Kostel svatého Václava (Hulín)
Kostel svatého Václava v Hulíně je původně pozdně románský kostel z počátku 13. století, přestavěn byl barokně v polovině 18. století, má dochované románské prvky a monumentální portál. Areál kostela je od roku 1958 zapsán do seznamu památkově chráněných objektů ČR. [1]
| Farní kostel svatého Václava v Hulíně | |
|---|---|
 kostel sv. Václava | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Obec | Hulín |
| Souřadnice | 49°18′53,16″ s. š., 17°27′59,87″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Diecéze | Arcidiecéze Olomoucká |
| Zasvěcení | svatý Václav |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | baroko s pozdně románskými prvky |
| Výstavba | počátek 13. století |
| Další informace | |
| Adresa | Hulín, Česko |
| Kód památky | 34904/7-5969 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
Kostel je v písemných pramenech poprvé připomínán roku 1261, kdy Hulín získalo olomoucké biskupství. Průzkum stavebního vývoje a rozbor dochovaných architektonických prvků ustálil dataci výstavby kostela do 30. let 13. století.[2] Původně to byla románská jednolodní stavba s apsidou, emporou v zadní části lodi, rovným dřevěným stropem a nízkou věží. Empora byla přístupná schodištěm v tloušťce severní zdi a také samostatným vstupem zvenčí. Zobrazení předpokládaného románského kostela je patrné na městské pečeti z konce 13. století. [2]
Kostel svatého Václava prodělal podstatné změny na přelomu 16. a 17. století. V letech 1583–1584 byla znovu vystavěna částečně pobořená věž s využitím původních románských obvodových zdí věže a přidáno točité schodiště u severní zdi věže, přístupné zvenčí prostým obdélným portálem. Podle Pamětní knihy farnosti Hulín byl v roce 1613 osazen nový oltář a provedena úprava oken. V roce 1619 byla přistavěna severní předsíň zvaná Žebračka, která skryla románský portál. Renesanční podoba kostela je zaznamenána na pečeti z konce 17. století.[2]
V průběhu třicetileté války byl kostel dvakrát vydrancován vojenskými oddíly a v letech 1634 a 1635 věž opakovaně vyhořela po zásahu blesku.
V roce 1747 kostel poškodil požár, který zničil střechu a dřevěné části stavby spolu s varhanami. V letech 1749-54 následovaly rozsáhlé opravy: původní románský presbytář s apsidou byl odstraněn a loď byla prodloužena a rozšířena k východu o jedno klenební pole a přidáno k ní kněžiště se sakristií, zvýšena koruna románské lodi a celý prostor byl jednotně zaklenut. Interiér prosvětlila velká okna se segmentovým závěrem. Autorství projektu bývá připisováno biskupskému architektovi Ignáci Josefu Cyranimu z Boleshausu.[3] Roku 1780 byl proražen průchod podvěžím s klasicistním portálem a na místě románské empory zbudována kruchta. Roku 1862 byla zvýšena věž o zvonicové patro kolem roku 1890 se opravoval krov a sanktusová věžička. V r. 1908 byl opraven a očištěn románský portál. Bylo upraveno kněžiště a u sakristie přistavěna malá předsíň. V roce 1934 byl zřízen nový vchod na kůr z točitého schodiště při věži. V roce 1937 byl upraven klasicistní portál pod věží podle návrhu sochaře Julia Pelikána. V závěru 40. let dvacátého století byla realizována oprava exteriéru, při níž byly odstraněny barokní omítky z románské lodi, její kvádrové zdivo doplněno a plošně přespárováno. [2] Tento vzhled byl zachován i při dalších opravách prováděných v průběhu 20. a počátkem 21. století.
V letech 2018–2019 proběhla generální oprava střechy a krovu, který byl napaden dřevomorkou. Během opravy byla v sanktusníku objevena schránka s archiváliemi. Šlo o listiny a mince z let 1885 až 1920. [4]
Popis
Areál
Areál kostela svatého Václava se nachází na návrší uprostřed obce v místě zaniklé tvrze v blízkosti říčky Rusavy. Tvoří jej farní kostel s pozdněrománskou lodí, ohradní zdí, márnicí a zbytky valu. Ohradní zeď obklopovala původně hřbitov, který byl zrušen v roce 1785.[3] Nepravidelný půdorys zdi prozrazuje vznik v několika časových etapách. Nejstarší je severní úsek navazující na márnici. Mladší úsek z 18. století obíhá východní část kostela a je prolomen pilířovou branou směrem k budově fary. Nejmladší úsek se nachází na západní straně a je opatřen pozdně klasicistní branou, která vede k hlavnímu vstupu do kostela. [2]
Součástí areálu jsou barokní kamenné plastiky :[1]
- Sloup Nejsvětější Trojice z roku 1749 – kamenný pilíř nese sochu Boha Otce a Ducha svatého, na podstavci jsou sochy Panny Marie, Antonína Paduánského a Jana Nepomuckého. Kolem sousoší je ochranná zídka s balustrádou. Původně stál na hulínském náměstí.
- Socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1727 – na výrazném soklu kartuše s latinským nápisem a chronogramem – před vchodem do areálu kostela u brány bývalého hřbitova
- Krucifix s postavou sv. Kajetána z 1. čtvrtiny 18. století – restaurován v r. 2016[5] – před západním průčelím kostela
- Socha sv. Václava z roku 1880 – sokl z jemnozrnného pískovce, socha světce z vápence typu Breitenbrun z pohoří Leitha – na jihovýchodní straně kostela[2]
Exteriér
Kostel je orientovaná podélná jednolodní stavba s mírně odsazeným, segmentově uzavřeným kněžištěm. K jeho severní zdi přiléhá sakristie s oratoří v patře. V ose západního průčelí představěna hranolová věž s nakoso postavenými opěrnými pilíři na nárožích, přístupná zvenčí přístavkem s točitým schodištěm po jejím severním boku. Mezi schodištěm a opěrným pilířem je kaplička s nikou, ve které byla dříve umístěna dřevěná soška Madony na půlměsíci pocházející z doby kolem roku 1600. V podvěží je hlavní vstup do kostela s klasicistním portálem završeným moderním štítem vyplněným reliéfní polopostavou sv. Salvátora od sochaře Julia Pelikána. Ten je také autorem kamenných desek s reliéfy sv. Cyrila a Metoděje zasazených po bocích portálu.[6]
Západní románská část lodi stavěná z tesaných kvádříků z hrubozrnného pískovce byla při poslední opravě ponechána v režném stavu a je viditelně odlišena od hladce omítnuté části z barokní přestavby. Délka této části je cca 15 m, tloušťka obvodového zdiva 150-160 cm. Kostelní loď si dochovala i několik okenních otvorů, jejichž dnešní podoba však není původní. Originální je pouze čtyřlisté okénko v jižní zdi a na severu okénko kulaté, osvětlující chodbu ve zdi se schodištěm na někdejší emporu. Původní vstup s románským portálem na severní straně lodi je zakryt přistavěnou předsíní. Románský ústupkový portál s půlkruhovým záklenkem o šířce 520 a výšce 445 cm tvoří čtyři sloupky se šikmo kanelovanými dříky, dole zakončenými patkou s nárožním drápkem. Každá z hlavic má jiné plastické řešení s akantovým a palmetovým dekorem. Výjimkou je západní hlavice vnějšího sloupku ostění zdobená čtyřmi ptáky s roztaženými křídly.[2]
Střecha nad lodí je sedlová a na hřebenu zdobená malými věžičkami. Nad kněžištěm je střecha valbová a vystupuje z ní velký sanktusník. Věž je zakončena cibulí s lucernou, makovicí a dvojitým křížem. Na severní straně kněžiště je přistavěna obdélná sakristie s oratoří v patře, která je přístupná točitým schodištěm v koutu sakristie.[1]
Interiér
Obdélníková loď je zaklenuta dvěma poli placek, presbytář s půlkruhovým závěrem jedním polem placky a konchou. Na severní straně je vchod do sakristie. Pole lodi u presbytáře je rozšířeno bočními výklenky. V západní části lodi je zděná kruchta podklenutá třemi poli křížové klenby.[1] Varhany postavil v roce 1941 Josef Melzer z Kutné Hory.[7] Varhany byly ovšem v roce 1986 opraveny Dřevopodnikem města Brna nákladem 450 000 Kčs, které slouží dodnes. Dlouholetým varhaníkem byl Ing. Jaroslav Čechmánek. Od července roku 2014 působí na hulínském kůru Tomáš Vodehnal.
Interiér a zařízení kostela souvisí s dobou jeho barokizace a podílela se na něm sochařská dílna Františka Ondřeje Hirnleho z Kroměříže a hulínský malíř Jan Nevídal, který je mj. autorem monumentálního obrazu Nanebevzetí Panny Marie na jednom z bočních oltářů. Ve zděném sloupovém retabulu hlavního oltáře je zasazen moderní reliéf sv. Václava s panoramatem Prahy od Rudolfa Doležala st. z roku 1934. U paty sloupů po stranách oltáře stojí dvě pozdně barokní štukové figury sv. Cyrila a Metoděje. Oltářní nástavec nese obraz sv. Ludmily. Interiér kostela dotváří přízední kazatelna s baldachýnem a protější křtitelnice při jižním pilíři barokní části lodi. Lavice zdobené mělce řezanými rokajovými motivy na čelech a bočnicích pocházejí z konce 18. století. Dochovalo se sedm párů cechovních postavníků z 2. poloviny 19. století (ševců, řezníků, kolářů a kovářů, tesařů, pekařů, krejčích, tkalců). Ve věži je zavěšen zvon z let 1541–1553 se znakem olomouckého biskupa Jana Dubravia.[6]
Galerie
-
kostel sv. Václava s ohradní zdí - pohled od severu -
pohled na kostel sv. Václava od říčky Rusavy -
sakritistie s oratoří -
románská část lodi -
průčelí kostela s věží, v popředí sloup sv. Trojice -
vstup do kostela - sv. Cyril a Metoděj, sv. Salvátor - dílo J.Pelikána -
detail románského portálu -
interiér kostela v Hulíně -
socha sv. Jana Nepomuckého před branou, vlevo márnice -
socha sv. Václava za kostelem
Reference
- ↑ a b c d Památkový katalog - 1000146645 - kostel sv. Václava. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2018-04-08]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g FIALA, Oldřich, a kol. HULÍN - Město na křižovatkách. Brno: Muzejní a vlastivědní společnost, 2014. ISBN 978-80-7275-098-6. S. 251–270.
- ↑ a b Historie kostela. hulin.farnost.cz [online]. [cit. 2018-04-08]. Dostupné online.
- ↑ Věžička kostela v Hulíně ukrývala překvapení - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2020-12-10]. Dostupné online.
- ↑ Restaurováno sousoší Kalvárie [online]. Hulín: Farnost, 21.1.2017 [cit. 2017-04-08]. Dostupné online.
- ↑ a b SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska 1 (A-J). Praha: Academia, 1994. ISBN 80-200-0474-2. S. 569–571.
- ↑ Varhany a varhanáři v České republice. www.varhany.net [online]. [cit. 2018-04-08]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Václava na Wikimedia Commons
