Přeskočit na obsah

ATP World Tour Finals 2016 – mužská dvouhra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ATP World Tour Finals 2016
VítězSpojené království Andy Murray
FinalistaSrbsko Novak Djoković
Výsledek6–3, 6–4
Soutěže
mužská dvouhra • mužská čtyřhra
< 2015 • Turnaj mistrů • 2017 >
Jeden ze zápasů.

Mužská dvouhra ATP World Tour Finals 2016 probíhala v polovině listopadu 2016. Do singlové soutěže londýnského Turnaje mistrů nastoupilo osm nejlepších hráčů v klasifikaci žebříčku ATP Race. Čtyřnásobným obhájcem titulu byla srbská světová dvojka a pětinásobný vítěz podniku Novak Djoković.

Rozlosování singlové soutěže proběhlo v pondělí 7. listopadu ve 14 hodin místního času.[1]

Britský tenista Andy Murray byl na Turnaji mistrů poprvé v pozici nejvýše nasazeného hráče. Švýcar Roger Federer, který předčasně kvůli problémům s levým kolenem ukončil sezónu, se na závěrečný podnik roku nekvalifikoval poprvé od roku 2001, čímž skončila jeho rekordní série 14 po sobě jdoucích účastí na závěrečném podniku. Španělský tenista Rafael Nadal se na turnaj dokázal kvalifikovat, avšak problémy s levým zápěstím ho donutily předčasně ukončit sezónu.

Přímý souboj o post světové jedničky nabídlo finálové utkání, ve kterém porazil ve svém prvním finálovém utkání na ATP World Tour Finals nejvýše nasazený Skot Andy Murray turnajovou dvojku ze Srbska Novaka Djokoviće za 1 hodinu a 42 minut po výsledku 6–3 a 6–4.[2][3] Ve 29 letech se stal sedmou světovou jedničkou od založení žebříčku ATP v roce 1973, která vyhrála hned na první událost z pozice prvního muže klasifikace.[4] Zhruba v polovině první sady Murray prakticky rozhodl o svém vítězství. Od stavu 3–3 získal sedm z osmi gamů a vedl 6–3 a 4–1 se dvěma brejky k dobru. Djoković ještě zkusil zápas zdramatizovat, když následně Britovi sebral podání a snížil na 3–4 ze svého pohledu. V závěru se ještě za stavu 4–5 dotáhl při Murrayho podání na shodu, ale po třetím využitém mečbolu se z vítězství radoval domácí tenista.

Murray si tak připsal premiérovou trofej z Turnaje mistrů. Svou neporazitelnost prodloužil na 24 zápasů, když během posledních sedmi týdnů vyhrál pět turnajů. Poprvé také zakončil jako 17. tenista v historii sezónu na postu světové jedničky, když přerušil nadvládu tria Federer, Nadal a Djoković, kteří vládli na trůnu světové jedničky nepřetržitě od roku 2004.[2] V probíhající sezóně si Murray připsal deváté turnajové vítězství, které představovalo čtyřicátý čtvrtý singlový titul na okruhu ATP Tour.

Při slavnostním ceremoniálu zhodnotil vítězný Skot celou svou povedenou sezónu: „Tohle je pro mě výjimečný den, hrát proti Novakovi v takovém zápase. Máme za sebou už spoustu grandslamových finále a další velké zápasy. Hodně z nich jsem s ním prohrál, proto mám velkou radost, že jsem dnes vyhrál. A k tomu skončit na prvním místě, takový den jsem nikdy nečekal.“ Poražený z duelu Djoković nešetřil chválou na svého soka: „Dnes jsme se tu stali součástí historie, bylo mi ctí být u toho. Andy je teď bezpochyby nejlepším tenistou světa. Triumf i post jedničky si zaslouží. Dnes mnohem lépe zvládal klíčové momenty, mně se nedařilo. Lépe jsem začal hrát až ke konci, ale to už bylo pozdě.“[2]

Poprvé v kariéře do turnaje zasáhli Francouz Gaël Monfils a Rakušan Dominic Thiem.[5]

Nasazení hráčů

[editovat | editovat zdroj]
  1. Spojené království Andy Murray (semifinále, 1500 bodů, 2 391 000 USD)
  2. Srbsko Novak Djoković (finále, 1000 bodů, 1 261 000 USD)
  3. Švýcarsko Stan Wawrinka (základní skupina, 200 bodů, 358 000 USD)
  4. Kanada Milos Raonic (semifinále, 400 bodů, 537 000 USD)
  5. Japonsko Kei Nišikori (semifinále, 200 bodů, 358 000 USD)
  6. Francie Gaël Monfils (základní skupina, odstoupil kvůli zranění, 0 bodů, 134 000 USD)[6]
  7. Chorvatsko Marin Čilić (základní skupina, 200 bodů, 358 000 USD)
  8. Rakousko Dominic Thiem (základní skupina, 200 bodů, 358 000 USD)

Náhradníci

[editovat | editovat zdroj]
  1. Belgie David Goffin (základní skupina, 0 bodů, 102 000 USD)[6]
  2. Španělsko Roberto Bautista Agut (nenastoupil, 0 bodů, 95 000 USD)

Soutěž

[editovat | editovat zdroj]
Legenda

Finálová fáze

[editovat | editovat zdroj]
Semifinále   Finále
1  Spojené království Andy Murray 5 77 711  
4  Kanada Milos Raonic 7 65 69  
  1  Spojené království Andy Murray 6 6
 
  2  Srbsko Novak Djoković 3 4
2  Srbsko Novak Djoković 6 6
5  Japonsko Kei Nišikori 1 1  

Skupina Johna McEnroea

[editovat | editovat zdroj]
Spojené království Murray Švýcarsko Wawrinka Japonsko Nišikori Chorvatsko Čilić Zápasy Sety Hry[p. 1] Pořadí[p. 2]
1. Spojené království Andy Murray 6–4, 6–2 6–7(9–11), 6–4, 6–4 6–3, 6–2 3–0
(100 %) 		6–1
(85,7 %) 		42–26
(61,7 %) 		1.
3. Švýcarsko Stan Wawrinka 4–6, 2–6 2–6, 3–6 7–6(7–3), 7–6(7–3) 1–2
(33,3 %) 		2–4
(33,3 %) 		25–36
(40,9 %) 		3.
5. Japonsko Kei Nišikori 7–6(11–9), 4–6, 4–6 6–2, 6–3 6–3, 2–6, 3–6 1–2
(33,3 %) 		4–4
(50 %) 		38–38
(50 %) 		2.
7. Chorvatsko Marin Čilić 3–6, 2–6 6–7(3–7), 6–7(3–7) 3–6, 6–2, 6–3 1–2
(33,3 %) 		2–5
(28,6 %) 		32–37
(46,4 %) 		4.

Skupina Ivana Lendla

[editovat | editovat zdroj]
Srbsko Djoković Kanada Raonic Francie Monfils
Belgie Goffin 		Rakousko Thiem Zápasy Sety Hry[p. 1] Pořadí[p. 2]
2. Srbsko Novak Djoković 7–6(8–6), 7–6(7–5) 6–1, 6–2
(vs/ Goffin) 		6–7(10–12), 6–0, 6–2 3–0
(100 %) 		6–1
(85,7 %) 		44–24
(64,7 %) 		1.
4. Kanada Milos Raonic 6–7(6–8), 6–7(5–7) 6–3, 6–4 7–6(7–5), 6–3 2–1
(66,7 %) 		4–2
(66,7 %) 		37–30
(55,2 %) 		2.
6.
9. 		Francie Gaël Monfils
Belgie David Goffin 		1–6, 2–6
(vs/ Goffin) 		3–6, 4–6 3–6, 6–1, 4–6 0–2 (0 %)
0–1 (0 %) 		1–4 (20 %)
0–2 (0 %) 		20–25 (44,4 %)
3–12 (20 %) 		X
4.
8. Rakousko Dominic Thiem 7–6(12–10), 0–6, 2–6 6–7(5–7), 3–6 6–3, 1–6, 6–4 1–2
(33,3 %) 		3–5
(37,5 %) 		31–44
(41,3 %) 		3.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Poměry uvádí vyhrané a prohrané zápasy, sety a hry, stejně jako jejich procentuální úspěšnost, která může být určujícím kritériem pro postup do semifinále.
  2. ↑ a b Pořadí bude určeno na základě následujících kritérií:
    1) počet vyhraných utkání; 2) počet odehraných utkání; 3) vzájemný poměr utkání u dvou hráčů se stejným počtem výher; 4) procento vyhraných her u třech hráčů se stejným počtem výher, procento vyhraných setů, poté poměr vzájemných utkání; 5) postavení na žebříčku ATP.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2016 ATP World Tour Finals – Singles na anglické Wikipedii.

  1. ↑ ATP Staff. Battle For No. 1 Heads To London. barclaysatpworldtourfinals.com [online]. 2016-11-07 [cit. 2016-11-15]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c ZABLOUDIL, Luboš. Murray porazil Djokoviče. Poprvé vyhrál Turnaj mistrů a rok zakončí jako jednička. TenisPortal.cz [online]. 2016-11-20 [cit. 2016-11-21]. Dostupné online. 
  3. ↑ Josh Meiseles. Murray Caps Dream Season With London Title, Year-End No. 1. ATP World Tour, Inc. [online]. 2016-11-20 [cit. 2016-11-21]. Dostupné online. 
  4. ↑ BERKOK, John. Jannik Sinner wins Halle to become eighth man to win his first event played as ATP No. 1. Tennis [online]. 2024-06-23 [cit. 2024-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Ondřej Jirásek. Preview: Turnaj mistrů. TenisPortal.cz [online]. 2016-11-12 [cit. 2016-11-15]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b Luboš Zabloudil. Monfils z Turnaje mistrů odstoupil, s Djokovičem si zahraje Goffin. TenisPortal.cz [online]. 2016-11-16 [cit. 2016-11-17]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • ATP World Tour Finals 2016 – mužská dvouhra [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2016-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=ATP_World_Tour_Finals_2016_–_mužská_dvouhra&oldid=24156243“