Přeskočit na obsah

McDonnell Douglas KC-10 Extender

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
KC-10 Extender
UrčeníTankovací a transportní letoun
PůvodSpojené státy americké
VýrobceMcDonnell Douglas
První let12. července 1980
Zařazeno1. března 1981
CharakterVe službě
UživatelUSA
Nizozemsko
VýrobaKC-10: 1979–1987
Vyrobeno kusůKC-10: 60; KDC-10: 2
Cena za kus86,3 mil. dolarů (1992)[1]
Vyvinuto z typuMcDonnell Douglas DC-10
Některá data mohou pocházet z datové položky.

McDonnell Douglas KC-10 Extender je vojenský letoun určený pro doplňování paliva jiných letounů ve vzduchu. Kromě doplňování paliva může sloužit i k přepravě cestujících a nákladu. Byl vyvinut na základě civilního dopravního letounu McDonnell Douglas DC-10. Pro letectvo Spojených států amerických bylo postaveno 60 letounů KC-10A. Přestavbou dvou nákladních DC-10 vznikly ještě dva stroje KDC-10 pro Nizozemsko. Americké letouny byly nasazeny v řadě operací, například ve válce v Zálivu. KC-10A unesou dvakrát více paliva, než jejich předchůdci Boeing KC-135 Stratotanker.[2] Roku 2017 americké letectvo provozovalo celkem 59 letounů KC-10A, přičemž jejich vyřazení je plánováno na roky 2019–2024.[3]

Vývoj

KC-10A doplňuje palivo letounu F/A-18 Hornet

Letoun KC-10A byl vyvinut společností Boeing Integrated and Defence Systems na základě nákladního letounu DC-10-30CF (88% systémů je shodných s civilními DC-10[1]). Mezi hlavní změny patří instalace výkyvného ramene pro doplňování paliva (boom), zadní kabiny operátora, trojice přídavných palivových nádrží a dalších speciálních elektronických systémů. První let prototypu proběhl 12. července 1980. V říjnu 1980 KC-10A poprvé za letu doplnil palivo jinému letounu, v tomto případě transportnímu stroji Lockheed C-5 Galaxy. Do služby byl typ zaveden 17. března 1981. Sériová výroba probíhala od března 1981[1] do listopadu 1988.[2] Vyrobeno bylo celkem 60 letounů KD-10A.[2]

Modernizace

V roce 2009 společnost Northrop Grumman získala kontrakt na modernizaci 59 letounů KC-10A. Modernizace se týkala komunikačních, avionických a dalších elektronických systémů. Zkoušky prvního modernizovaného letounu začaly roku 2012. Roku 2011 získala společnost Rockwell Collins kontrakt na modernizaci kokpitu všech letounů.[2] Modernizace byla dokončena roku 2017.[3]

Popis

Interiér letounu KC-10A

KC-10A má čtyřčlennou posádku, tvořenou pilotem, druhým pilotem, palubním inženýrem a operátorem tankovacího zařízení. Všichni sedí ve čtyřčlenné kabině vybavené tzv. skleněným kokpitem. Letoun unese až 160 200 kg paliva. Alternativně může přepravovat 75 osob a až 170 000 liber (76 560 kg) dalšího náklad uloženého v kabině na 17 paletách, popřípadě jen 27 palet nákladu.[2] Palivo je předáváno pomocí výkyvného ramene řízeného operátorem za zadní kabiny, odkud má oknem vizuální kontrolu.[4] Letouny lze rovněž vybavit podkřídelními pouzdry s vlečenými hadicemi. Pomocí ramene lze předat až 1100 galonů (4180 litrů) a pomocí hadice až 470 galonů (1786 litrů) paliva za minutu. Pohánějí jej tři dvouproudové motory General Electric CF6-50C2.[2]

Operační nasazení

Operace Kaňon El Dorado

Letoun F-14D a dva F/A-18C se chystají na doplnění paliva z KC-10 v roce 2005 nad Perským zálivem.

V noci 14. dubna 1986 bombardovalo 24 amerických letadel F-111F hlavní město Libye Tripolis. Operace se zúčastnila i tři letadla elektronického boje EF-111A Raven, jejichž úlohou bylo rušit libyjské radary. Stroje vzlétly z britského letiště Lakenheath a během letu do Libye a zpět naletěly víc než 10 000 km, protože Francie a Španělsko neumožnily přelet nad svým územím. Při této 14hodinové misi potrebovala letadla šestkrát doplnit palivo za letu, což jim zabezpečilo 28 tankerů KC-135 a KC-10.[5]

Válka v Zálivu

V roku 1991 během operací Pouštní štít a pouštní bouře provedla flotila letounů KC-10 a KC-135 asi 51 700 samostatných tankovacích misí, během kterých jiným letounům předaly 125 milionů galonů paliva.[6] (asi 475 milionů litrů paliva). Tankery zabezpečily doplnění paliva během letu nejen americkým letadlům, ale i strojům ostatních koaličních síl. Mimo tankování letadel zabezpečily KC-10 spolu s menšími KC-135 přepravu tisíců tun nákladu a tisícovek vojaků.

Válka v Kosovu

Do ozbrojeného konfliktu v Kosovu, který probíhal mezi jugoslávskými silami a povstaleckou skupinou kosovských Albánců známou jako Kosovská osvobozenecká armáda (UÇK), se zapojila v roce 1999 i Severoatlantická aliance (NATO). Začátkem května 1999 bylo do Evropy nasazeno okolo 150 tankerů KC-10 a KC-135. Ty poskytovaly palivo bombardérům, stíhačkám a jiným strojům zapojených do konfliktu. KC-10 Extender absolvovaly během celé kampaně spojeneckých sil 409 misí.

Incidenty

Tento KC-10A (sériové číslo 82-0190) byl roku 1987 zničen požárem

KC-10A (sériové číslo 82-0190) dne 17. září 1987 procházel pozemní údržbou na základně Shreveport-Barksdale AFB v Louisianě. Na palubě došlo k výbuchu, přičemž následný požár stroj zcela zničil. Jeden člověk při nehodě zemřel a tři byli zraněni.[7]

Uživatelé

NizozemskoNizozemsko Nizozemsko

  • Pro nizozemské královské letectvo byly společností Boeing přestavěny dva nákladní letouny DC-10-30 na tankovací letouny KDC-10. Na rozdíl od amerických strojů jsou vybaveny tankovacím systémem RARO (Remote Aerial Refueling Operation).[8]

USA Spojené státy americké

  • USAF provozuje 59 letounů KC-10A.

Specifikace (KC-10A)

Technické údaje

  • Posádka: 4 (pilot, druhý pilot, palubní inženýr a operátor tankovacího zařízení)
  • Kapacita: 75 pasažérů
  • Užitečný náklad: 160 200 kg paliva
  • Rozpětí: 54,4 m
  • Délka: 50 m
  • Výška: 17,4 m
  • Hmotnost prázdného letounu: 108 890 kg[2]
  • Max. vzletová hmotnost : 267 200 kg[1]
  • Pohonná jednotka: 3× dvouproudový motor General Electric CF6-50C2
  • Výkon pohonné jednotky: 233,5 kN[1]

Výkony

  • Maximální rychlost: 996 km/h[2]
  • Dolet: 7080 km (s nákladem), 18 500 km (prázdný)[2]
  • Dostup: 12 800 m[1]
  • Stoupavost: 34,9 m/s[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f Douglas KC-10A Extender [online]. Military.cz [cit. 2017-05-01]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j KC-10 Extender Air-to-Air Refuelling Tanker Aircraft, United States of America [online]. Airforce-technology.com [cit. 2017-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b USAF completes KC-10A modernisation programme [online]. Jane's, 2017-04-27 [cit. 2017-05-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-29. (anglicky) 
  4. ↑ KC-10 Extender [online]. Military.com [cit. 2017-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Operation El Dorado Canyon [online]. Dostupné online. 
  6. ↑ KC-10A Extender [online]. Deagel.com [cit. 2017-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Thursday 17 September 1987 [online]. Aviation Safety Network [cit. 2017-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ KDC-10 [online]. Globalsecurity.org, 2011-07-07 [cit. 2017-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Americké transportní letouny po roce 1962
C-1 • C-2 • C-3 • C-4 • C-5 • C-6 • C-7/B • C-8 • C-9 • C-10 • C-11 • C-12 • C-13 • YC-14 • YC-15 • C-16 • C-17 • C-18 • C-19 • C-20/F/G/H/J • C-21 • C-22 • C-23 • C-24 • C-25 • C-26 • C-27/J • C-28 • C-29 • C-30 • C-31 • C-32 • C-33 • C-34 • C-35 • C-36 • C-37/B • C-38 • C-39 • C-40 • C-41 • C-42 až C-44 • C-45 • C-46 • C-143 • C-144 • C-145 • C-146 • C-147 • C-767 • C-880
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=McDonnell_Douglas_KC-10_Extender&oldid=20432059“