Ak-Šijrak

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ak-Šijrak
Ак-Шыйрак
Акшийрак
Panorama zamrzlého jezera Petrova v masivu Ak-Šijrak. Na panoramatické fotografii je vidět zamrzlé a zasněžené jezero Petrova, do něj vtékající ledovec Petrova, a zasněžené vrcholy masivu AkŠijrak v pozadí.
Panorama zamrzlého jezera Petrova v masivu Ak-Šijrak

Nejvyšší bod 5 125 m n. m. (Džaman-suu)
Délka 60 km
Šířka 28 km

Nadřazená jednotka Ťan-Šan,
Sousední
jednotky
Kuylyutau, Těrský Alatau, Kokšaal-Tau,

Světadíl Asie
Stát Kyrgyzstán Kyrgyzstán
Horské hřbety Kyrgyzstánu, Ak-Šijrak na východě pod písmenem k.
Horské hřbety Kyrgyzstánu, Ak-Šijrak na východě pod písmenem k.
Ak-Šijrak
Ak-Šijrak
Povodí Tarim, Syrdarja
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ak-Šijrak (z kyrgyzského Ак-Шыйрак (Ак – bílá, Шыирак – holeň, Ак-Шыирак bělonohá (o ovci), v bílých punčochách (o koni))[1], rusky Акшийрак) je horský masiv ve východní části Kyrgyzstánu, součást centrálního Ťan-šanu. Na severu a severozápadě je od Těrského Alatau oddělen údolími řek Saryčat a Kumtor, na východě jej údolí řeky Irtaš odděluje od hřbetu Kuylyutau, na jihu jej syrtová[p 1] plošina s říčkami Aktaš, Baralbas a Karasaj odděluje od hřbetu Kokšaal-Tau, na západě je syrtovou plošinou řeky Kumtor oddělen od hřbetů Sujek a Džetymbel.[3][4][5] Pohoří je protaženo od jihozápadu k severovýchodu v délce 60 km, maximální šířka je 28 km. Nejvyšší bod pohoří, vrchol na sovětských topografických mapách bez uvedení názvu[3], v jiných zdrojích též jako Džaman-suu[6][7], dosahuje výšky 5125 metrů, průměrná nadmořská výška celého hřbetu je 4700 metrů.[8]

Geologie a geomorfologie[editovat | editovat zdroj]

Jádro pohoří je tvořeno jednak silně metamorfovanými horninami spodního proterozoika, jako jsou ruly, svory nebo mramory a jednak spodně proterozoickými granitoidy. V okrajových částech pohoří pak vystupují k povrchu i sedimenty paleozoika, a to zejména spodního a středního kambria, středního a svrchního ordoviku a spodního karbonu.[9]
Masiv se skládá ze tří paralelních hřbetů probíhajících ve směru od jihozápadu k severovýchodu. Tyto hřbety jsou vyzdviženy o 1200 – 1400 metrů nad okolní reliéf. Pohoří se nachází v zóně horského permafrostu, spodní hranice souvislého permafrostu je v nadmořské výšce 3500 – 3600 metrů nad mořem. Hloubka permafrostu dosahuje až 370 metrů.[10]
Celé pohoří je masivně zaledněno, jde o druhý nejvíce zaledněný masiv v celém Ťan-šanu. V pohoří bylo v roce 2003 celkem 178 ledovců s celkovou plochou 371,6 km2, většinu zalednění (87 %) tvoří velké údolní ledovce.[11] Ledovce se nacházejí v nadmořských výškách 3600 – 5000 metrů[11], sněžná čára leží ve výšce 4150 – 4340 metrů.[10] Ledovce v pohoří v současnosti ustupují, zatímco v roce 1943 byla plocha zalednění 424,7 km2, do roku 1977 se snížila o více jak 4 % na 406,8 km2 a do roku 2003 o dalších 8,7 %. Mezi roky 1977 a 2003 zde ubývá 1,35 km2 ledovců za rok. Zatímco mezi lety 1943 a 1977 ještě malá část ledovců (7 ze 178) postupovala, po roce 1977 již ustupují všechny ledovce, přičemž 4 malé ledovce zde úplně roztály. Jeden z největších ledovců v pohoří, ledovec Petrova (65,33 km2), ustoupil mezi lety 1869 a 2003 o více než 2,5 km, povrch konce ledovce se mezi lety 1943 a 2003 snížil o více než 100 metrů a celý povrch ledovce se snížil v průměru o 19,3 metru.[11] Mezi lety 2006 a 2009 ustupovalo čelo tohoto ledovce o 11 metrů za rok. Před čelem ledovce se od 30. let vytváří proglaciální jezero Petrova.[10]

Důl Kumtor[editovat | editovat zdroj]

Panorama dolu Kumtor

Na severozápadním okraji masivu, v nadmořské výšce okolo 4000 metrů, funguje velký otevřený důl na zlato Kumtor. Ložisko zlata bylo objeveno v roce 1978, těžba zde začala v roce 1997.[12] Do roku 2015 zde bylo vytěženo 322,7 tun zlata. Podíl zlata v hornině se pohybuje mezi 70 a 85 gramy na tunu.[13] Důl je vlastněný kanadskou společností Centerra Gold prostřednictvím její dceřiné společnosti Kumtor Gold Company.[14] Přibližně třetinový podíl ve společnosti Centerra Gold vlastní prostřednictvím společnosti Kyrgyzaltyn JSC Kyrgyzská republika.[15] Zlato vyprodukované v dolu tvořilo v roce 2014 41 % kyrgyzského exportu.[16] Uzavření povrchového dolu je plánováno na rok 2023 a úplné ukončení těžby na rok 2026.[17] Vzhledem k vysoké nadmořské výšce musí být při rozšiřování povrchového dolu odstraňovány ledovce, kdy jeden ledovec byl kompletně odtěžen a zároveň byla zboku odtěžena část ledovce Davidova.[11]

Klima[editovat | editovat zdroj]

Pohoří má chladné kontinentální velehorské klima. Na severozápadním okraji pohoří ve výšce 3639 metrů se nachází meteorologická stanice Ťan-šan, jediná meteorologická stanice v pohoří s řadou klimatických pozorování již od roku 1930.[10] Na této stanici dosahují dle Atlasu Kyrgyzské republiky průměrné červencové teploty 4,5 °C, průměrné lednové teploty -22 °C. Naměřené absolutní maximum je 23 °C, absolutní minimum -43 °C. Průměrný roční úhrn srážek na této stanici je 371 mm, přičemž naprostá většina srážek připadá na teplou polovinu roku a srážková maxima jsou dosahována v červenci. Období s kladnými průměrnými teplotami trvá od 28. 5. do 13. 9. Stanice má tundrové klima (ET) dle Köppenovy klimatické klasifikace.[8] Novější zdroje uvádí pro tuto stanici průměrné roční úhrny srážek 291 mm za období let 1930 – 1997 a 350 mm za roky 1998 – 2009, průměrné roční teploty -7,6 °C respektive -5,8 °C za stejná období a průměrné teploty teplé sezóny (květen-září) 2 °C respektive 2,8 °C.[10]

Fauna a flóra[editovat | editovat zdroj]

Celé pohoří se nachází ve výškách nad 3000 m n. m., tedy nad hranicí lesa v pásmu vysokohorské vegetace. Východní část pohoří se nachází v přírodní rezervaci Saryčat-Ertaš, vyhlášené k ochraně divokých ovcí Argali (Ovis ammon) a irbise horského (Panthera uncia). Dalšími velkými savci v této rezervaci jsou kozorožec sibiřský (Capra sibirica), prase divoké (Sus scrofa), rys ostrovid (Lynx lynx), vlk obecný (Canis lupus) a medvěd hnědý (Ursus arctos), z menších savců pak liška obecná (Vulpes vulpes), manul (Otocolobus manul), svišť šedý (Marmota baibacina), kuna skalní (Martes foina), jezevec asijský (Meles leucurus) či zajíc tolai (Lepus tolai).[18]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Jako syrty jsou označovány vysoko vyzdvižená plochá údolí na denudovaném povrchu, vyplněná glaciálními a aluviálními sedimenty.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. JUDACHIN, Konstantin Kuzmič. Kirgizsko-Russkij slovar Judachina. [s.l.]: Sovětskaja Enciklopedija, 1965. Dostupné online. 
  2. MERZLYAKOVA, Irina. The Mountains of Central Asia and Kazakhstan. In: SHAHGEDANOVA, Maria. The Physical Geography of Northern Eurasia. Oxford: Oxford University Press, 2002. ISBN 0-19-823384-1. S. 376–402. (anglicky)
  3. a b Generální štáb SSSR. Topografická mapa 1 : 200 000, list K-44-XIX. [s.l.]: Generální štáb SSSR, 1971. 1 mapový list s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-03-22. (rusky) 
  4. Generální štáb SSSR. Topografická mapa 1 : 200 000 K-43-XXIV. [s.l.]: Generální štáb SSSR, 1976. 1 mapový list s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-03-22. (rusky) 
  5. Generální štáb SSSR. Topografická mapa 1 : 200 000 K-44-XIII. [s.l.]: Generální štáb SSSR, 1974. 1 mapový list s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-03-22. (rusky) 
  6. Federalnyj poznavatělnyj žurnal Gorec. Samye Vysokie veršiny Kyrgyzstana [online]. Federalnyj poznavatělnyj žurnal Gorec, 2016-02-24 [cit. 2016-07-15]. Dostupné online. (rusky) 
  7. Advantour. Kyrgyzstan Mountain Ranges [online]. Advantour [cit. 2016-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b Otděl geografii Instituta geologii AN Kirgizskoj SSR im. M. M. Adyševa. Atlas Kyrgyzskoj Respubliki. [s.l.]: GUGK SSSR, 1987. 158 s. (rusky) 
  9. VSEGEI. Karta poleznych iskopajemych SSSR K-44-XIX. [s.l.]: VSEGEI, 1968. Dostupné online. (rusky) 
  10. a b c d e ENGEL, Zbyněk; ŠOBR, Miroslav; YEROKHIN, Sergei A. Changes of Petrov glacier and its proglacial lake in the Akshiirak massif, central Tien Shan, since 1977. Journal of Glaciology. 2012, roč. 58, čís. 208, s. 388 - 398. Dostupné online. DOI:10.3189/2012JoG11J085. (anglicky) 
  11. a b c d AIZEN, Vladimir B., et al. Glacier changes in the central and northern Tien Shan during the last 140 years based on surface and remote-sensing data. Annals of Glaciology. 2006, roč. 43, čís. 1, s. 202 - 213. Dostupné online. DOI:10.3189/172756406781812465. (anglicky) 
  12. Kumtor Gold. History [online]. Kumtor Gold [cit. 2016-07-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Kumtor Gold. Production / Basic data [online]. Kumtor Gold [cit. 2016-07-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Kumtor Gold Mines project in shamble as Kyrgyz PM said joint venture not in the interest of his country. Dispatch News Desk of Eurasia [online]. 2015-04-09 [cit. 2016-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (anglicky) 
  15. Kumtor Gold. Centera Gold Inc. [online]. Kumtor Gold [cit. 2016-07-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. SIMOENS, Alexander. The Observatory of Economic Complexity - Kyrgyzstan [online]. The Observatory of Economic Complexity [cit. 2016-07-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Kumtor Gold. Mine Closure [online]. Kumtor Gold [cit. 2016-07-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sarychat-Ertash State Nature Reserve na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]