2S3 Akacija

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
2S3 Akacija
Typ vozidla Samohybné dělo
Země původu Sovětský svaz Sovětský svaz
Historie výroby
Výrobce Uraltransmaš
Návrh 1967
Období výroby 1967–1993 (2S3, 2S3M a 2S3M1)
Ve službě 1971 – dosud
Základní charakteristika
Posádka 4
Délka 7,77 m
Šířka 3,25 m
Výška 3,05 m
Hmotnost 27,5 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování 15 - 30 mm
Hlavní zbraň 1 x houfnice D-22 L/27 ráže 152 mm
Sekundární zbraně kulomet PKT ráže 7,62 mm
Pohon a pohyb
Pohon Vzduchem chlazený, vznětový, vidlicový dvaníctiválec V-59
383 kW (520 k)
Odpružení torzní tyče
Max. rychlost 63 km/h
Poměr výkon/hmotnost 18,9 hp/t
Dojezd 500 km

2S3 Akacija je sovětské, resp. ruské samohybné dělo, jehož počátky spadají do přelomu 60. a 70. let 20. století.

Tento nový typ samohybného děla má otočnou věž s nabíjecím automatem. Hlavní zbraní je 152 mm kanón 2A33.

Další technická data[editovat | editovat zdroj]

  • 152mm houfnice 2A33 (zásoba munice – 46 ks)
  • hmotnost tříštivo-trhavého náboje: 43,56 kg
  • maximální dostřel: 17 300 m
  • náměr: −4° až +60°
  • odměr: 360°
  • kadence: 4 výstřely /min
  • 7,62 mm kulomet PKT (zásoba munice – 1 500 ks)
  • objem palivových nádrží: 830 l

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

2S3 Akacija
  • Alžírsko: cca: 25 až 35
  • Angola: 4
  • Arménie: 28
  • Bělorusko: 168
  • Bulharsko:5
  • Etiopie: 10
  • Gruze: 13
  • Maďarsko: 18
  • Kazachstán: 150
  • Libye: 168
  • Náhorní Karabach
  • Jižní Osetie: 42
  • Rusko: 1402 v aktivní službě, 1600 v záloze.
  • Sýrie: 50
  • Turkmenistán: 16
  • Ukrajina: 500
  • Uzbekistán: 18
  • Vietnam: 30

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]