Želva uhlířská
 Želva uhlířská | |
|---|---|
 Želva uhlířská - sedmiletý samec | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | plazi (Reptilia) |
| Řád | želvy (Testitudines) |
| Čeleď | želvovití (Testudinidae) |
| Rod | Chelonoidis |
| Binomické jméno | |
| Chelonoidis carbonaria Spix, 1824 | |
| Synonyma | |
dle [1]
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Želva uhlířská (Chelonoidis carbonaria) je suchozemská želva obývající vlhké savany Jižní Ameriky. Nejsou známy žádné její oficiální poddruhy,[2] vyvinuly se však některé drobné rozlišovací znaky (např. zbarvení plastronu) v závislosti na místě výskytu. V zimním období nehibernuje, jen snižuje aktivitu.[3]
Popis
Má černý karapax se žlutými, naoranžovělými nebo načervenalými skvrnami na každém štítku, dlouhý asi 50 cm.[4] Plastron je žlutohnědý. Hlava a končetiny jsou zbarveny do béžova s jasnými žlutými nebo oranžovými skvrnami.[2] Díky svému příjemnému zbarvení je častým druhem chovaným v zoologických zahradách. Objevuje se u ní nepatrný pohlavní dimorfismus. Samci mívají delší krunýř a bývají těžší[5] a mají vyklenutý plastron. U starších samců se častěji objevuje také malé zaškrcení krunýře do tvaru přesýpacích hodin, mají také delší a širší ocas než samice.[5]
Výskyt
Přirozeně se vyskytuje nejčastěji v Panamě, Paraguayi, Kolumbii, Peru, Brazílii, Bolívii, Venezuele a Argentině.[2] Uměle byla vysazena na mnohých ostrovech v Karibském moři, např. na Barbadosu, Trinidadu nebo na Svaté Lucii.[6]
Obývá především vlhké savany,[7] méně okolí močálů tropických deštných lesů. Pohybuje se většinou ve stínu, kde je dostatečně teplo a vlhko.[3]
Potrava
Mláďata želvy uhlířské se živí především masožravě, hledají v půdě červy a hmyz.[2] Dospělí jedinci jsou z většiny býložraví,[2] živí se trávou a různými plody a listy, nepohrdnou však ani drobnou živočišnou potravou nebo zbytky živočichů.[4] Často se zdržují v okolí stromů, na nichž roste jejich oblíbené ovoce.[zdroj?]
Rozmnožování
Páří se, když dorostou velikosti asi 25 cm. Samice snáší 2–15 vajec[2] v letním období. Většinou je zahrabává do hlíny, ale byly vypozorovány i příklady, kdy je nakladla do hnízd ve směsici listí. Mláďata se líhnou za 4–6 měsíců a jsou velká 4–4,5 cm.[2] V zajetí bývají samice schopné snášet vejce kdykoli v průběhu roku.[zdroj?]
V tomto období jsou důležité zápasy mezi samci, které začínají charakteristickým postranním trháním hlavou. Tyto pohyby hlavy jsou u různých druhů želv různé, a prosto jsou považovány za jeden ze způsobů rozeznávání jednotlivých druhů. Pak pokračuje souboj, kdy se samci snaží otočit toho druhého na krunýř – obvykle bývá nejúspěšnější ten největší.[5]
Chov
Želva uhlířská potřebuje prostorné terárium s dostatečně vysokou teplotou (minimálně 22 °C) a vlhkostí, které lze dosáhnout umístěním rostlin do terária.[7] Jako substrát je nejlepší použít jemný písek nebo třísky některých listnatých stromů, které udržují vlhkost při stále suchém povrchu, což zabraňuje tvorbě plísní. Želva musí mít stále k dispozici velkou misku s vodou a stinná místa k odpočinku.[8] V teráriu by měl být také zdroj světla, tepla a UV záření, kterého by se jí v přírodě dostávalo. Uhlířky by měly být krmeny rostlinami bohatými na vápník (pampelišky, vinné lístky), ovocem (nejlépe jahody, broskev, ananas, mango nebo kiwi), zeleninou, květinami a malým množstvím živočišných bílkovin.[6]
Ohrožení
Největší hrozbou pro želvu uhlířskou je nadměrný lov[8] pro konzumaci v místech přirozeného výskytu, ke kterému přispívá fakt, že vydrží dlouhou dobu bez příjmu potravy. Želvy jsou sbírány ve velkém množství a posílány do měst Jižní Ameriky, kde jsou považovány za velkou lahůdku. Tato želva je ohrožena také úbytkem životního prostředí, které je často upravováno pro zemědělské účely a neposkytuje tak vhodné podmínky pro její výskyt.[5] Další hrozbou, ač ne tak podstatnou jako lov a úbytek přirozeného prostředí, je odchyt želv pro domácí chov. Je chráněna přílohou II Washingtonské úmluvy.[8]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Red-footed tortoise na anglické Wikipedii.
- ↑ VAN DIJK, Petr Paul; IVERSON, John B.; RHODIN, Anders G. J.; SHAFFER, H. Bradley; BOUR, Roger. Turtles of the World, 7th Edition: Annotated Checklist of Taxonomy, Synonymy, Distribution with Maps, and Conservation Status. [s.l.]: Chelonian Research Foundation, 2014. Dostupné online. DOI :10.3854/crm.5.000.checklist.v7.2014. S. 392–393. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g ZYCH, Jiří. Želvy v přírodě a v péči člověka. Praha: Nakladatelství Brázda, 2009. 204 s. ISBN 80-209-0342-9. S. 61.
- ↑ a b Geochelone Carbonaria [online]. 2005-2009 [cit. 2011-03-18]. Dostupné online.
- ↑ a b ANDĚROVÁ, Romana. Suchozemská želva. Havlíčkův Brod: Fragment, 2004. 32 s. ISBN 80-7200-064-0. S. 12.
- ↑ a b c d Petra Spiess, The Red-Footed Tortoise (Geochelone carbonaria), a South American Treasure, http://www.kingsnake.com/rockymountain/RMHPages/RMHredfoot.htm
- ↑ a b Mike Pingleton, Natural History Notes on the Redfoot Tortoise (Geochelone carbonaria), http://www.pingleton.com/redfoot/natural.htm Archivováno 8. 4. 2009 na Wayback Machine.
- ↑ a b ANIMALS HOLDING. Želva Uhlířská [online]. Animals holding, 2007 [cit. 2011-03-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c JINDROVÁ, Renata. Želva uhlířská (Geochelone carbonaria) [online]. 2006-2011 [cit. 2011-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-28.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu želva uhlířská na Wikimedia Commons - Želva uhlířská na reptiles.com
- Želva uhlířská na about.com
- Želva v ZOO Ústí n.L.
