Alžběta Sasko-Altenburská (1865–1927)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alžběta Sasko-Altenburská
ruská velkokněžna
Elisabeth of Saxe-Altenburg.jpg
Sňatek 27. dubna 1884
Manžel Konstantin Konstantinovič Romanov
Úplné jméno Alžběta Augusta Marie Anežka Sasko-Altenburská
Narození 25. ledna 1865
Meiningen
Úmrtí 24. března 1927
Lipsko
Předchůdce Alexandra Řecká a Dánská
Následník Anastázie Černohorská
Potomci Jan
Gabriel
Taťána
Konstantin
Oleg
Igor
Jiří
Věra
Rod Wettinové
Otec Mořic Sasko-Altenburský
Matka Augusta Sasko-Meiningenská

Alžběta Sasko-Altenburská (též Elezaveta Mavrikievna, celým jménem Alžběta Augusta Marie Anežka Sasko-Altenburská; 25. ledna 1865, Meiningen24. března 1927, Lipsko) byla dcera Sasko-altenburského vévody Mořice a sňatkem s Konstantinem Konstantinovičem ruská velkokněžna.

Život[editovat | editovat zdroj]

Alžběta Augusta Marie Anežka se narodila 25. ledna 1865 v Meiningenu, odkud pocházela její matka, která zde zůstala i po svatbě. Byla druhým potomkem vévody Mořice a jeho manželky Augusty. Vyrůstala s jedním bratrem a třemi sestrami, avšak jedna z nich zemřela poměrně mladá.

Manželství[editovat | editovat zdroj]

V roce 1882, jako sedmnáctiletá, poznala svého budoucího chotě, který byl právě v Altenburgu na návštěvě u svých příbuzných: sama Alžběta byla jeho sestřenkou. Ačkoliv sama byla ke sňatku svolná, Konstantin údajně zaváhal. Byl navíc o sedm let starší a když se oba rozešli, on jí slíbil, že si s ní bude dopisovat: nikdy jí ale žádný dopis neposlal. Nicméně, psal o ní básně, které nikdy nezveřejnil. O dva roky později, roku 1884, se vydala Alžběta do Ruska a byla oznámena svatba s Konstantinem. První zádrhel se objevil poměrně rychle: ještě před svatbou se nechala slyšet, že je jejím přáním, aby si mohla ponechat luteránsku víru, ve které byla vychována. To samozřejmě otřáslo Konstantinem, který byl pravoslaví.

I přes rozdíly v povahách obou svatebčanů se 27. dubna 1884 odehrála svatba. Alžběta jej prý vroucně a oddaně milovala. Nakonec z manželství vzešlo devět dětí: šest synů a tři dcery, přičemž jedna z dcer zemřela v dětství.

  • Jan (1886–1918) ∞ Helena Srbská (děti Vsevolod a Kateřina), zavražděn bolševiky společně s bratry Konstantinem a Igorem
  • Gabriel (1887–1955) ∞ I. Antonie Rafailovna Nesterovská, II. Irina Ivanovna Kurakina; zemřel bezdětný
  • Taťána (1890–1979) ∞ I. Konstantin Bagration Mukhrani (děti Teymuraz a Nataša), II. Alexandr Vasilievič Korotchenzov
  • Konstantin (1891–1918), zavražděn společně s Janem a Igorem; bezdětný
  • Oleg (1892–1814), zabit během první světové války; bezdětný
  • Igor (1894–1918), zavražděn společně s Konstantinem a Janem; bezdětný
  • Jiří (1903–1938), zemřel bezdětný po nezdařené operaci
  • Natálie (*/† 1905), zemřela v dětství
  • Věra (1906–2001), zemřela bezdětná

Alžběta, která po svatbě přijala jméno Elezaveta Mavrikievna a v rodině byla oslovována „Mavra“, byla velice populární a měla velice dobré vztahy s carem Mikulášem II. Svoji víru si ponechala a s manželem se usadili v paláci Marble.

Sama přežila většinu svých dětí, konkrétně pět. Její nejmladší dcera Věra se dokonce dožila čtyřiadevadesáti let a zemřela roku 2001. První zemřela dcera Natálie ve věku necelých dvou měsíců. Když vypukla první světová válka, podporovala zbrojení proti vlastní rodné zemi a její synové se také do armády rekrutovali. Právě během jedné z bitev v Litvě byl zabit Alžbětin syn Oleg. Když se dozvěděla, že její syn umírá, vypravila se za ním a skutečně k němu dorazila ještě před jeho smrtí. O rok později zemřel předčasně i její manžel Konstantin a umírá i zeť (manžel Taťány) Konstantin Bagration.

Nástup bolševiků[editovat | editovat zdroj]

Po skončení války musela spěšně Rusko opustit, aby ji nezadrželi bolševici. Jí se to skutečně podařilo, nicméně, tři její synové, nejstarší Konstantin, Jan a Igor, byli chyceni a zastřeleni v Alapajevsku. Roku 1919 pak zemřel i velkokníže Dmitrij Konstantinovič Romanov. Princ Jiří a princezna Věra se mezitím ukrývali v palác Pavlovsk a na podzim 1918 dostali od bolševiků povolení k opuštění země. Na pozvání švédské královny Viktorie Bádenské se tedy vypravili přes Tallin a Helsinky až do Stockholmu. Zde se Věra i Jiří opět setkali s Alžbětou.

Pozdější léta[editovat | editovat zdroj]

Společně žili další dva roky ve Švédsku, ale pak se přestěhovali, na pozvání krále Alberta, do Belgie. Nakonec se ale usadili v Alžbětině rodném Německu, konkrétně v Altenburgu, kde žili jen s krátkou přestávkou dalších třicet let.

24. března 1927 Alžběta umírá v Lipsku na rakovinu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Елизавета Маврикиевна na ruské Wikipedii.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]