Egyptsko-československá obchodní dohoda (1955)
Egyptsko-československá obchodní dohoda byla smlouva mezi Československem a Egyptem o obchodní výměně včetně dodávek zbraní a zbraňových systémů Egyptu podepsaná 14. září 1955. Smlouvu dojednali představitelé SSSR a Egypta. Československo ve smlouvě figurovalo namísto Sovětského svazu. Dodávkami výzbroje se Sovětský svaz začal naplno angažovat na Blízkém východě a ovlivnil tak budoucí vývoj v regionu.
Předehra
Po převzetí moci skupinou tzv. Svobodných důstojníků 23. července 1952, svržení egyptského krále Farúka I. a následného prohlášení Egypta republikou začala Rada revolučního vedení upevňovat svou moc mimo jiné i zásahy proti odborům či vůdcům dělnických stávek. Díky tomu SSSR vnímal převrat v Egyptě jako proamerický. Když však Rada začala nepokrytě požadovat stažení britských jednotek ze základen v Egyptě (a USA se postavili na stranu Velké Británie) zaujal SSSR vyčkávací postoj, který přešel v opatrnou podporu. Tak se kromě prohlášení o právu arabských zemí na sebeurčení zaměřovala na stále ostřejší napadání Izraele a sionismu.[1] Postupem roku 1953 se navíc do stále významnějšího protikladu začaly dostávat americké a britské postoje vůči Egyptu a dalším arabským zemím a to zejména v oblasti vlivu. Toho se rozhodl Sovětský svaz (již po Stalinově smrti) využít a prezentovat se jako země bez velmocenských ambicí. Za snahou postavit proti sobě Východ a Západ stál především Gamál Násir, který se od začátku pokoušel rivality mezi mocnostmi využít. Věřil, že díky své snaze nakoupit sovětské zbraně donutí Spojené státy, aby Egyptu prodaly své zbraně.[pozn. 1] Sovětský svaz nadále stupňoval svou kritiku Spojených států a Velké Británie, které obviňoval ze snahy zatlačit arabské země do Západem řízených vojenských spolků a tím i pod svůj vliv či obstrukce, kterým bránily Spojené státy a Velká Británie vojenským dodávkám do Egypta. Tato sovětská politika vyústila v egyptsko-sovětskou obchodní dohodu z 18. srpna 1953 a sovětský souhlas s jednáním Československa a dalších socialistických zemí s Egyptem o zbrojních dodávkách. Přestože koncem roku 1953 došlo k odeslání prvních vzorků zbraní z Československa do Egypta k testování, jednání o zbrojních dodávkách uvízla na mrtvém bodě. Důvodem byly mocenské rozepře mezi egyptskými vrcholnými představiteli.[2] Ty nakonec vyústily v uchopení moci plukovníkem Násirem na podzim roku 1954.
Přerušení jednání a následný vnitropolitický boj v Egyptě (navíc podpořený Násirovým pokračujícím vyjednáváním s USA) vedl Sovětský svaz k opatrnosti ve vztahu k Egyptu. Oproti zdrženlivému postoji G. M. Malenkova, V. M. Molotova či expertům Ministerstva zahraničí SSSR prosazoval Nikita Chruščov názor vyjít egyptským návrhům maximálně vstříc. Ten nakonec zvítězil. Naproti tomu Spojené státy s finančními půjčkami či přímými dodávkami zbraní váhaly. Vadila jim zejména Násirova protiizraelská rétorika, přímá podpora proti Izraeli bojujícím palestinským fidájínům a z toho vyplývající obava, že americké zbraně budou použity právě proti Izraeli.
Již začátkem září 1954 SSSR prostřednictvím svého velvyslance naznačil Egyptu, že je ochoten jednat o prodeji zbraní, včetně těch těžkých. Po první sondáži, kterou se obnovilo jednání o zbrojních dodávkách do Egypta byla 14. února 1955 podepsána egyptsko-československá obchodní dohoda, která explicitně počítala i s vojenskými dodávkami. Československo bylo zvoleno proto, že se Sovětský svaz nechtěl dostat do konfrontace se Západem.
Smlouva byla podepsána v Káhiře. Za československou stranu ji podepsal dr. Otakar Teufer, generální ředitel ministerstva zahraničního obchodu, za egyptskou generál Hasan Ragab a Samí Abú al-Futuh, státní podtajemník egyptského ministerstva zahraničí. Následně byla v dubnu téhož roku podepsána dohoda o první dodávce. Jednalo se o 50 ks modernizovaných německých tanků PzKpfw IV. montovaných v Československu na vývoz. Jednalo se o tzv. barterový obchod, při němž za dodaný materiál Egypt platil dodávkami zboží, v tomto případě bavlnou, fosfátem a dalšími komoditami.[3] Podle jiných tvrzení se ale smlouva týkala 200 ks pistolí ráže 7.62 a nábojů do nich. Větší zbrojní dodávky v té době nebyly možné, neboť Egypt byl v té době řazen mezi kapitalistické státy a větší zbrojní dodávky těchto zemí byly zakázané.[4] Přes tyto dodávky ještě Násir učinil několik pokusů o dojednání zbrojních dodávek z USA či Velké Británie, ale po obstrukcích ze strany těchto zemí se v červenci plně zaměřil na dodávky z Československa.
Podpis smlouvy
Dne 12. září 1955 byla v Praze podepsána dohoda o dodávkách leteckého, tankového a dělostřeleckého materiálu. Za egyptskou stranu dohodu podepsal vedoucí egyptské delegace Muhammad Háfiz Ismáíl, za československou stranu ministr zahraničního obchodu Richard Dvořák. V rozsahu dodávek a vzhledem k termínům nebyla československá strana svůj závazek schopna plnit v plném rozsahu a proto část dodávek poskytl Sovětský svaz formou odprodeje Československu. Dohodu o odprodeji mezi Československem a Sovětským svazem podepsali 16. září 1955 Richard Dvořák a sovětský zplnomocněnec G. S. Sidorovič.
Veškeré dodávky byly odesílán do Sovětského svazu, do přístavů v Černém moři, odkud byly lodní dopravou transportovány do Egypta.
Platby
Celková hodnota dodávek byla stanovena na 25 000 000 britských liber při (pro Egypťany výhodném) 2% úroku (americké odhady dodávek činily nejméně 140 000 000 dolarů). Valutami Egypťané zaplatili 25% celkové částky, zbytek byl splácen zbožím (bavlnou, rýží, fosfáty, tropickým ovocem, přízí z umělého hedvábí, lnem atd.). Tímto zbožím ale Československo muselo splácet úvěr za sovětský odprodej vojenského materiálu. Egyptské splátky Československu byly rozloženy do roku 1958.[5]
Termíny a objemy dodávek
Dodávky byly rozloženy do 5 etap:
- do 5. října 1955:
- 20 ks stíhaček MIG-15 bis + cvičná letadla a padáky
- do 10. listopadu 1955:
- 100 ks tanků T-34/85
- do 25. prosince 1955:
- 60 ks stíhaček MIG-15 bis
- 100 ks tanků T-34/85 + nezbytné doplňky
- do 15. ledna 1956:
- 45 ks lehkých proudových bombardérů Il-28
- 40 ks obrněných vozidel BTR-152
- 12 ks torpédových člunů P-6
- do 5. února 1956:
- 50 ks kanónů ráže 122 mm
- 80 ks houfnic 122 mm
- 50 ks samochodek SU-100
- 29 ks raketometů na automobilních podvozcích
- 50 ks protitankových děl 37 mm a 85 mm
- 4 ks minolovek
V dodávkách byly zahrnuty i radarové stanice, munice či 20 ks dopravních letadel IL-14. Od 5. února 1956 byl dodáván další dělostřelecký materiál.[5] Kromě toho bylo v dodávkách též zahrnuto:
- 60 těžkých tanků IS-3
- 75 ks samohybných děl SD-100
- 650 ks tarasnic T-21
- 10 000 ks pušek ráže 7,62 mm vz. 52
- 320 ks kulometů ráže 7,62 mm
- 58 ks protiletadlových kanónů ráže 85 mm
- 235 ks nákladních automobilů Škoda 706
- 500 ks nákladních automobilů ZIL-151
- 500 ks terénních vozidel GAZ 63
- neznámý počet nákladních vozidel Tatra 111
V závěrečné etapě v roce 1957 se československá strana zavázala zajistit opravny. Egyptský požadavek, aby do dodávek byly zahrnuty i tanky T-54 a stíhací letouny MiG-19 Sovětský svaz odmítl. V první fázi Sovětský svaz odmítl i požadavek Káhiry i na dodávku těžkých tanků IS-3, později byly ale dodány. Mezi egyptskými požadavky se nacházely i zařízení a materiál pro jaderné laboratoře.
16. listopadu projednal ÚV KSSS telegram, ve kterém Egypt požadoval navýšení dodávek. Odmítl sice požadavek na další ponorky, ale souhlasil s navýšením počtu MIG-15.[6]
Výcvik
V rámci vojenských dodávek se Československo (i SSSR) zavázalo poskytnout odpovídající zaškolení a výcvik příslušníků egyptské armády. Do Egypta odjelo z československé strany 129 odborníků a v Československu bylo uspořádáno 43 kurzů pro 130 příslušníků egyptské armády. Ze SSSR bylo vysláno do Egypta 130 odborníků.[7]
Plnění
První dodávka zbraní dorazila do egyptského přístavu v Alexandrii v noci z 20. na 21. října 1955 na sovětské lodi Krasnodar. Koncem října vyplula do Egypta nákladní loď Stalingrad, na jejíž palubě se nacházely stíhací letouny MIG-15.
Zveřejnění smlouvy
Poprvé Násir existenci smlouvy veřejně přiznal 27. září 1955 (ten den dorazila do Egypta první dodávka zbraní, jednalo se ale o plnění smlouvy z jara 1955). Prohlásil, že Egypt uzavřel s Československem smlouvu o dodávkách zbraní, neboť západní velmoci skončily u planých slibů a kladení podmínek.[8] 1. října vydala sovětská tisková agentura TASS prohlášení, ve kterém se výslovně pravilo, že zbraně do Egypta dodává Československo a SSSR není jednou ze stran této dohody. Toto stanovisko zopakoval náměstek sovětského ministra zahraničí v odpovědi izraelskému velvyslanci, když řekl, že Sovětský svaz nedodává zbraně Egyptu, ani žádné další zemi na Blízkém východě a smlouva je výsledkem spolupráce dvou suverénních zemí [Československa a Egypta].
Mezinárodní reakce
V Izraeli zavládlo zděšení, neboť se vesměs předpokládalo, že se Egypt připravuje na agresi proti Izraeli. Oproti tomu odborníci upozorňovali na to, že dodávky do Egypta nedospěly a egyptské armádě potrvá až dva roky, než zvládne nové zbraně. Podle střízlivějších odhadů nebyl ale Násirův cíl rozpoutání války proti Izraeli (alespoň ne v blízké budoucnosti), ale vytvoření protiváhy proti v únoru 1955 vytvořenému tzv. Bagdádskému paktu tvořenému Tureckem, Irákem, Íránem, Pákistánem a Velkou Británií, který Násir vnímal nejen jako hrozbu pro Egypt, ale i snahu rozbít jednotu arabských zemí.
Premiér Velké Británie A. Eden řekl, že sovětské dodávky zbraní zničí rovnováhu na Blízkém východě a že by bylo směšné tuto smlouvu považovat za běžnou obchodní dohodu.[6]
Přímým důsledkem uzavřené smlouvy a následných vojenských dodávek bylo odmítnutí půjčky Egyptu Světovou bankou na výstavbu Asuánské přehrady a následný Násirův odvetný krok, znárodnění Suezského průplavu.
Reference
- ↑ WANNER, Jan. Bitva o Suez. Praha: Libri, 2006. ISBN 80-7277-298-8. S. 28–30. Dále jen: Wanner.
- ↑ Wanner, str. 47
- ↑ Wanner, str. 137
- ↑ Československá hra v suezské krizi [online]. Lidové noviny [cit. 2017-10-23]. Dostupné online.
- ↑ a b Wanner, str. 159
- ↑ a b 2. Первый оружейный контракт с СССР. [online]. Розин Александр [cit. 2017-10-23]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Vývoz zbraní z Československa do kapitalistické ciziny (1950–1960) [online]. valka.cz [cit. 2017-10-23]. Dostupné online.
- ↑ Wanner, str. 165
Poznámky
- ↑ Pro Egypt bylo praktičtější nakupovat zbraně z USA a Velké Británie, protože nejenže byly kvalitnější, ale odpadala i nutnost překladů uživatelských příruček a komplikovaného přeškolování vojenského personálu
Literatura
- WANNER, Jan. Bitva o Suez. Praha: Libri, 2006. ISBN 80-7277-298-8.
- BROŽ, Ivan. Arabsko-izraelské války 1948 - 1973. Praha: Epocha, 2005. ISBN 80-86328-91-0.