Josef Tacl

Josef Tacl
Josef Tacl
	Josef Tacl
Narození	3. března 1892; Ústí nad Orlicí,; České království,; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	2. září 1942 (ve věku 50 let); věznice Plötzensee, Berlín, Německo
Civilní činnost	učitel
Vojenská kariéra
Hodnost	plukovník jezdectva; (brigádní generál in memoriam)
Doba služby	1914–1942†
Sloužil	Rakousko-Uhersko; Československo
Složka	Rakousko-uherská armáda (1914–1918); Československá armáda (1918–1939); Obrana národa (1939–1940)
Jednotka	c. k. pěší pluk č. 15; c. a k. pěší pluk č. 28; Pěší pluk 5 (velitel roty); Jezdecký pluk 6 (plukovní pobočník); 10. divize (přednosta I. oddělení štábu); Válečná škola Praha (profesor taktiky jezdectva); I./2. oddělení MNO (přednosta skupiny jezdectva)
Velel	I. korouhev jezdeckého pluku 1; Dragounský pluk 8 „Knížete Václava Svatého“; Krajské velitelství ON Pardubice
Války	první světová válka; druhá světová válka (odboj)

Josef Tacl (3. března 1892, Ústí nad Orlicí – 2. září 1942, Berlín) byl důstojník československé armády a za okupace příslušník odbojové organizace Obrana národa popravený během druhé světové války nacisty.^[1]

Život

Po maturitě na učitelském ústavu v Poličce byl v letech 1910 až 1914 učitelem na obecné škole, ale po vypuknutí první světové války byl odveden do rakousko-uherské armády, v níž bojoval na ruské a italské frontě jako velitel čety a později roty. Po návratu do Československa se stal důstojníkem z povolání, zastával řadu velitelských a štábních funkcí, a jeho vojenská kariéra vyvrcholila velením 8. dragounskému pluku, v jehož čele stál od 30. září 1937 až do rozpuštění československých ozbrojených sil po okupaci republiky.

Poté navázal spojení se zemským velitelem Obrany národa pro Čechy divizním generálem Vojtou a zapojil se do organizace odboje ve východních Čechách jako velitel Krajského velitelství ON Pardubice, a podílel se i na vytváření Krajského velitelství ON Hradec Králové a Okresního velitelství ON Vysoké Mýto a samostatné brigády ON Českomoravská vysočina (sídlo štábu Německý Brod).^[1] Již 6. února 1940 byl zatčen gestapem a uvězněn nejprve v Pardubicích a později v Drážďanech a Lipsku. Dne 17. prosince 1941 byl tzv. Lidovým soudem v Berlíně odsouzen k trestu smrti, který byl vykonán 2. září 1942 ve věznici Plötzensee.^[1] Jeho manželka zemřela již 22. dubna 1940 následkem nervového otřesu, který utrpěla po jeho zatčení.

Pamětní místa

Pomník padlým a popraveným absolventům Vysoké školy válečné před budovou ministerstva obrany ČR.^[2]

Galerie

Osobní věstník MNO číslo 101, rok 1946 – titulní strana
Osobní věstník MNO číslo 101, rok 1946 – strana 1204 s oznámením o povýšení
Pomník důstojníků Generálního štábu, Obětí z let 1939 - 1945. Pomník padlým a popraveným absolventům Vysoké školy válečné před sídlem Ministerstva obrany ČR

Vyznamenání

Československý válečný kříž 1939 1945, dekret č. 10703 in memoriam
důstojník řádu Čestné legie, V. třída
Řád rumunské koruny

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c STEHLÍK, Eduard. TACL Josef. In: LÁNÍK, Jaroslav, a kol. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany České republiky-Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. ISBN 80-7278-233-9. S. 294–295.
↑ Praha 6: Pomník obětem druhé světové války [online]. Spolek pro vojenská pamětní místa [cit. 2016-04-07]. Dostupné online.

Externí odkazy

Tacl, Josef na www.valka.cz
Brigádní generál Josef Tacl (1892 – 1942)
Zločiny nacismu: Josef Tacl

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[Stehl-1] STEHLÍK, Eduard. TACL Josef. In: LÁNÍK, Jaroslav, a kol. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany České republiky-Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. ISBN 80-7278-233-9. S. 294–295.

[2] Praha 6: Pomník obětem druhé světové války [online]. Spolek pro vojenská pamětní místa [cit. 2016-04-07]. Dostupné online.

[1]

[2]