Li Pcheng

Li Pcheng
Li Pcheng
Narození	20. října 1928; Šanghaj
Úmrtí	22. července 2019 (ve věku 90 let); Peking
Příčina úmrtí	nemoc
Místo pohřbení	Papaošanský revoluční hřbitov
Alma mater	Moskevský energetický institut (do 1954)
Povolání	politik
Ocenění	Puškinova medaile (2007); Řád Pákistánu; velkokříž Řádu peruánského slunce; velkohvězda Řádu jugoslávské hvězdy
Politická strana	Komunistická strana Číny (1945–2019)
Nábož. vyznání	ateismus
Choť	Zhu Lin (1958–2019)
Děti	Li Xiaopeng; Li Xiaolin; Li Xiaoyong
Rodiče	Li Shuoxun a Zhao Juntao
Příbuzní	Čou En-laj (adoptivní rodič); Li Tao (vnučka)
Funkce	místopředseda Státní rady Čínské lidové republiky (1983–1987); člen politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny (1985–2002); člen stálého výboru politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny (1987–2002); předseda Státní rady Čínské lidové republiky (1988–1998); předseda stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (1998–2003); … více na Wikidatech
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Li Pcheng, čínsky 李鹏, pchin-jinem Li Peng (20. října 1928 Čcheng-tu – 22. července 2019 Peking) byl čínský politik, premiér Čínské lidové republiky v letech 1987–1998. V 90. letech byl považován za druhého nejmocnějšího muže komunistické Číny, hned po prezidentovi Ťiang Ce-minovi. Jakožto hlavní strůjce tvrdého potlačení studentských demonstrací na Náměstí nebeského klidu (Tchien-an-men) v roce 1989 byl západními médii přezdíván „řezník z Pekingu“.^[3]

Narodil se v provincii S'-čchuan, v rodině vojáka z povolání, popraveného Kuomintangem. V roce 1945 vstoupil do Komunistické strany Číny. Vystudoval hydroenergetiku na Akademii přírodních věd v Jen-anu a na Moskevském energetickém institutu. Poté pracoval dlouho v energetice, až v březnu 1981 vstoupil do vysoké politiky. V roce 1983 se stal místopředsedou vlády, v roce 1985 ministrem školství. V listopadu 1987 se stal členem stálého výboru politbyra ústředního výboru komunistické strany, což je nejužší stranické vedení a nejmocnější politický orgán Čínské lidové republiky. Ve stejném roce získal post premiéra. V čínském politickém systému není hierarchie zcela jasná, ale býval označován za muže č. 2. Na konci 80. let byl považován za bývalého dogmatika, který jen pod tlakem doby přijal myšlenku „střední cesty“, tedy kombinace uchování mocenského monopolu strany a ekonomické liberalizace. V roce 1989 čínské vedení čelilo vlně studentských protestů. Li Pcheng patřil k těm, kdo prosazovali jejich násilné potlačení. Již v květnu 1989 vyhlásil stanné právo. 4. června pak, v součinnosti s předsedou ústřední vojenské komise Teng Siao-pchingem, nechal proti demonstrantům zakročit armádu. Počet obětí zásahu je dodnes nejasný, hovoří se o stovkách až tisících. Tvrdý postup, který měl zřejmě zabránit podobnému vývoji jako v komunistických zemích východní Evropy té doby, nicméně Liovo mocenské postavení posílil a zdálo se, že je schopen zastavit liberalizační ekonomické reformy ve prospěch konzervativní komunistické ekonomické politiky. To se mu nakonec nepodařilo, prosadil však například stavbu gigantické vodní nádrže Tři soutěsky. Po ztrátě premiérského postu v roce 1998 se stal předsedou Stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců, de facto předsedou parlamentu (čínské parlament, tzv. všečínské shromáždění, se schází jen jednou ročně, v mezidobí ho nahrazuje stálý výbor tvořený 150 zástupci, který ve skutečnosti roli parlamentu plní). Li tento vlivný post držel do roku 2003.^[4] V politbyru ztratil post v roce 2002.

Vyznamenání

Řád republiky – Tunisko, 21. května 1984
Řád Ouissam Alaouite – Maroko, 4. října 1995
Řád peruánského slunce – Peru, 9. října 1995
Řád osvoboditele – Venezuela, 13. listopadu 1996
Řád za zásluhy – Kamerun, 10. května 1997
Řád Pákistánu I. třídy – Pákistán, 10. dubna 1999
velkohvězda Řádu jugoslávské hvězdy – Jugoslávie, 12. června 2000^[5]
Puškinova medaile – Rusko, 31. října 2007 – za velký přínos k šíření a studiu ruského jazyka, za zachování kulturního dědictví a za sbližování a vzájemné obohacování kultur a národů^[6]

Reference

↑ 李鹏新书回忆爱情与婚姻：与朱琳互称“大琳”“大鹏”. Shanghai United Media Group. 29. června 2014. Dostupné online. [cit. 2019-07-23].
↑ Immanuel C. Y. Hsü: The Rise of Modern China. Spojené státy americké: Oxford University Press. 2000. ISBN 978-0-19-512504-7.
↑ Zemřel čínský expremiér Li Pcheng přezdívaný řezník z Pekingu - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2019-09-29]. Dostupné online.
↑ Zemřel čínský expremiér Li Pcheng. „Řezník z Pekingu“ poslal armádu na náměstí Nebeského klidu. ČT24 [online]. [cit. 2019-09-29]. Dostupné online.
↑ MILOSEVIC URUCIO LI PENGU ORDEN VELIKE JUGOSLOVENSKE ZVEZDE. B92.net [online]. [cit. 2020-08-09]. Dostupné online. (sr-Latn-RS)
↑ Указ Президента Российской Федерации от 31.10.2007 г. № 1440. Президент России [online]. [cit. 2020-08-09]. Dostupné online. (rusky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Li Pcheng na Wikimedia Commons

[8a54244f3dfacdbb9a92e06445d086cf85d5a403-1] 李鹏新书回忆爱情与婚姻：与朱琳互称“大琳”“大鹏”. Shanghai United Media Group. 29. června 2014. Dostupné online. [cit. 2019-07-23].

[2abd638ddf9cc97997cfae7eec2c5c9d2df85b1d-2] Immanuel C. Y. Hsü: The Rise of Modern China. Spojené státy americké: Oxford University Press. 2000. ISBN 978-0-19-512504-7.

[3] Zemřel čínský expremiér Li Pcheng přezdívaný řezník z Pekingu - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2019-09-29]. Dostupné online.

[4] Zemřel čínský expremiér Li Pcheng. „Řezník z Pekingu“ poslal armádu na náměstí Nebeského klidu. ČT24 [online]. [cit. 2019-09-29]. Dostupné online.

[5] MILOSEVIC URUCIO LI PENGU ORDEN VELIKE JUGOSLOVENSKE ZVEZDE. B92.net [online]. [cit. 2020-08-09]. Dostupné online. (sr-Latn-RS)

[6] Указ Президента Российской Федерации от 31.10.2007 г. № 1440. Президент России [online]. [cit. 2020-08-09]. Dostupné online. (rusky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

Státní rada Čínské lidové republiky

orgány Státní rady	předseda Státní rady • místopředsedové Státní rady • státní poradci Státní rady • ministerstva Státní rady • generální sekretář Státní rady

předsedové Státní rady	Čou En-laj (1954–76) • Chua Kuo-feng (1976–80) • Čao C’-jang (1980–87) • Li Pcheng (1987–98, do 1988 úřadující) • Ču Žung-ťi (1998–03) • Wen Ťia-pao (2003–13) • Li Kche-čchiang (2013–)

Všečínské shromáždění lidových zástupců (VSLZ) Čínské lidové republiky

orgány VSLZ	stálý výbor • předseda stálého výboru • místopředsedové stálého výboru

předsedové stálého výboru VSLZ	Liou Šao-čchi (1954–59) • Ču Te (1959–76, od 1975 hlava státu) • Sung Čching-ling (místopředsedkyně, úřadující hlava státu 1976–78) • Jie Ťien-jing (1978–83, hlava státu) • Pcheng Čen (1983–88) • Wan Li (1988–93) • Čchiao Š’ (1993–98) • Li Pcheng (1998–03) • Wu Pang-kuo (2003–13) • Čang Te-ťiang (2013–18) • Li Čan-šu (2018–2023) • Čao Le-ťi (2023– )