Aa (Estonsko)
| Aa | |
|---|---|
 Zámek v Aa | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 59°25′25″ s. š., 27°9′9″ v. d. |
| Stát |  Estonsko |
| Kraj | Ida-Virumaa |
| Obec | Lüganuse |
  Aa na mapě Estonska a kraje Ida-Virumaa | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 29,6 km² |
| Počet obyvatel | 89 (2019)[1] |
| Hustota zalidnění | 3 obyv./km² |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Aa (německy Haakhof) je vesnice v estonském kraji Ida-Virumaa, samosprávně patřící do obce Lüganuse. Nachází se při pobřeží Finského zálivu přibližně 10 km severovýchodně od městečka Lüganuse.
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Archeologické nálezy ukazují, že území vesnice bylo osídleno nejpozději začátkem 1. tisíciletí. Necelé 2 km jihovýchodně od aaského zámku se nacházejí pozůstatky hradiště zvaného Alulinn („prvohrad“), které ještě nebyly archeologicky dostatečně prozkoumány. Přibližně 50 m od okraje hradiště byl roku 1869 při vysušování močálu nalezeno na ploše pouhých 2 m² 11 seker, 23 srpů, 51 oštěpových hrotů a několik dalších zbraní, z nichž nejstarší jsou datovány do 1. až 2. století. Přítomnost předmětů se vysvětluje jejich obětním užitím.[2] Na vícero místech v okolí vesnice se nacházejí obětní kameny a pozůstatky mohyl, datované do přibližně stejné doby.[3]
Nejstarší historická zmínka o vesnici Aa je obsažena v Knize počtů království dánského z roku 1241, kde se objevuje pod jménem Hazæ jako vesnice o 13 poplužích. V následujících letech se vesnice dostala do vlastnictví cisteciáckého kláštera v Kärkně, kterému náležela až do roku 1426, kdy ji s Livonským řádem vyměnil za blíže ležící vesnice. V době klášterní správy byla vybudována první zpevněná cesta, spojující Aa s Kohtlou, označovaná v pramenech jako mungatee („mnišská cesta“).
Po změně správní příslušnosti vesnice byl mezi lety 1426 a 1497 u vesnice založen panský statek, který byl podřízen narevskému řádovému rychtáři. Roku 1630 švédský král Gustav II. Adolf vyňal z pravomoci řádu a předal do rytířské správy, v níž zůstal až do roku 1919, kdy přešel do vlastnictví Estonské republiky. Poloha vesnice se během této doby pravděpodobně několikrát změnila, resp. označení Aa přešlo postupně na několik různých vesnic v okolí statku. Tato menší sídla (Aluküla, Reite, Nehatu, Männiku) časem buď zmizela, nebo postupně srostla s hlavní vesnicí, a v roce 1975 s ní byla sloučena.
Současnost[editovat | editovat zdroj]
Současná vesnice má necelé dvě stovky stálých obyvatel, jejích možností a zařízení však využívá mnohem širší okruh lidí. Na pobřeží se nachází hojně využívaná pláž, rekreačně využívaná zejména obyvateli blízkého průmyslového města Kohtla-Järve.
Na pobřeží u pláže byl roku 1946 vybudován stálý pionýrský tábor. Táborová zařízení v roce 1995 převzala estonská Metodistická církev a provozuje je nyní jako Tábor Gideon (Laager Giideon), v němž se konají dětské a mládežnické tábory s mezinárodní účastí a náboženské akce.
V objektu aaského zámku působí Aaský pečovatelský domov (Aa hooldekodu), v němž nyní žije přibližně 170 klientů a pracuje kolem 50 zaměstnanců.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
Vedle výše zmiňovaných archeologických památek je turisticky zajímavá zejména hlavní budova aaského zámku, vystavěná v 18. století v raně klasicistním slohu a koncem 19. století historicisticky přestavěná. Z dalších budov patřících k zámku je většina zničena, zachoval se však klasicistní pavilon, vystavěný původně jako zahradní chrám a dnes vysvěcený jako kaple.
Kolem zámku se rozkládá zámecký park o celkové rozloze cca 12 ha, z nichž zachovalých a udržovaných 6,5 ha je chráněno jako přírodní památka. Na severovýchodě na park navazuje Aaský bor (Aa männik), který tvoří rovněž chráněné území o rozloze 8 ha.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Aaská písečná pláž -
Zříceniny plážové restaurace z 60. let -
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Estonský statistický úřad. Dostupné online. [cit. 2019-06-09]
- ↑ LÕUGAS, Vello; SELIRAND, Jüri. Arheoloogiga Eestimaa teedel. Tallinn: Valgus, 1989. ISBN 5-440-00014-3. S. 235–237.
- ↑ LÕUGAS, Vello; SELIRAND, Jüri. Arheoloogiga Eestimaa teedel. Tallinn: Valgus, 1989. ISBN 5-440-00014-3. S. 228–229.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- JOONUKS, Helmut; VALLIMÄE, Olav. Kohtla-Järve linn ja rajoon. Tallinn: Eesti Raamat, 1988. ISBN 5450001193.
- LAID, Eerik. Eesti muinaslinnad. Tartu: Loodus, 1923.
- LÕUGAS, Vello; SELIRAND, Jüri. Arheoloogiga Eestimaa teedel. Tallinn: Valgus, 1989. ISBN 5-440-00014-3.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Aa na Wikimedia Commons - Aa v elektronické Encyklopedii Vironska (estonsky)
- Aa v elektronickém průvodci Eestigiid.ee (estonsky)
- Panský statek v Aa na serveru Mõis.ee: (estonsky), (německy), (anglicky)
- Tábor Gideon na stránkách Metodistické církve (estonsky)
