Klíšť lužní

Klíšť lužní
	Hřbetní strana klíště lužního s typickým zbarvením
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	členovci (Arthropoda);
Podkmen	klepítkatci (Chelicerata);
Třída	pavoukovci (Arachnida);
Řád	klíšťatovci (Ixodida);
Čeleď	klíšťatovití (Ixodidae);
Rod	Haemaphysalis;
Binomické jméno
	Haemaphysalis concinna; C. L. Koch, 1844
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klíšť lužní (Haemaphysalis concinna) je roztoč patřící do čeledi klíšťatovití (Ixodidae).

Popis

Samičky dosahují velikosti 3–4 milimetry, ale po nasátí krví mohou objem zvětšit až na velikost 10 mm. Samečci mají velikost okolo tří milimetrů a krev nesají. Nevyvinuté nymfy jsou menší než 2 mm. Tento druh nemá vyvinuté oči. Tělo kryje hřbetní štítek (scutum), u samiček sahá zhruba do poloviny těla (umožňuje zvětšení při nasátí krve), u samců zakrývá celé tělo.^[1] Zbarvení je obvykle tmavě hnědé s tmavým skvrněním až kresbou, dobře patrnou zvláště u samců. Zadeček samic má výrazný lem a v zadní části příčné rýhy; ty jsou u samců výraznější.^[2] Tělo je jako u všech klíšťatovitých oválné a výrazně zploštělé a skládá se z hlavové části (gnathosoma) a vlastního těla (idiosoma). Hlavovou část tvoří především dopředu směřujícím hypostom, chelicery a makadla. Hypostom je pokrytý četnými nazpět směřujícími háčky sloužícími k průniku kůží a následné fixaci. Dospělci a nymfy mají čtyři páry končetin, larvy mají pouze tři páry. Na chodidlech předních nohou se nachází tzv. Hallerův orgán umožňující detekci CO₂ – klíšť díky němu dokáže vyhledat hostitele.

Výskyt

Palearktický druh, pochází z Ruska a východní Evropy. Žije také ve východní Asii (Čína, Japonsko) a v Evropě (Německo, Francie). V České republice nehojný druh, výskytem je vázán zejména na jih Moravy.^[2]

Obývá hlavně keřové pásmo vlhčích nížinatých lesů (podrost lužních lesů), nížinné louky, břehové porosty i okraje lesostepí.^[2]

Vývoj

Dospělci se páří na hostiteli, většinou koncem dubna. Samička klade vejce do prostředí na zem. Klíšť při vývoji prochází čtyřmi stadii – vajíčko, larva, nymfa, dospělec. Jedinec se v každém vývojovém stadiu kromě vajíčka musí nasát na hostiteli, aby dokončil vývoj. Nejvíce dospělců se vyskytuje v jarních měsících (duben až květen) a v srpnu.^[2] Za příznivých okolností trvá vývoj klíště jeden až dva roky.^[1]. Živí se krví, kterou saje typicky na hlodavcích a jiných drobných obratlovcích. Klíšť je přenašečem řady infekčních chorob.

Způsob života

Larvy a nymfy sají na malých savcích, jako jsou např. hlodavci nebo ježci, mohou se však přisát i na větší obratlovce. Dospělci preferují větší savce včetně kopytníků, na člověka se přisají vzácně.^[2] Klíšti čekají na hostitele na vegetaci; dokáží dlouho přežít bez potravy.

Přenášená onemocnění

Nejčastěji přenášeným patogenem je bakterie Francisella tularensis, která způsobuje onemocnění tularémii, dále bakterie rodu Ricketsia, a to Rickettsia sibirica způsobující sibiřský tyfus a Rickettsia heilongjiangensis. Klíšť lužní může přenášet také virus klíšťové meningocefalitidy (RSSE) a také klíšťovou encefalitidu (TBE).

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b VOLF, Petr. Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton ISBN 9788073870089. OCLC 190778657 S. ?.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e MACHAČ, Ondřej. Haemaphysalis concinna – klíšť lužní. www.naturabohemica.cz [online]. 23. 11. 2014 [cit. 2017-12-04]. Dostupné online.

Literatura

VOLF, Petr a kol. Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton, 2007. 318 s. ISBN 978-80-7387-008-9.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu klíšť lužní na Wikimedia Commons
literatura

[:0-1] VOLF, Petr. Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton ISBN 9788073870089. OCLC 190778657 S. ?.

[:2-2] MACHAČ, Ondřej. Haemaphysalis concinna – klíšť lužní. www.naturabohemica.cz [online]. 23. 11. 2014 [cit. 2017-12-04]. Dostupné online.

[1]

[2]