Akkadština

Akkadština (𒀝𒅗𒁺𒌑, akkadû)
Rozšíření	starověká Mezopotámie
Počet mluvčích	mrtvý jazyk
Klasifikace	Afroasijské jazyky Semitské jazyky Východosemitské jazyky; ; ;
Písmo	klínové písmo
Postavení
Regulátor	není stanoven
Úřední jazyk	není úředním
Kódy
ISO 639-1	není
ISO 639-2	akk (B); akk (T)
ISO 639-3	akk
Ethnologue	akk
Wikipedie
	není
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Akkadština (akkadsky: 𒀝𒅗𒁺𒌑) je mrtvý semitský jazyk (člen širší afroasijské jazykové rodiny), kterým se hovořilo v oblasti starověké Mezopotámie. Tento nejstarší doložený semitský jazyk k zápisu používal klínové písmo, převzaté ze starší sumerštiny (nepříbuzný, izolovaný jazyk, rozšířený na stejném území). Termín akkadština je odvozen od hlavního města Akkadu, které vybudoval kolem roku 2340 př. n. l. panovník Sargon a které bylo kulturním centrem starověké Mezopotámie.

První stopy akkadštiny tvoří akkadská vlastní jména v sumerských textech (kolem 2800 př. n. l.). Souvislé akkadské texty se postupně objevují až v druhé polovině třetího tisíciletí. Do dnešního dne byly objeveny stovky tisíc textů a textových fragmentů velmi různého zaměření – mýty, oblast sociálně správní, odborné protovědecké práce, korespondence a mnohé další. V druhém tisíciletí př. n. l. se akkadština štěpí do dvou variant – asyrštiny a babylónštiny (jde o lokální dialekty, kterými se hovořilo v severní části starověké Mezopotámie – Asýrii – a v její jižní části – Babylónii). Po mnohá staletí byla akkadština lingua franca celého blízkého východu, v průběhu 8. století př. n. l. však začala být stále citelněji vytlačována aramejštinou. V době helénistické už pak nebyla živým jazykem, znalost akkadštiny se omezovala na písaře a kněze. Nejmladší text psaný klínovým písmem je psán právě akkadsky a vznikl v 1. století n. l.

Fonologie

Souhlásky


		Labiála	Alveolára	Postalveolára	Velára	Glotála
Nazála		m	n
Ploziva	Neznělé	p	t		k	ʔ
	Znělé	b	d		g
	Emfatické		tʼ		kʼ
Frikativa	Neznělé		s ~ ʃ		x
Frikativa	Znělé				ɣ ~ ʁ
Afrikáta	Neznělé		t͡s
	Znělé		d͡z
	Emfatické		t͡s’
Approximanta			l	j	w

Emfatické souhlásky jsou v semitských jazycích souhlásky, které jsou takovým třetím protikladem ke znělým a neznělým souhláskám, ale v různých semitských jazycích jsou vyjádřeny různě (faryngalizací, uvularizací, velarizací, nebo jako ejektivní). Dle rekonstrukcí se emfatické souhlásky v akkadštině vyslovovaly ejektivně.

Příklady

Číslovky

Akkadsky	Česky
ištēn, 𒁹	jeden
šinā, 𒈫	dva
šalāš, 𒐈	tři
erbe, 𒐉	čtyři
ḫamiš, 𒐊	pět
šediš, 𒐋	šest
sebe, 𒐌	sedm
samāne, 𒐍	osm
tiše, 𒑆	devět
ešer, 𒌋	deset

Vzorový text

18-28.šumma awīlum šū

awâtīya ša in-narîya ašṭuru

lā iqul-ma errētīya imēš-ma errēt

ilī lā īdur-ma dīn adīnu uptassis

53-63.illil bēlum mušīm šīmātim

ša qibissu lā uttakaru mušarbû

šarrūtīya tēši lā šubbîm gabarah

ha lāqīšu iš-šubtīšu lišappihaššum

Všeobecná deklarace lidských práv

akkadsky	ni-šu-ka-lu-ši-na-e-la-tum-wa-al-da-ma-i-na-a-wi-lu-tim-u-ma-ṣi-a-li-ba-u-mil-ka-am-i-ša-ma-mit-ḫa-ri-iš-i-na-a-ḫu-tim-i-pe-ša
česky	Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Literatura

WALKER, C. B. F. Klínopis: Čtení v minulosti. Praha: Volvox Globator, 2007. ISBN 978-80-7207-627-7.
MYNÁŘOVÁ, Jana. Písemnictví starého Předního východu. Starověké písemnictví Levanty. Svazek I. Praha: ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ, 2011. ISBN 978-80-7298-442-8. II. kapitola: Akkadské písemnictví, s. 77-180.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu akkadština na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo akkadština ve Wikislovníku