Přeskočit na obsah

Vojtěch Zamarovský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
JUDr. Vojtěch Zamarovský
Narození5. října 1919
Zamarovce nebo Trenčín
Úmrtí26. července 2006 (ve věku 86 let)
Praha
Příčina úmrtíParkinsonova nemoc
Povoláníspisovatel, překladatel, právník a historik
Alma materGymnázium Ľudovíta Štúra v Trenčíne
Právnická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě
Žánrliteratura faktu
Tématadějiny, archeologie a mytologie
Významná dílaDějiny psané Římem
OceněníCena Egona Erwina Kische (1992)
Řád Ľudovíta Štúra 2. třídy (1996)
Pribinův kříž I. třídy (2001)
Řád Ľudovíta Štúra 1. třídy (2006)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vojtěch Zamarovský, vlastním jménem Vojtech (5. října 1919 Zamarovce[1] (v letech 1972–1990 součást Trenčína)[2] – 26. července 2006 Praha), byl slovenský historik, spisovatel a překladatel, jeden ze zakladatelů žánru literatury faktu v Československu. Ve svém díle se věnoval nejstarším obdobím lidské historie a popularizaci starověkých civilizací a mýtů.

Život

Vzdělání získal Vojtěch Zamarovský na gymnáziu v Trenčíně a po maturitě v roce 1938 odešel studovat do Prahy na Vysokou školu obchodní. O rok později přešel na právnickou fakultu do Bratislavy, kde promoval v roce 1943, dálkově však nadále studoval Vysokou školu obchodní. Po vypuknutí Slovenského národního povstání v roce 1944 vstoupil do pohotovostních oddílů Hlinkovy gardy (POHG) a za Slovenského státu údajně působil i v akademickém klubu tehdejší vládní Hlinkovy slovenské lidové strany.[3] Po dokončení studia pracoval ve Slovenské národní bance, od roku 1946 na Úřadu předsedy vlády v Praze, v roce 1947 vstoupil do KSČ a od roku 1951 pracoval ve Státním plánovacím úřadu. V roce 1953 byl z politických důvodů nucen odstoupit a nastoupil jako administrativní pracovník v pražském Státním nakladatelství krásné literatury, kde začal postupně překládat odborné texty a beletrii. Po roce 1956 se již věnoval pouze překladatelství a později také psal a publikoval vlastní díla.

Více než 20 let byl spolupracovníkem československé Státní bezpečnosti, se kterou spolupracoval od roku 1962 pod krycím jménem Belo, v roce 1977 se stal agentem rozvědky s krycím jménem Závoj[4] a také podepsal Antichartu. Za svou spolupráci s StB dostával odměny ve výši 3 017,50 Kčs.[zdroj?] Zamarovský plnil úkoly hlavně v zahraničí, kde byl využíván po linii politické rozvědky na problematiku jihovýchodního křídla NATO, dále na vyhledávací a tipovací činnost a v některých otázkách jako konzultant po linii aktivních a vlivových opatření.

Na sklonku života trpěl Parkinsonovou nemocí a poslední dva měsíce života byl v kómatu. Zemřel 26. července 2006 v Praze. V Bratislavě je dnes po něm pojmenováno Knihkupectví Vojtěcha Zamarovského v Karpatské ulici.

Tvorba

Jeho první práce zahrnovaly odborné ekonomické práce, články, recenze, doslovy a studie. Jeho první kniha vznikla na podnět vydavatelství Mladé letá jako historický cestopis po Mezopotámii, starověkém Egyptě a Řecku. Díky studiu uměleckých památek a staveb postupně vznikala i další historicko-naučná díla o starověkých kulturách. Tím dal vzniknout novému žánru v československé literatuře – literatuře faktu. Ve svých dílech se více věnoval opisu památek spíše než jejich prostému popisu, přičemž kladl větší důraz na estetickou stránku než na poznávací aspekt svých knih. Kromě poznávání architektonických a uměleckých děl se věnoval také starověké mytologii, historii objevů a životním osudům archeologů (např. Heinricha Schliemanna). Každá jeho kniha přináší kromě zajímavé části dějin a poutavého příběhu také množství historických faktů podaných s velkou zručností, takže i nudná fakta se v jeho dílech stávala zajímavou historií. Mimo vlastních autorských prací se věnoval také překládání z angličtiny, francouzštiny, latiny a němčiny, spolupracoval také na několika televizních dokumentech o starověku. Napsal 14 knih (kromě první byly všechny napsány česky i slovensky) přeložených do 14 jazyků v celkovém nákladu přes dva miliony výtisků a jeho dílo se stalo nejznámějším populárně-naučným dílem o starověké historii v češtině i slovenštině.

Díla

  • 1960 – Za sedmi divy světa, popis starověkých památek a příslušných kultur
  • 1961 – Za tajemstvím říše Chetitů, pocta Bedřichovi Hroznému, který rozluštil chetitský jazyk
  • 1961 – Utopisti
  • 1962 – Objevení Tróje, dějiny archeologických vykopávek v Tróji a vysvětlení starořecké epiky a mytologie
  • 1966 – Na počátku byl Sumer, dějiny Sumerů
  • 1969 – Bohové a hrdinové antických bájí, slovník antické mytologie
  • 1971 – Dějiny psané Římem, dějiny Římské říše,
  • 1972 – Řecký zázrak, dějiny starověkého Řecka
  • 1975 – Gilgameš, literární zpracování sumerského Eposu o Gilgamešovi
  • 1977 – Jejich veličenstva pyramidy, o egyptských pyramidách
  • 1978 – Vzkříšení Olympie, dějiny olympijských her
  • 1981 – Aeneas, zpracování eposu od Vergilia
  • 1986 – Bohové a králové starého Egypta, dějiny starověkého Egypta
  • 1987 – Sinuhet, příběh Egypťana Sinuheta (neplést se Sinuhetem Miky Waltariho)
  • 1992 – Návrat do starověku
  • Velké civilizace starověku, třináctidílný dokumentární seriál Slovenské televize

Překlady Vojtěcha Zamarovského

  • Ztracená pyramida (Mohammed Zakaria Goném ; Z angl. orig. přel. Vojtech Zamarovský; Doslov Zbyněk Žába)
  • Zlatý faraon (Karl Bruckner ; Z něm. pův. vyd. přel. Vojtech Zamarovský)
  • Stopa v poušti (L. N. Lavolle ; Z fr. orig. přel. Vojtech Zamarovský ; Rekonstrukce sumerských památek)
  • Pochybné podniky (Stephen Leacock ; z anglického originálu … přeložil Vojtech Zamarovský ; překlad vlastních jmen Jiří Polák)
  • Bohové, hroby a učenci : román o archeologii (C. W. Ceram ; z německého originálu … přeložil Vojtech Zamarovský)
  • Ekonomická tabulka a jiné ekonomické spisy (François Quesnay ; výbor uspořádal Vojtech Zamarovský)
  • Agrární otázka : přehled tendencí moderního zemědělství a agrární politika sociální demokracie (Karl Kautsky ; z německého originálu … přeložil Vojtech Zamarovský)
  • Rozpravy (Jean-Jacques Rousseau ; z francouzštiny přeložili Eva Blažková, Jindřich Veselý, Vojtech Zamarovský)
  • Goethe – Schiller : Korespondence (Z něm. orig. Der Briefwechsel zwischen Schiller und Goethe přel. a pozn. a vysvětl. naps. Vojtech Zamarovský)

Kniha o Zamarovském

  • Pavel Toufar: Cestovatel na perutích času Vojtech Zamarovský : výpravy do hlubin světa bájí a mýtů, aneb, Zasnouben s antikou, 2004

Odkazy

Reference

  1. ↑ Vojtěch Zamarovský ve Slovníku české literatury po roce 1945
  2. ↑ stránky obce Zamarovce
  3. ↑ SME: Spisovatel Zamarovský agentem StB s minulostí v Hlinkově straně
  4. ↑ Podle Sme byl spisovatel Zamarovský agentem rozvědky StB, 27. července 2009
  5. ↑ Dějiny psané Římem [online]. AUDIOTÉKA.CZ s. r. o. [cit. 2017-10-27]. Dostupné online. 

Literatura

  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 542. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vojtěch_Zamarovský&oldid=20795066“