Přeskočit na obsah

Alžběta Sasko-Altenburská (1865–1927)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alžběta Sasko-Altenburská
ruská velkokněžna
Portrét
Úplné jménoAlžběta Augusta Marie Anežka Sasko-Altenburská
Narození25. ledna 1865
Meiningen
Úmrtí24. března 1927
Lipsko
PředchůdceAlexandra Řecká a Dánská
NástupceAnastázie Černohorská
Sňatek27. dubna 1884
ManželKonstantin Konstantinovič Romanov
PotomciJan
Gabriel
Taťána
Konstantin
Oleg
Igor
Jiří
Věra
RodWettinové
OtecMořic Sasko-Altenburský
MatkaAugusta Sasko-Meiningenská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alžběta Sasko-Altenburská (též Elezaveta Mavrikievna, celým jménem Alžběta Augusta Marie Anežka Sasko-Altenburská; 25. ledna 1865, Meiningen24. března 1927, Lipsko) byla dcera sasko-altenburského vévody Mořice a sňatkem s Konstantinem Konstantinovičem Romanovem ruská velkokněžna.

Alžběta Augusta Marie Anežka se narodila 25. ledna 1865 v Meiningenu, odkud pocházela její matka, která zde zůstala i po svatbě. Byla druhým potomkem vévody Mořice a jeho manželky Augusty. Vyrůstala s jedním bratrem a třemi sestrami, avšak jedna z nich zemřela poměrně mladá.

Manželství

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1882, jako sedmnáctiletá, poznala svého budoucího chotě, který byl právě v Altenburgu na návštěvě u svých příbuzných: sama Alžběta byla jeho sestřenkou. Ačkoliv sama byla ke sňatku svolná, Konstantin údajně zaváhal. Byl navíc o sedm let starší, a když se oba rozešli, on jí slíbil, že si s ní bude dopisovat: nikdy jí ale žádný dopis neposlal. Nicméně psal o ní básně, které nikdy nezveřejnil. O dva roky později, roku 1884, se vydala Alžběta do Ruska a byla oznámena svatba s Konstantinem. První zádrhel se objevil poměrně rychle: ještě před svatbou se nechala slyšet, že je jejím přáním, aby si mohla ponechat luteránsku víru, ve které byla vychována. To samozřejmě otřáslo Konstantinem, který byl pravoslavný.

I přes rozdíly v povahách obou svatebčanů se 27. dubna 1884 odehrála svatba. Alžběta jej prý vroucně a oddaně milovala. Nakonec z manželství vzešlo devět dětí: šest synů a tři dcery, přičemž jedna z dcer zemřela v dětství.

  • 1. Jan (5. 7. 1886 Petrohrad – 18. 7. 1918 Alapajevsk)
  • 2. Gabriel (15. 7. 1887 Petrohrad – 28. 2. 1955 Paříž)
  • 3. Taťána (23. 1. 1890 Petrohrad – 28. 8. 1979 Jeruzalém)
  • 4. Konstantin (1. 1. 1891 Petrohrad – 18. 7. 1918 Alapajevsk), svobodný a bezdětný, zavražděn společně s Janem a Igorem
  • 5. Oleg (27. 11. 1892 Petrohrad – 12. 10. 1814 Vilnius), svobodný a bezdětný, zemřel na následky zranění utrpěných v první světové válce
  • 6. Igor (10. 6. 1894 Petrohrad – 18. 7. 1918 Alapajevsk), svobodný a bezdětný, zavražděn společně s Konstantinem a Janem
  • 7. Jiří (6. 5. 1903 Petrohrad – 7. 11. 1938 New York), svobodný a bezdětný, zemřel po nezdařené operaci
  • 8. Natálie (10. 3. 1905 Petrohrad – 10. 5. 1905 tamtéž)
  • 9. Věra (24. 4. 1906 Petrohrad – 11. 1. 2001 Nyack, New York), svobodná a bezdětná

Alžběta, která po svatbě přijala jméno Elezaveta Mavrikievna a v rodině byla oslovována „Mavra“, byla velice populární a měla velice dobré vztahy s carem Mikulášem II. Svoji víru si ponechala a s manželem se usadili v paláci Marble.

Sama přežila většinu svých dětí, konkrétně pět. Její nejmladší dcera Věra se dokonce dožila čtyřiadevadesáti let a zemřela roku 2001. První zemřela dcera Natálie ve věku necelých dvou měsíců. Když vypukla první světová válka, podporovala zbrojení proti vlastní rodné zemi a její synové se také do armády rekrutovali. Právě během jedné z bitev v Litvě byl zabit Alžbětin syn Oleg. Když se dozvěděla, že její syn umírá, vypravila se za ním a skutečně k němu dorazila ještě před jeho smrtí. O rok později zemřel předčasně i její manžel Konstantin a umírá i zeť (manžel Taťány) Konstantin Bagration.

Nástup bolševiků

[editovat | editovat zdroj]

Po skončení války musela spěšně Rusko opustit, aby ji nezadrželi bolševici. Jí se to skutečně podařilo, nicméně tři její synové, nejstarší Konstantin, Jan a Igor, byli chyceni a zastřeleni v Alapajevsku. Roku 1919 pak zemřel i velkokníže Dmitrij Konstantinovič Romanov. Princ Jiří a princezna Věra se mezitím ukrývali v palác Pavlovsk a na podzim 1918 dostali od bolševiků povolení k opuštění země. Na pozvání švédské královny Viktorie Bádenské se tedy vypravili přes Tallinn a Helsinky až do Stockholmu. Zde se Věra i Jiří opět setkali s Alžbětou.

Pozdější léta

[editovat | editovat zdroj]

Společně žili další dva roky ve Švédsku, ale pak se přestěhovali, na pozvání krále Alberta, do Belgie. Nakonec se ale usadili v Alžbětině rodném Německu, konkrétně v Altenburgu, kde žili jen s krátkou přestávkou dalších třicet let.

Dne 24. března 1927 Alžběta zemřela v Lipsku na rakovinu.

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
Arnošt Fridrich III. Sasko-Hildburghausenský
 
 
Fridrich Sasko-Altenburský
 
 
 
 
 
 
Ernestina Sasko-Výmarská
 
 
Jiří Sasko-Altenburský
 
 
 
 
 
 
Karel II. Meklenbursko-Střelický
 
 
Šarlota Georgina Meklenbursko-Střelická
 
 
 
 
 
 
Frederika Hesensko-Darmstadtská
 
 
Mořic Sasko-Altenburský
 
 
 
 
 
 
Fridrich František I. Meklenbursko-Zvěřínský
 
 
Fridrich Ludvík Meklenbursko-Zvěřínský
 
 
 
 
 
 
Luisa Sasko-Gothajsko-Altenburská
 
 
Marie Luisa Meklenbursko-Zvěřínská
 
 
 
 
 
 
Pavel I. Ruský
 
 
Jelena Pavlovna Ruská
 
 
 
 
 
 
Žofie Dorota Württemberská
 
Alžběta Sasko-Altenburská
 
 
 
 
 
Anton Ulrich Sasko-Meiningenský
 
 
Jiří I. Sasko-Meiningenský
 
 
 
 
 
 
Šarlota Amálie Hesensko-Philippsthalská
 
 
Bernard II. Sasko-Meiningenský
 
 
 
 
 
 
Kristián Albrecht Ludvík Hohenlohe-Langenburský
 
 
Luisa Eleonora z Hohenlohe-Langenburgu
 
 
 
 
 
 
Karolina Stolbersko-Gedernská
 
 
Augusta Sasko-Meiningenská
 
 
 
 
 
 
Vilém I. Hesenský
 
 
Vilém II. Hesenský
 
 
 
 
 
 
Karolina Vilemína Dánská
 
 
Marie Frederika Hesensko-Kasselská
 
 
 
 
 
 
Fridrich Vilém II.
 
 
Augusta Pruská
 
 
 
 
 
 
Frederika Luisa Hesensko-Darmstadtská
 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Елизавета Маврикиевна na ruské Wikipedii.

  1. Русская армия в Великой войне: Картотека проекта. Короченцов Александр Васильевич. www.grwar.ru [online]. [cit. 2024-07-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]