Nová Paka
Národnost Češi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Kotík (16. října 1840 Nová Paka[pozn. 1]6. února 1919 Nová Paka) byl český novinář, spisovatel, historik a překladatel.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Nové Pace. Gymnázium studoval v Praze, v Jičíně a v Krakově, kde působil jeho bratr. Na jičínském gymnáziu se seznámil s Antonínem Zemanem, pozdějším spisovatelem Antalem Staškem, který se stal jeho celoživotním přítelem. Ve studiu pokračoval na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kde zvolil obor klasická a slovanská filologie. Závěrečnou zkoušku z polštiny složil v roce 1864. V roce 1860 se stal domácím učitelem v rodině právníka a vlastence Rudolfa, knížete z Thurn-Taxisu, jehož prostřednictvím se seznámil s významnými osobnostmi českého národního života. Novinářskou dráhu začal již za studií, psal do časopisů Boleslavan, Pozor, Svoboda a též do Národních listů, kde se v roce 1862 stal členem redakce – zabýval se slovanskou a zahraniční politikou (psal zejména o polském povstání roku 1863). V letech 1865–1866 působil jako suplent na Městské dívčí škole v Praze, kde vyučoval češtinu a dějepis.[1]

V roce 1866 Kotík redakci Národních listů opustil, protože nepatřil k zastáncům protiprusky motivovaného česko-rakouského vlastenectví. Zatímco většina českých představitelů chtěla využít situace po prohrané prusko-rakouské válce k prosazení českých státoprávních požadavků ve Vídni, skupina kolem knížete Thurn-Taxise, k níž patřil kromě Kotíka i tehdy v emigraci žijící J.V. Frič, usilovala o českou samostatnost, kterou měli vítězní Prusové podpořit. Kotík tehdy, pravděpodobně po dohodě v rámci této skupiny, sepsal protirakouský pamflet Pláč koruny české. Anonymní spisek byl vytištěn v Berlíně; k českým čtenářům se dostal až v době, kdy již byl mezi Pruskem a Rakouskem uzavřen mír, přesto však měl velký ohlas. Policie po autorovi usilovně pátrala, avšak marně. Možná spíše z obav z vypátrání, než jen ze zdravotních důvodů, se Kotík vrátil do Nové Paky.[2]

V Nové Pace pracoval Kotík nejprve jako důchodní a potom čtyřicet let jako okresní tajemník. Na odpočinek odešel v roce 1907, za svou činnost byl vyznamenán zlatým záslužným křížem. Podporoval vznik českých škol (např. v Bělé u Pecky, Radkyni a Štikově), z jeho podnětu byl založen pivovar, nemocnice, sirotčinec a úrazová pojišťovna. I na tomto působišti stál v centru vlasteneckých aktivit, byl členem několika národních spolků. Byl hlavním organizátorem zakázaného táboru lidu na vrchu Levíně v roce 1868 (dostal se za to i před soud, kde se úspěšně hájil a nakonec byl odsouzen k pokutě 60 zlatých).[1] V roce 1869 organizoval oslavy místního rodáka F. F. Procházky. Kromě toho psal do Národního pokroku a Samosprávního obzoru, věnoval se spisovatelské činnosti a překládal z polštiny a ruštiny (F. M. Dostojevskij, I. S. Turgeněv, Historie literatur slovanských od Pypina-Pasoviče).[3] V rukopise zůstala jeho největší práce Obraz minulosti Nové Paky.[4]

Krátce po vzniku samostatného Československa se Kotík rozhodl znovu vydat Pláč Koruny české. Brožurka, vydaná počátkem roku 1919, obsahuje kromě původního pamfletu autorovy vzpomínky a úvahy o roce 1866. Teprve zde se k autorství pamfletu veřejně přiznává. (Do té doby o tom vědělo jen málo lidí, např. Antal Stašek, který to zmiňuje ve svých Vzpomínkách).[2] První výtisky dostal 5. února 1919, ale příbuzné a přátele obdarovat knihou s věnováním a podpisem již nestihl – následujícího dne náhle zemřel ve věku nedožitých 79 let.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Pláč Koruny české[editovat | editovat zdroj]

Pláč Koruny české byl odvážný protirakouský pamflet, který se snažil vyburcovat českou společnost k podpoře myšlenky české samostatnosti. Brožurka líčí, co špatného Habsburkové českým zemím přinesli, obviňuje vídeňský dvůr z rozpoutání prusko-rakouské války a vyzývá Čechy, aby místo podpory Rakouska využili nastálé situace a usilovali o samostatný stát. Anonymní pamflet je podepsán přezdívkou "Staročech".[5]

Ve skupině kolem knížete Thurn-Taxise měl důležité slovo J.V. Frič, který žil v době vypuknutí prusko-rakouské války v emigraci a dokonce usiloval o vytvoření české jednotky v Itálii, která by bojovala proti Rakousku. Frič byl autorem textu, který Prusové po obsazení Prahy adresovali „staroslavnému Království českému“ a který podporu "českomoravské" samostatnosti sliboval (sepsal ho z pověření pruského kancléře Bismarcka). Frič se tajně vrátil do Čech a na schůzce skupiny v Nemyslovicích bylo rozhodnuto podpořit tyto akce vydáním brožurky, která by se rozšiřovala v českých městech. Sepsal ji Kotík, který již něco podobného připravoval. Hotový rukopis předložil knížeti Thurn-Taxisovi ke schválení, získal od něho peníze na vytištění a odjel do Berlína, kde s Fričem zařídili vytištění brožurky (v nákladu 7000 výtisků). Distribuce se ujal Kotíkův přítel Jan Matouš Černý; ten byl posléze zatčen a strávil několik týdnů ve vyšetřovací vazbě, nic však neprozradil a na autora brožurky, která vzbudila velký rozruch, policie nepřišla.[2]

Své přiznání k autorství, osobní vzpomínky na události související se vznikem pamfletu a své tehdejší názory na politickou situaci roku 1866 sepsal Kotík v roce 1908 - publikoval je až v roce 1919, spolu s textem pamfletu a dalším dokumentem, provoláním "Obyvatelům staroslavného Království českého".

Okolnosti vzniku pamfletu jsou beletristicky zpracované v historickém románu o J.V. Fričovi Nesklopím očí svých od Jana Žáčka.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Datum narození je v některých zdrojích uvedeno chybně, toto datum je ověřitelné v matrice na http://88.146.158.154:8083/113-00007.zip.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c KUBÍČEK, Lubomír. Tábory lidu v Čechách v 19. století ː diplomová práce [online]. Univerzita Karlova, 2014 [cit. 2019-08-18]. Dostupné online. 
  2. a b c BOROVIČKA, Michael. Pláč Koruny české ː marný pokus o českou samostatnost. Dějiny a současnost, 7/2006 [online]. [cit. 2019-08-18]. Dostupné online. 
  3. Antonín Kotík. www.phil.muni.cz [online]. [cit. 2019-08-18]. Dostupné online. 
  4. Antonín Kotík, spisovatel, redaktor, historik: Osobnosti Nové Paky: Nová Paka. www.munovapaka.cz [online]. [cit. 2019-08-18]. Dostupné online. 
  5. KOTÍK, Antonín. Pláč koruny české: některé dokumenty jako příspěvek k dějinám prusko-rakouské války roku 1866. Praha: Jan Kotík, 1919. 60 s.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]