Aimé Maillart

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Aimé Maillart
Základní informace
Narození 24. března 1817
Montpellier
Úmrtí 26. května 1871 (ve věku 54 let)
Moulins
Žánry opera
Povolání hudební skladatel
Nástroje housle
Ocenění Prix de Rome
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Louis-Aimé Maillart nebo též jen Aimé Maillart (24. března 1817 Montpellier - 26. května 1871 Moulins) byl francouzský hudební skladatel. Je známý svými operami, zejména operou Poustevníkův zvonek (Les Dragons de Villars) z roku 1856.

Život[editovat | editovat zdroj]

Louis-Aimé Maillart se narodil v roce 1817 v Montpellieru (departement Hérault). Jeho otec byl herec v provinčním divadle, který založil i vlastní hereckou agenturu. Roku 1833 Louis nastoupil na pařížskou konzervatoř, kde studoval hru na housle u Guérina a harmonii a skladbu u Aimé Leborna, Jacquese Fromentala Halévyho a Antoina Elwarta. V roce 1838 získal první cenu v oboru fuga a roku 1841 získal Římskou cenu (Prix de Rome) s kantátou Lionel Foscari. Následující tři roky strávil v Itálii. Po návratu do Paříže se věnoval zejména skládání oper v žánru opéra comique.

První z nich byla Gastibelza aneb Šílenec z Toleda, která měla premiéru dne 15. listopadu 1847 jako zahajovací inscenace nového operního divadla s názvem Národní opera (Opéra-National). To založil skladatel Adolphe Adam s úmyslem usnadnit přístup na jeviště novým autorům. Ačkoli libreto nebylo nijak původní ani dramaticky působivé a rovněž interpretace nebyla ideální, opera sklidila značný úspěch. Ovšem s bankrotem divadla o čtyři měsíce později zmizela ze scén i Maillartova prvotina. Další dvě jeho opery se hrály v Opéra-Comique (Lipový mlýn 1849, Mariin kříž 1852), nejslavnější opera jeho kariéry Villarsovi dragouni však měla premiéru v nedávno založeném Théâtre-Lyrique dne 19. září 1856. Tato opera byla brzy hrána v Evropě i v zámoří. Zvláštní popularitě se těšila v Německu pod názvem Das Glöckchen des Eremiten a rovněž v českém prostředí byla hrána pod názvem Poustevníkův zvonek.

Přestože Poustevníkův zvonek ukázal Maillartův talent pro melodii a byl nadšeně přijat publikem, jeho další dvě opery (Katánští rybáři 1860, Lara 1864) jej však nezopakovaly, přestože druhá z nich je nepochybně kvalitativním vrcholem jeho tvorby a měla - díky skutečnosti, že se zakládá na stejnojmenné Byronově básni - větší úspěch na anglosaských scénách. Po těchto neúspěších se věnoval zejména církevní hudbě. Roku 1870 odešel z Paříže před postupujícími pruskými vojsky a zemřel následujícího roku v Moulins (departement Allier) ve věku čtyřiapadesáti let. Je pohřben na hřbitově Père-Lachaise.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • kantáta Lionel Foscara (1841)
  • kantáta La Voie sacrée (1859)
  • kantáta Le Quinze Août (1860)
  • řada mší

Opery[editovat | editovat zdroj]

  • Gastibelza aneb Šílenec z Toleda (Gastilbelza ou le Fou de Tolède). Libreto Adolphe-Philippe d'Ennery (vlastním jménem Dennery) a Eugène Cormon (vlastním jménem Pierre-Etienne Piestre) na námět Victora Huga, dramatická opera ve třech dějstvích, premiéra 15. listopadu 1847 v Paříži (Opéra-National)
  • Lipový mlýn (Le Moulin des tilleuls). Libreto Julien de Mallian a Eugène Cormon, opéra comique v jednom dějství. Premiéra 9. listopadu 1849 v Paříži (Théâtre de l'Opéra-Comique)
  • Mariin kříž (La Croix de Marie). Libreto Lockroy (vlastním jménem Joseph-Philippe Simon) a Adolphe-Philippe d'Ennery, opéra comique ve třech dějstvích. Premiéra 19. července 1852 v Paříži (Théâtre de l'Opéra-Comique)
  • Poustevníkův zvonek (Les Dragons de Villars). Libreto Eugène Cormon a Lockroy, opéra comique ve třech dějstvích. Premiéra 19. září 1856 v Paříži (Théâtre-Lyrique)
  • Katánští rybáři (Les Pêcheurs de Catane). Libreto Eugène Cormon a Michel Carré na námět Alphonse de Lamartina, drame lyrique ve třech dějstvích. Premiéra 19. prosince 1860 v Paříži (Théâtre-Lyrique)
  • Lara. Libreto Eugène Cormon a Michel Carré na námět stejnojmenné básně George Gordona Byrona, opéra comique ve třech dějstvích. Premiéra 21. března 1864 v Paříži (Théâtre de l'Opéra-Comique)

Literatura a zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • TROJAN, Jan. Dějiny opery. Praha a Litomyšl : Paseka, 2001. ISBN 80-7185-348-8. S. 131.  
  • HOSTOMSKÁ, Anna. Opera. Průvodce operní tvorbou. 7. vyd. Praha : Státní hudební nakladatelství, 1965. S. 175-177.  
  • Marc Honegger (edd.), Dictionnaire de la musique : Les Hommes et leurs œuvres, Paris, 1970
  • Norbert Dufour (edd.), La Musique des origines à nos jours, Larousse, Paris, 1946
  • (anglicky) Heslo v Baker's Biographical Dictionary of Musicians, Nicolas Slonimsky, 1958 (s. 1010)
  • (německy) Heslo v Meyers Konversations-Lexikon, vol.11, 1890 (s. 114)
  • (anglicky) Nécrologie, The New York Times, 8. červen 1871
  • (německy) Louis Aimé Maillart [online]. OperOne, [cit. 2010-06-17]. Dostupné online. (německy) 
  • MALOU, Haine. 400 lettres de musiciens au Musée royal de Mariemont. Liège : Pierre Mardaga, 1995. ISBN 2-87009-78-3. S. 259. (francouzsky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis-Aimé Maillart na francouzské Wikipedii.