Vladimir Galaktionovič Korolenko

Vladimir Galaktionovič Korolenko
Vladimir Galaktionovič Korolenko
Narození	15.jul. / 27. července 1853greg.; Žytomyr
Úmrtí	25. prosince 1921 (ve věku 68 let); Poltava
Místo pohřbení	Poltava
Povolání	spisovatel, autor autobiografie, literární kritik, novinář, autor, prozaik a publicista
Národnost	Ukrajinci
Alma mater	Petrohradský státní technologický institut
Manžel(ka)	Jevdokija Semjonovna Ivanovská (od 1886)
Děti	Sofja Vladimirovna Korolenková
Příbuzní	Julian Galaktionovič Korolenko (sourozenec)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	galerie na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimir Galaktionovič Korolenko (rusky Владимир Галактионович Короленко, 27. července ^greg. / 15. července ^jul. 1853 Žitomir – 25. prosince 1921 Poltava) byl ruský spisovatel, který strávil většinu života na Ukrajině.

Život

Narodil se v rodině soudce v ukrajinském Žitomiru. Střední školy navštěvoval v Žitomiru a v Rovně. Od roku 1871 studoval techniku v Petrohradu (Санкт-Петербургский государственный технологический институт) a od roku 1874 zemědělství v Moskvě. Byl vyloučen ze studia za účast ve studentském narodnickém hnutí a později poslán do vyhnanství na Sibiř do Vjatské gubernie (dnes Kirovská oblast). V roce 1881 odmítl slib oddanosti novému caru Alexandru III. a byl deportován do Jakutska. Po návratu z vyhnanství žil v Nižním Novgorodě. V letech 1896–1900 žil v Petrohradu a od roku 1900 až do své smrti v ukrajinské Poltavě. V roce 1893 navštívil světovou výstavu v Chicagu. V roce 1895 se stal redaktorem časopisu Russkoje Bogatstvo (Ruské bohatství).

Byl členem Ruské akademie věd. Na své členství ale roku 1902 rezignoval (stejně jako Anton Pavlovič Čechov), na protest proti anulování volby Maxima Gorkého čestným členem akademie (na příkaz cara Mikuláše II.). Revoluci v roce 1917 přijal rezervovaně, během občanské války psal proti rudému i proti bílému teroru. Rovněž apeloval proti antisemitismu.

Dílo

Korolenko debutoval povídkou Epizody iz žizni iskatělja (Epizody ze života hledajícího) v roce 1879. Napsal řadu povídek ze života sibiřských a později ukrajinských vyděděnců a tuláků. Po návštěvě v Chicagu napsal novelu Bez jazyka o osudech ukrajinského rolníka, který emigroval do USA.

Spisy (výběr)

Epizody iz žizni iskatělja (Epizody ze života hledajícího), 1879, povídka
Son Makara (Sen ubohého Makara), 1885, povídka
Sokoliněc 1885
Ubivec (Zabiják) 1885
Slepoj muzykant (Slepý muzikant) 1886
Bez jazyka 1895, novela
Marusjina zajimka (Marusjino hospodářství) 1899, povídka
Moroz (Mráz) 1901, povídka
Dom No l3 (Dům č. 13) 1903, črta
Istorija mojego sovremennika (Historie mého vrstevníka) 1906-1921, paměti
Paděnije carskoj vlasti - Reč prostym ljudjam o sobytijach v Rossiji (Pád carské vlády, Výklad prostým lidem o událostech na Rusi), 1917, úvaha

Česky vyšlo

At-Davan, přeložil F. J. Matěcha, F. Šimáček, 1895, povídky
Sibiřské črty Vladimíra Korolenka, přeložil Albín Straka, Brno, J. Barvič, 1895
Sibiřské povídky, přeložil Jan Wagner, F. Šimáček, 1890
Les šumí ..., přeložil František Husák, Josef R. Vilímek, 1909
Povídky z dětského života, přeložili A. G. Stín a G. Šuran, Jan Otto, 1911
Slepý hudebník, přeložil Josef V. Kořán, KDA sv. 78, Kamilla Neumannová, 1911
Povídky ze života Malorusů doma i v cizině, přeložili A. G. Stín a G. Šuran, Jan Otto, 1912
Co píšou odsouzení před popravou, publicistovy poznámky o trestu smrti, přeložil Stanislav Minařík, Pelcl, 1912
Čerkes, přeložil Josef V. Kořán, Alois Hynek, 1912
Pád carismu Výklad prostému lidu o událostech v Rusku, přeložila B. Holubová-Morkovinová, B. M. Klika, 1918
Pád carské vlády, Výklad prostým lidem o událostech na Rusi, přeložil Vincenc Červinka, Český čtenář, 1919
Historie mého vrstevníka, přeložil Stanislav Minařík, Kvasnička a Hampl, 1919, 1925
Slepý hudebník, přeložil Josef Pelíšek, Petr a Tvrdý, 1921
V noci, přeložil František Šifter, Čin, 1922
Z Povolží, přeložil A. G. Stín, Jan Otto, 1924
Sibiřské povídky II, přeložil A. G. Stín, Jan Otto, 1925
Zatmění slunce, přeložil Petr Denk, Zlín, Tisk, 1946
Povídky, přeložila Božena Pažoutová, Mladá fronta, 1947
Mezi špatnými lidmi, dvě povídky, přeložila Zdeňka Vovsová, Svoboda, 1949
Za oblačného dne , pět povídek, Anna Tesková, Vyšehrad, 1951
Lidé a sníh, 21 povídek, různí překladatelé, SNKLHU, 1953
Místo čápů orli, dvě povídky, přeložila Zdenka Bergrová, Odeon, 1974
Slepý muzikant, přeložila Zdenka Bergrová, Albatros, 1974
Historie mého vrstevníka (výbor), přeložila Jarmila Fromková, Lidové nakladatelství, 1976
Nezkrotná řeka, povídky, přeložila Zdenka Bergrová, Svoboda, 1976

Odkazy

Literatura

NEUMANN, Bohumil. heslo Vladimír Galaktionovič Korolenko. In: Milan Hrala a kol. Slovník spisovatelů, Sovětský svaz. Praha: Odeon, 1978. Svazek I (A-K). S. 593.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimir Galaktionovič Korolenko na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimir Galaktionovič Korolenko
(rusky) dílo v ruštině
(rusky) časopis Russkoe Bogatstvo