Adelina Pattiová
| Adelina Pattiová | |
|---|---|
_(cropped).jpg) | |
| Základní informace | |
| Narození | 19. února 1843 Madrid |
| Úmrtí | 27. září 1919 (ve věku 76 let) Brecon |
| Místo pohřbení | Hřbitov Père-Lachaise Grave of Cederstrom |
| Žánry | klasická hudba a opera |
| Povolání | operní pěvkyně a hudební skladatelka |
| Nástroje | hlas |
| Hlasový obor | koloraturní soprán a soprán |
| Ocenění | Zlatá medaile Královské filharmonické společnosti (1895) Litteris et Artibus (1900) |
| Manžel(ka) | Ernesto Nicolini (od 1886) |
| Rodiče | Caterina Barili |
| Příbuzní | Carlotta Patti[1] a Amelia Patti (sourozenci) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Adelina Juana Maria Pattiová, nepřechýleně Adelina Patti (19. února 1843 Madrid, Španělsko – 27. září 1919 zámek Craig-y-Nos, Brecon, Wales) byla italská operní pěvkyně. Vynikla díky svému koloraturnímu sopránu. Byla význačnou představitelkou belcantových operních rolí.[2]
Život a operní kariéra
[editovat | editovat zdroj]Jejími rodiči byli italští operní pěvci Salvatore Patti a Caterina Chiesa Barilli, kteří v době jejího narození působili ve Španělsku. Pěvkyní se stala i její starší sestra Carlotta Patti. Od roku 1844 žila rodina ve Spojených státech.
Poprvé vystoupila v roce 1859 v newyorské Academy of Music v náročné titulní roli opery Lucie z Lammermooru od Gaetana Donizettiho.[3] Vystupovala v Bílém domě před prezidentem Abrahamem Lincolnem. O jejím úspěšném turné po Evropě v letech 1869 až 1870, při němž navštívila i Rusko, se zmiňuje Lev Nikolajevič Tolstoj v románu Anna Kareninová. V pozdějším období své činnosti vydala více než třicet gramofonových nahrávek. Byla jí udělena zlatá medaile Royal Philharmonic Society a cena Litteris et Artibus. K jejím obdivovatelům patřil Giuseppe Verdi. Je po ní pojmenován kráter Patti na Venuši.
Pattiová byla nejlépe placenou pěvkyní své doby. Při svém turné po Spojených státech v roce 1903 obdržela za každý ze svých 60 koncertů 5 000 dolarů ve zlatě. Byla známa svými nevypočitatelnými rozmary; po USA cestovala zvláštním vlakem a vozila s sebou padesát kufrů. Její velkou zálibou byl kulečník. Ovládala italštinu, španělštinu a angličtinu.
Naposledy vystupovala v roce 1914, pak se uchýlila na své letní sídlo Craig-y-Nos ve Walesu, kde se po ní zachovalo zámecké divadlo.[4] Zemřela 27. září 1919 na svém zámku v městysi Brecon ve Walesu. Podle svého přání je pochována na pařížském hřbitově Père-Lachaise.
Byla třikrát vdaná, jejím druhým manželem byl francouzský tenor Ernesto Nicolini.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Патти. In: Riemannův hudební slovník.
- ↑ Pattiová Adelina. Leporelo.info [online]. [cit. 2021-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-03-29.
- ↑ Proslulá sopranistka Adelina Patti zemřela před sto lety [online]. 2019-09-26 [cit. 2021-08-01]. Dostupné online.
- ↑ Zámecká a dvorní divadla II. Hudební rozhledy [online]. [cit. 2021-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-26.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Adelina Pattiová na Wikimedia Commons - (anglicky) Opera Wire
- (italsky) Opera Libera Archivováno 26. 8. 2016 na Wayback Machine.
