Andrea del Verrocchio

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Andrea Verrocchio
Andrea Verrocchio
Andrea Verrocchio
Narození 1435
Florencie,
Úmrtí 10. října 1488
Benátky
Povolání italský malíř a sochař
Hnutí renesance
Mecenáš Medicejové
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andrea del Verrocchio, vlastním jménem Andrea di Michele di Francesco di Cioni (1435, Florencie10. října 1488, Benátky) byl italský renesanční malíř, zlatník a sochař činný v Římě, ve Florencii a v Benátkách

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Pomník Bartolomea Colleoniho v Benátkách

.

Jeho otec, Michele di Francesco Cioni měl cihlářskou a keramickou dílnu, později pracoval jako výběrčí daní. Andrea patrně u otce odpozoroval technologii výroby reliéfních dlaždic z pálené hlíny, podle Vasariho rád používal také jemně mletou sádru z Volterry nebo ze Sieny k odlévání sošek [1]. Z pálené hlíny jsou jeho dekorativní články i sochy. Andrea se nejprve vyučil zlatníkem v dílně Giuliana Verocchia, po němž převzal příjmení. Zabýval se také geometrií, což zúročil později v návrhu náhrobku Medicejských.

Praxi zahájil Andrea drobnými pracemi stolního stříbra. Dva stříbrné koflíky s dekorativními reliéfy zvířat a rostlin (jež se nedochovaly) byly podle životopisce Giorgia Vasariho tak skvělé, že vedly obchodníky florentského cechu k objednávce dvou reliéfů stříbrného oltáře sv. Jana Křtitele pro cechovní kostel Or San Michele ve Florencii; v tamním muzeu se dochoval pouze jeden. Roku 1471 jej pozval papež Sixtus IV. do Říma, aby jeho kapli vyzdobil stříbrnými sochami apoštolů, která byly později rozlity. Sporné zůstává, zde se Andrea později učil sochařství u Donatella, písemné zprávy chybějí a podle Johna Pope-Hennessyho je to v rozporu se stylem jeho raných děl.[2]. Každopádně byl Donattelovým pokračovatelem. Pravděpodobněji se vyučil malířem u Filippa Lippiho. O jeho životě se ví málo. Neoženil se a finančně podporoval členy své rodiny.

Jeho hlavní malířská a sochařská díla jsou datována do posledních dvaceti let Verocchiova života. Žil na dvoře Lorenza I. Medicejského a jeho syna Piera ve Florencii. Tam byl členem malířského cechu svatého Lukáše. V závěru života si Verrocchio otevřel dílnu v Benátkách, kde pracoval na pomníku kondotiéra Bartolomea Colleoniho, jeho florentskou dílnu pak vedl Lorenzo di Credi. Verocchiův Colleoni spolu s Donotallovým Gattamelatou bývá historiky umění ceněn jako nejvýznamnější italský renesanční jezdecký pomník.[3] Skupina anonymních soch bývá označována jako Verocchiova dílna nebo Verocchiova škola. Monumentální sochy ovlivnily také Michelangela.

Smrt a hrob[editovat | editovat zdroj]

Andrea del Verocchio zemřel v Benátkách, aniž by stihl dokončit svou poslední zakázku, sochy tří teologických ctností a Boha Otce pro náhrobek kardinála Forteguerriho pro dóm v Pistoji. Vykonavatelem poslední vůle byl jeho žák Lorenzo di Credi, který mistrovo tělo převezl do rodinné hrobky v kostele San Ambrogio ve Florencii.[4]

Žáci a pokračovatelé[editovat | editovat zdroj]

Několik vynikajících malířů, jako Leonardo da Vinci a Lorenzo di Credi, se učilo v jeho dílně. Spolupracovali s ním také Domenico Ghirlandaio, Sandro Botticelli, Francesco Botticini a Pietro Perugino. Jejich raná díla lze jen těžko odlišit od Verrocchiových. Podle Giovanniho Santi také Sandro Botticelli, Luca Signorelli a mladý Filippino Lippi prošli Verrocchiovým ateliérem. Jejich díla, zejména série líbezných madon podobných typů, fyziognomie a gest byla tak oblíbená, že se často kopírovala a jejich autorství je dosud sporné.

Florentský básník Ugolino Verino o jeho žácích a spolupracovnících napsal:Ať už ti malíři mají cokoli dobrého, pili z Verrocchiova pramene“...

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Obrazy[editovat | editovat zdroj]

  • Tobiáš s andělem
  • Kojící madona
  • Madona se sedícím dítětem
  • Madona v růžovém keři s dítětem držícím stehlíka
  • Meditující sv. Jeroným
  • Bitva u Pydny, jediná Verocchiova mnohafigurová kompozice
  • Křest Kristův (ve spolupráci s Leonardem da Vinci)

Sochy[editovat | editovat zdroj]

  • Náhrobní sarkofág pro Giovanniho a Piera Medicejských, tumba z porfyru, dekorace bronz, pohřební kaple chrámu San Lorenzo ve Florencii
  • Busta Juliána Medicejského, pálená hlína, WGA Washington
  • Reliéfní poprsí antických hrdinů: Publius Cornelius Scipio, Alexandr Veliký, mramor
  • David s Goliášovou hlavou, bronz.
  • Putto s delfínem, bronzová dekorace chrliče pro kašnu ve vile Mediciů v Careggi, později prodána na kašnu před florentskou radnicí
  • Kristus a nevěřící Tomáš, chrám Or San Michele, Florencie
  • Dáma s prvosenkami
  • Pomník kondotiéra Bartolomea Colleoniho v Benátkách - poslední, vrcholné dílo

Zlatnické práce[editovat | editovat zdroj]

  • Stříbrný reliéf Stětí sv. Jana Křtitele pro oltář sv. Jana ve florentském baptisteriu; nyní v dómském muzeu ve Florencii
  • Stříbrné sochy apoštolů pro papežskou kapli papeže Sixta ve Vatikánu (podle Vasariho; později byly rozlity)
  • Spony k pluviálům

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vasari I., s. 427
  2. John Pope-Hennessy, Italian Renaissance Sculpture. London 1958, s. 65, 315)
  3. V.V.Štech, 1958
  4. Vasari, I., s. 427

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • V. V. Štech, Italská renesanční plastika. SNKLHU Praha 1960, s. 219-248
  • Giorgio Vasari, Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů. Odeon Praha 1976, I. díl, s. 421–429 (přeložil Pavel Preiss s úvodním textem, faktickými opravami a dodatky v poznámkách).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]