Alžběta Sasko-Altenburská (1865–1927)

Alžběta Sasko-Altenburská
	ruská velkokněžna
Úplné jméno	Alžběta Augusta Marie Anežka Sasko-Altenburská
Narození	25. ledna 1865; Meiningen
Úmrtí	24. března 1927; Lipsko
Předchůdce	Alexandra Řecká a Dánská
Nástupce	Anastázie Černohorská
Sňatek	27. dubna 1884
Manžel	Konstantin Konstantinovič Romanov
Potomci	Jan; Gabriel; Taťána; Konstantin; Oleg; Igor; Jiří; Věra
Rod	Wettinové
Otec	Mořic Sasko-Altenburský
Matka	Augusta Sasko-Meiningenská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alžběta Sasko-Altenburská (též Elezaveta Mavrikievna, celým jménem Alžběta Augusta Marie Anežka Sasko-Altenburská; 25. ledna 1865, Meiningen – 24. března 1927, Lipsko) byla dcera sasko-altenburského vévody Mořice a sňatkem s Konstantinem Konstantinovičem Romanovem ruská velkokněžna.

Život[editovat | editovat zdroj]

Alžběta Augusta Marie Anežka se narodila 25. ledna 1865 v Meiningenu, odkud pocházela její matka, která zde zůstala i po svatbě. Byla druhým potomkem vévody Mořice a jeho manželky Augusty. Vyrůstala s jedním bratrem a třemi sestrami, avšak jedna z nich zemřela poměrně mladá.

Manželství[editovat | editovat zdroj]

V roce 1882, jako sedmnáctiletá, poznala svého budoucího chotě, který byl právě v Altenburgu na návštěvě u svých příbuzných: sama Alžběta byla jeho sestřenkou. Ačkoliv sama byla ke sňatku svolná, Konstantin údajně zaváhal. Byl navíc o sedm let starší, a když se oba rozešli, on jí slíbil, že si s ní bude dopisovat: nikdy jí ale žádný dopis neposlal. Nicméně psal o ní básně, které nikdy nezveřejnil. O dva roky později, roku 1884, se vydala Alžběta do Ruska a byla oznámena svatba s Konstantinem. První zádrhel se objevil poměrně rychle: ještě před svatbou se nechala slyšet, že je jejím přáním, aby si mohla ponechat luteránsku víru, ve které byla vychována. To samozřejmě otřáslo Konstantinem, který byl pravoslavný.

I přes rozdíly v povahách obou svatebčanů se 27. dubna 1884 odehrála svatba. Alžběta jej prý vroucně a oddaně milovala. Nakonec z manželství vzešlo devět dětí: šest synů a tři dcery, přičemž jedna z dcer zemřela v dětství.

1. Jan (5. 7. 1886 Petrohrad – 18. 7. 1918 Alapajevsk)
- ⚭ (21. 8. 1911 Petrohrad) Helena Srbská (4. 11. 1884 Cetinje – 16. 10. 1962 Nice)
2. Gabriel (15. 7. 1887 Petrohrad – 28. 2. 1955 Paříž)
- ⚭ (22. 9. 1917 Petrohrad) Antonie Rafajlovna Nesterovská (14. 3. 1890 Petrohrad – 7. 3. 1950 Paříž)
- ⚭ (11. 5. 1951 Paříž) Irina Ivanovna Kurakinová (22. 9. 1903 Jaroslavl – 17. 1. 1993 Chelles)
3. Taťána (23. 1. 1890 Petrohrad – 28. 8. 1979 Jeruzalém)
- ⚭ (6. 9. 1911 Petrohrad) Konstantin Bagration-Mukhrani (14. 3. 1889 Tbilisi – 1. 6. 1915 poblíž Lubaczówa), padl v první světové válce
- ⚭ (9. 11. 1921 Ženeva) Alexandr Vasiljevič Koročencov (17. 8. 1877 Petrohrad – 6. 2. 1922 Lausanne)^[1]
4. Konstantin (1. 1. 1891 Petrohrad – 18. 7. 1918 Alapajevsk), svobodný a bezdětný, zavražděn společně s Janem a Igorem
5. Oleg (27. 11. 1892 Petrohrad – 12. 10. 1814 Vilnius), svobodný a bezdětný, zemřel na následky zranění utrpěných v první světové válce
6. Igor (10. 6. 1894 Petrohrad – 18. 7. 1918 Alapajevsk), svobodný a bezdětný, zavražděn společně s Konstantinem a Janem
7. Jiří (6. 5. 1903 Petrohrad – 7. 11. 1938 New York), svobodný a bezdětný, zemřel po nezdařené operaci
8. Natálie (10. 3. 1905 Petrohrad – 10. 5. 1905 tamtéž)
9. Věra (24. 4. 1906 Petrohrad – 11. 1. 2001 Nyack, New York), svobodná a bezdětná

Alžběta, která po svatbě přijala jméno Elezaveta Mavrikievna a v rodině byla oslovována „Mavra“, byla velice populární a měla velice dobré vztahy s carem Mikulášem II. Svoji víru si ponechala a s manželem se usadili v paláci Marble.

Sama přežila většinu svých dětí, konkrétně pět. Její nejmladší dcera Věra se dokonce dožila čtyřiadevadesáti let a zemřela roku 2001. První zemřela dcera Natálie ve věku necelých dvou měsíců. Když vypukla první světová válka, podporovala zbrojení proti vlastní rodné zemi a její synové se také do armády rekrutovali. Právě během jedné z bitev v Litvě byl zabit Alžbětin syn Oleg. Když se dozvěděla, že její syn umírá, vypravila se za ním a skutečně k němu dorazila ještě před jeho smrtí. O rok později zemřel předčasně i její manžel Konstantin a umírá i zeť (manžel Taťány) Konstantin Bagration.

Nástup bolševiků[editovat | editovat zdroj]

Po skončení války musela spěšně Rusko opustit, aby ji nezadrželi bolševici. Jí se to skutečně podařilo, nicméně tři její synové, nejstarší Konstantin, Jan a Igor, byli chyceni a zastřeleni v Alapajevsku. Roku 1919 pak zemřel i velkokníže Dmitrij Konstantinovič Romanov. Princ Jiří a princezna Věra se mezitím ukrývali v palác Pavlovsk a na podzim 1918 dostali od bolševiků povolení k opuštění země. Na pozvání švédské královny Viktorie Bádenské se tedy vypravili přes Tallinn a Helsinky až do Stockholmu. Zde se Věra i Jiří opět setkali s Alžbětou.

Pozdější léta[editovat | editovat zdroj]

Společně žili další dva roky ve Švédsku, ale pak se přestěhovali, na pozvání krále Alberta, do Belgie. Nakonec se ale usadili v Alžbětině rodném Německu, konkrétně v Altenburgu, kde žili jen s krátkou přestávkou dalších třicet let.

24. března 1927 Alžběta umírá v Lipsku na rakovinu.