Čchen Si-tchung

Čchen Si-tchung
Čchen Si-tchung
Narození	10. června 1930; Anyue County
Úmrtí	2. června 2013 (ve věku 82 let); Peking
Příčina úmrtí	kolorektální karcinom
Alma mater	Pekingská univerzita
Povolání	politik
Politická strana	Komunistická strana Číny
Funkce	starosta Pekingu (1983–1993); tajemník pekingského městského výboru KS Číny (1992–1995); poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Čchen Si-tchung (čínsky pchin-jinem Chén Xītóng, znaky zjednodušené 陈希同, tradiční 陳希同; 10. června 1930 – 2. června 2013) byl čínský komunistický politik, dlouholetý funkcionář Komunistické strany Číny na místní úrovni v Pekingu koncem 70. let vystoupal k významnějším postům, když roku 1979 převzal funkci pekingského místostarosty. Poté byl starostou Pekingu (1983–1993), státním poradcem státní rady (1988–1993), tajemníkem pekingského městského výboru KS Číny (1992–1995) a členem politbyra ÚV KS Číny (1992–1995). Roku 1995 přišel o všechny funkce a úřady v důsledku obvinění z korupce, roku 1997 byl vyloučen z komunistické strany a následujícího roku odsouzen k dlouholetému trestu vězení.

Život

Čchen Si-tchung se narodil 10. června 1930 v okrese An-jüe na východě provincie S’-čchuan.^[1] Od roku 1948 studoval čínský jazyk na Pekingské univerzitě, roku 1949 vstoupil do Komunistické strany Číny. Po studiích nastoupil k pekingské policii, od roku 1952 pracoval v aparátu pekingského městského výboru KS Číny, od roku 1963 působil jako funkcionář komunistické strany v pekingském okresu Čchang-pching. Za kulturní revoluce byl namísto úřednické práce poslán „na převýchovu“ do výroby. Roku 1971 se vrátil do stranického aparátu okresu Čchang-pching, od roku 1973 jako tajemník okresního výboru strany.^[1]

Od roku 1979 vykonával funkci místostarosty Pekingu, od roku 1981 byl současně jedním z tajemníků (resp. od roku 1985 zástupců tajemníka) pekingského městského výboru KS Číny.^[1] Na XII. sjezdu KS Číny v září 1982 byl zvolen členem ústředního výboru (znovuzvolen na sjezdech roku 1987 a 1992). V březnu 1983 byl zvolen starostou Pekingu (do března 1993), současně byl zvolen poslancem Všečínského shromáždění lidových zástupců (parlamentu, znovuzvolen 1988 a 1993).^[1] V dubnu 1988 byl jmenován státním poradcem Státní rady (vlády, do března 1993).^[1] Během událostí roku 1989 zaujal tvrdý postoj vůči demonstrantům a společně s pekingským tajemníkem Li Si-mingem žádal o rozehnání demonstrantů armádou.^[2] V říjnu 1992 byl namísto Li Si-minga zvolen tajemníkem pekingského městského výboru KS Číny a vzápětí se na XIV. sjezdu KS Číny stal i členem politbyra.^[1]

Politicky patřil k věrným stoupencům Teng Siao-pchinga^[3]^[4] a jako takový rozhodně podporoval protržní ekonomické reformy (na rozdíl od Li Si-minga), výrazně zejména začátkem 90. let, současně zastával konzervativní postoje v otázce politických reforem.^[5] Jako představitel takzvané „pekingské kliky“ si udržoval samostatné postavení ve vztahu k Ťiang Ce-minovi (od roku 1989 generálnímu tajemníku ÚV KS Číny).^[3]

V rámci protikorupční kampaně zorganizované Ťiang Ce-minem, došlo i na šetření poměrů v Pekingu, po několika letech marného snažení se v zorném poli vyšetřovatelů ocitl i pekingský místostarosta Wang Pao-sen, který proto roku 1994 spáchal sebevraždu.^[3]^[4] Pro hloubku a prorostlost „Čchenova systému“ (čínsky také „Čchen si-tchung“, slovní hříčka s jeho jménem) do pekingské politiky americký profesor Bruce Gilley našel analogii až v New Yorku na přelomu 19. a 20. století (tehdejší systém Tammany Hall).^[3] Pod tíhou následných prověrek Čchen Si-tchung v dubnu 1995 rezignoval na funkce ve vedení Pekingu^[1]^[4] a v září 1995 byl odvolán z ústředního výboru a politbyra^[1]^[4] a následně zbaven poslaneckého mandátu. Roku 1997 byl vyloučen ze strany, roku 1998 odsouzen k 16 letům vězení.^[2]^[4]

Odvolání a odsouzení Čchen Si-tchunga bylo dlouho nemožné pro jeho řazení mezi věrné stoupence Teng Siao-pchinga, proto bylo dokladem samostatnosti Ťiang Ce-mina, který již nepotřeboval Tengův souhlas ani na tak závažnou akci.^[3] Čchen Si-tchungův pád byl pro Ťianga výhodný, kvůli odstranění relativně nezávislého politika z politbyra; do určité míry tím také Ťiang získal sympatie těch obyvatel Pekingu, kteří si Čchen Si-tchunga pamatovali jako zastánce a obhájce zásahu armády roku 1989.^[3]

Roku 2004 byl Čchen Si-tchung podmínečně propuštěn ze zdravotních důvodů; několik let bojoval s rakovinou, než 2. června 2013 v Pekingu zemřel.

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h BARTKE, Wolfgang. Who was who in the People's Republic of China. Volume 1. A – O. München: K. G. Saur, 1997. ISBN 3-598-11331-5. S. 52–53. (anglicky)
↑ ^a ^b SULLIVAN, Lawrence R. Historical dictionary of the Chinese Communist Party. Lanham, Maryland: Scarecrow Press, 2012. Dostupné online. ISBN 978-0-8108-7225-7. S. 55. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f GILLEY, Bruce. Tiger on the Brink: Jiang Zemin and China's New Elite. Berkeley: University of California Press, 1998, 1998. Dostupné online. ISBN 0520921119. S. 241–246. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e FEWSMITH, Joseph. China since Tiananmen: From Deng Xiaoping to Hu Jintao. Cambridge: Cambridge University Press, 2008. Dostupné online. ISBN 0521866936. S. 172. (anglicky) [Dále jen Fewsmith].
↑ Fewsmith, s. 51, 74 a 77.

Externí odkazy

[bartke_52_53-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h BARTKE, Wolfgang. Who was who in the People's Republic of China. Volume 1. A – O. München: K. G. Saur, 1997. ISBN 3-598-11331-5. S. 52–53. (anglicky)

[sullivan_55-2] SULLIVAN, Lawrence R. Historical dictionary of the Chinese Communist Party. Lanham, Maryland: Scarecrow Press, 2012. Dostupné online. ISBN 978-0-8108-7225-7. S. 55. (anglicky)

[gilley_241_246-3] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f GILLEY, Bruce. Tiger on the Brink: Jiang Zemin and China's New Elite. Berkeley: University of California Press, 1998, 1998. Dostupné online. ISBN 0520921119. S. 241–246. (anglicky)

[fewsmith_172-4] FEWSMITH, Joseph. China since Tiananmen: From Deng Xiaoping to Hu Jintao. Cambridge: Cambridge University Press, 2008. Dostupné online. ISBN 0521866936. S. 172. (anglicky) [Dále jen Fewsmith].

[fewsmith_51_74_77-5] Fewsmith, s. 51, 74 a 77.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

Státní poradci státní rady Čínské lidové republiky

vláda: Chua a Čao (1978–1983)	od 1982: Jü Čchiou-li • Keng Piao • Fang I • Ku Mu • Kchang Š’-en • Čchen Mu-chua • Po I-po • Ťi Pcheng-fej • Chuang Chua • Čang Ťing-fu • Čang Aj-pching

Čao C’-jang II (1983–1988)	Fang I • Ku Mu • Kchang Š’-en • Čchen Mu-chua • Ťi Pcheng-fej • Čang Ťing-fu • Čang Aj-pching • Wu Süe-čchien • Wang Ping-čchien • Sung Pching • Sung Ťien (od 1986)

Li Pcheng I (1988–1993)	Li Tchie-jing • Čchin Ťi-wej • Wang Ping-čchien • Sung Ťien • Wang Fang • Cou Ťia-chua (od 1991 místopředseda Státní rady) • Li Kuej-sien • Čchen Si-tchung • Čchen Ťün-šeng • Čchien Čchi-čchen (od 1991)

Li Pcheng II (1993–1998)	Li Tchie-jing • Čch’ Chao-tchien • Sung Ťien • Li Kuej-sien • Čchen Ťün-šeng • Ismail Ähmäd • Pcheng Pchej-jün • Luo Kan

Ču Žung-ťi (1998–2003)	Čch’ Chao-tchien • Luo Kan • Wu I • Ismail Ähmäd • Wang Čung-jü

Wen Ťia-pao I (2003–2008)	Čou Jung-kchang • Cchao Kang-čchuan • Tchang Ťia-süan • Chua Ťien-min • Čchen Č’-li

Wen Ťia-pao II (2008–2013)	Liou Jen-tung • Liang Kuang-lie • Ma Kchaj • Meng Ťien-ču • Taj Ping-kuo

Li Kche-čchiang I (2013–2018)	Jang Ťing (do 2018) • Čchang Wan-čchüan • Jang Ťie-čch’ • Kuo Šeng-kchun • Wang Jung

Li Kche-čchiang II (2018–2023)	Wej Feng-che • Wang Jung • Wang I • Siao Ťie • Čao Kche-č’

Li Čchiang (2023–2028)	Li Šang-fu (do 2023) • Wang Siao-chung • Wu Čeng-lung • Šen I-čchin • Čchin Kang (do 2023)

Představitelé Pekingu po roce 1949

tajemníci městského výboru KS Číny	Pcheng Čen (1948–1966) • Li Süe-feng (1966–1967) • Sie Fu-č’ (1971–1972) • Wu Te (1972–1978) • Lin Chu-ťia (1978–1981) • Tuan Ťün-i (1981–1984) • Li Si-ming (1984–1992) • Čchen Si-tchung (1992–1995) • Wej Ťien-sing (1995–1997) • Ťia Čching-lin (1997–2002) • Liou Čchi (2002–2012) • Kuo Ťin-lung (2012–2017) • Cchaj Čchi (2017–2022) • Jin Li (od 2022)

předsedové městského lidového shromáždění	Ťia Tching-san (1979–1983) • Čao Pcheng-fej (1983–1993) • Čang Ťien-min (1993–2001) • Jü Ťün-po (2001–2007) • Tu Te-jin (2007–2017) • Li Wej (od 2017)

starostové	Jie Ťien-jing (1948–1949) • Nie Žung-čen (1949–1951) • Pcheng Čen (1951–1966) • Wu Te (1966–1967) • Sie Fu-č’ (1967–1972) • Wu Te (1972–1978) • Lin Chu-ťia (1978–1981) • Ťiao Žuo-jü (1981–1983) • Čchen Si-tchung (1983–1993) • Li Čchi-jen (1993–1996) • Ťia Čching-lin (1996–1999) • Liou Čchi (1999–2003) • Meng Süe-nung (2003) • Wang Čchi-šan (2003–2007) • Kuo Ťin-lung (2007–2012) • Wang An-šun (2012–2016) • Cchaj Čchi (2016–2017) • Čchen Ťi-ning (2017–2022) • Jin Jung (od 2022)

předsedové městského výboru ČLPPS	Liou Žen (1955–1967) • Ting Kuo-jü (1977–1979) • Čao Pcheng-fej (1979–1983) • Liou Tao-šeng (1983–1985) • Fan Ťin (1985–1986) • Paj Ťie-fu (1986–1993) • Wang Ta-ming (1993–1998) • Čchen Kuang-wen (1998–2003) • Čcheng Š’-e (2003–2006) • Jang An-ťiang (2006–2011) • Wang An-šun (2011–2013) • Ťi Lin (2013–2022) • Wej Siao-tung (od 2022)