Ajjúbovci
| Ajjúbovský sultanát الأيوبيون ئەیووبی
| |||||||||||||||||||||
Geografie
| |||||||||||||||||||||
| Obyvatelstvo | |||||||||||||||||||||
7 200 000 (odhad k 12. století)
| |||||||||||||||||||||
| Státní útvar | |||||||||||||||||||||
konfederace řízená dědičnou monarchií
| |||||||||||||||||||||
 Abbásovský chalífát (formální podřízení) | |||||||||||||||||||||
Vznik
|
|||||||||||||||||||||
Zánik
|
|||||||||||||||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||
Ajjúbovci nebo dynastie Ajjúbovců (arabsky الأيوبيون al-Ayyūbīyūn; kurdsky خانەدانی ئەیووبیان Xanedana Eyûbiyan) byla vojenská dynastie založená fátimovským vezírem kurdského původu Saláh ad-Dínem Júsufem ibn Ajjúbem, běžně nazývaným Evropany jako Saladin.[1] Po smrti svého pána damašského emíra Núr ad-Dína v roce 1174 se prohlásil sultánem.
Dynastie vládla v 12. a 13. století v Egyptě, Sýrii, Jemenu, Palestině, Horní Mezopotámii (Velké Arménii) a velké části Severní Afriky.[1]
Založení dynastie
Saladin byl kurdským generálem v protikřižáckém tažení uspořádaném Núr ad-Dínem, emírem Damašku (dynastie Zengíovců). Se svým strýcem Šírkúhem byl vyslán zabránit dobytí Egypta Evropany při Třetí křížové výpravě.
Díky zásahům ve fátimovském Egyptě ve sporech mezi vezíry, kteří zde bojovali o moc, se zde významně rozšířila Núr ad-Dínova moc. Roku 1169 dosáhl Šírkúh jmenování egyptským vezírem. Když však po dvou měsících zemřel, zaujal toto místo jeho synovec Saladin.
Zpočátku vykonával funkci vezíra a formálně byl Núruddínovým místodržícím v Egyptě. Když pak v roce 1171 zemřel tehdejší fátimovský chalífa al-Ádid, zabránil Saladin jmenování jeho nástupce, zrušil fátimovský chalifát v Egyptě a podřídil šíitský Egypt sunnitskému chalífovi v Bagdádu, kde v té době vládli Abbásovci.
Saladin využil Egypt jako základnu pro další výboje směrem na východ – roku 1187 vpadl do Palestiny, obsadil Jeruzalém a dobyl kromě Tripolského hrabství celou Svatou zemi.[1]
Po smrti Saladina se jeho říše začala rozpadat a v samotném Egyptě vládla ajjúbovská dynastie do roku 1250.
Členové dynastie
Ajjúbovci vládnoucí v Egyptě
- Saláh al-Dín Jusúf ben Ajjúb 1171–1193
- Al-Azíz 1193–1198
- Al-Mansúr 1198–1200
- Al-Ádil (někdy zvaný Safadin) 1200–1218
- Al-Kámil 1218–1238
- Al-Ádil II. 1238–1240
- As-Sálih Ajjúb 1240–1249
- Al-Muazzam Turanšáh 1249–1250 (po jeho zavraždění vládla tři měsíce roku 1250 Šagrat Al Durr)
- Al-Ašraf II. 1250 (pouze formálně, ve skutečnosti vládl mamlúk Ajbak)
Ajjúbovci vládnoucí v Damašku
- Saláh ad-Dín Jusúf ben Ajjúb 1174–1193
- Al-Afdal 1193–1196
- Al-Ádil I. (Safadin) 1196–1218
- Al-Mu'azzam 1218–1227
- An-Násir Daúd 1227–1229
- Al-Ašraf 1229–1237
- As-Sálih Ismaíl 1237–1238
- Al-Kámil 1238
- Al-Ádil II. 1238–1239
- As-Sálih Ajjúb 1239
- As-Sálih Ismaíl (podruhé) 1239–1245
- As-Sálih Ajjúb (podruhé) 1245–1249
- Turanšáh 1249–1250
- An-Násir Jusúf 1250–1252
Ajjúbovští emírové v Aleppu (Halábu)
Ajjúbovci vládnoucí v Chamatu (Hamá)
- Al-Muzaffar I 1178–1191
- Al-Mansúr I 1191–1221
- Al-Násir 1221–1229
- Al-Muzaffar II 1229–1244
- Al-Mansúr II 1244–1284
- Al-Muzaffar III 1284–1300
- Al-Muajjád 1310–1331
- Al-Afdal 1331–1342
Ajjúbovci vládnoucí v Homsu
Ajjúbovští emírové v Keraku/Zajordánsku
Ajjúbovci vládnoucí v Horní Mezopotámii
- Saladin 1185–1193
- Al-Ádil I 1193–1200
- Al-Awhad 1200–1210
- Al-Ašraf 1210–1229
- Al-Muzaffar 1220–1247
- Al-Kámil 1247–1260
Ajjúbovci vládnoucí v Hisn Kajfá
Tento rod pokračoval až do 16. století.
Ajjúbovci vládnoucí v Jemenu
- Al-Mu'azzam Turánšáh 1173–1181
- Al-Azíz Tughtegin 1181–1197
- Muíz ud-Dín Ismáíl 1197–1202
- An-Násir Ajjúb 1202–1214
- Al-Muzaffar Sulajmán 1214–1215
- Al-Mas'úd Júsuf 1215–1229
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ayyubid dynasty na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Lunde P.: Islám, Euromedia Group k. s., Praha 2004, str. 64, ISBN 80-242-1093-2
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ajjúbovský sultanát na Wikimedia Commons - Ajjúbovská dynastie Archivováno 27. 5. 2020 na Wayback Machine. (anglicky)
