Římské království

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Související informace naleznete také v článku Starověký Řím.
Římské království
Regnum Romanum (la)
 Alba Longa
 Etruskové
753?510 př.n.l. Římská republika 
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Starověké čtvrti Říma
obyvatelstvo
státní útvar
vznik:
zánik:
510 př. n. l. – vyhnání posledního krále Tarquinia Superba z Říma (znásilnění Lukrécie)
státní útvary a území
Předcházející:
Alba Longa Alba Longa
Etruskové Etruskové
Nástupnické:
Římská republika Římská republika

Římské království (latinsky Regnum Romanum) byla monarchistická vláda města Říma a jeho teritorií. O historii Římského království je toho známo málo, jelikož se z té doby nedochovaly žádné písemné záznamy a všechny jeho dějiny byly napsány během Římské republiky a Římského impéria, a z velké části se zakládají na legendách. Nicméně dějiny Římského království začínají založením města, tradičně datovaném na rok 753 př. n. l., a končí svržením králů a založení Republiky někdy okolo roku 509 př. n. l.

Zrození Říma[editovat | editovat zdroj]

To, z čeho se později zrodila Římská republika a nakonec se stalo impériem, začalo jako nepatrná osada okolo pahorku Palatin u řeky Tibery ve střední Itálii. Palatin a okolní pahorky představovaly snadno udržitelnou pozici v širokých úrodných pláních okolo nich.

Tradiční popis římské kultury, který se k nám dostal od Livia, Plútarcha, Dionýsia z Halikarnassu a jiných, je ten, že v prvních stoletích vládla Římu řada sedmi králů. Tradiční chronologie podle Varra udává dobu jejich vládnutí na 243 let, což činí mimořádný průměr vládnutí jednoho krále – téměř 35 let. Toto číslo bylo ovšem později sníženo. Galové zničili všechny římské historické záznamy, když po Bitvě u Alliy v roce 390 př. n. l. drancovali město, takže o království neexistují žádné soudobé záznamy. Archeologické důkazy nicméně podporují fakt, že osada v Římě byla založena v polovině 8. století př. n. l.

Legendy a králové[editovat | editovat zdroj]

Podle starořímských pramenů se založení města Říma datuje do roku 753 př. n. l., což bylo později přijato za počátek římského letopočtu (ab urbe condita – od založení města). Zřejmě již od 10. století př. n. l. existovala na Kapitolu a Palatinu první sídla. Později se osady rozšířily i na okolní pahorky při řece Tibeře, z kterých pak jejich pozvolným spojováním vzniklo město, jehož náboženským a politickým centrem se stal Kapitol. Založení města uprostřed 8. století př. n. l. se zhruba kryje s počátkem řecké kolonizace Itálie.

Podle legend souvisí vznik Říma s dějinami Tróje. Přeživší Trójané měli být prý přivedeni na území Latia hrdinou Aeneem, synem Anchísa a bohyně Venuše. Potomky Aenea byli bratři – dvojčata – Romulus a Remus, kteří byli na příkaz krále města Alba Longa brzy po narození vhozeni do Tibery. Dvojčata se však neutopila a poté, co se ocitla na břehu, uslyšela jejich pláč vlčice, která oba chlapce odkojila. Bratři později krále Amulia porazili a založili si vlastní město, jehož vládcem se nakonec stal Romulus. Remus, který se začal Romulovi posmívat a přeskočil brázdu označující budoucí hradby města, byl nato Romulem zabit. Po Romulovi vládli městu další tři mýtičtí králové. Numa Pompilius zavedl římské náboženské obřady a zvyky. Za Tulla Hostilia si Řím v roce 659 př. n. l. upevnil své postavení zničením Alby. Ancus Marcius založil přístav v Ostii. Král (rex) měl pravděpodobně nejvyšší moc správní, vojenskou i náboženskou. Současně stál v čele rodových vůdců – senátorů (stařešinů), kteří vykonávali poradní funkci. Obyvatelstvo bylo rozděleno na tři tribue (kmeny), které se dělily na kurie a rody, podle nichž se scházelo lidové shromáždění (comitia curiata).

Na konci 7. století př. n. l. napadli Řím Etruskové, kterým se město zdálo příliš mocné. Za vlády etruských králů Řím přesto rychle vyrostl v největší město Apeninského poloostrova a domohl se velkého hospodářského významu, neboť kontroloval důležité obchodní trasy: Via Latina a Via Salaria. Prvním etruským králem se v roce 616 př. n. l. stal Tarquinius Priscus. Král Servius Tullius prý nechal postavit městské hradby a provedl také setninovou reformu vojska a lidového shromáždění. Poslední římský resp. etruský král, Tarquinius Superbus („Zpupný“), byl z města vyhnán aristokraty pod vedením Lucia Junia Bruta, protože, jak tvrdí prameny, jeho syn měl znásilnit a donutit k sebevraždě ctnostnou římskou matrónu Lukrécii. Tarquinius se nevzdal a požádal o pomoc jiného etruského krále, Porsennu, který se podle názoru některých historiků zmocnil Říma kolem roku 507 př. n. l.. Jiní historici se ovšem domnívají, že Porsenna Řím nedobyl. Podle legendy zachránil Řím před jeho útokem jediný muž – Horatius Cocles. Pravděpodobněji si však Římané zajistili svobodu vysokým výkupným. Když se Řím někdy kolem roku 500 př. n. l. zbavil etruské nadvlády, jeho vliv v Itálii, nebo zatím spíše jenom v Latiu, výrazně vzrostl.

Rok 509 př. n. l., který se tradičně udává za datum této události, byl přijat až mnohem později a není pokládán za příliš jistý. Zřejmě byl odvozen od vyhnání Peisistratovců z Athén v roce 510 př. n. l. Pravděpodobnější dobou přeměny království v římskou republiku – res publica („věc veřejná“) – byl patrně počátek 5. století př. n. l., kdy již moc Etrusků výrazně poklesla. Kulturně byli Římané ve svých počátcích vystaveni silnému vlivu Etrusků. Jejich prostřednictvím se dostali rovněž do kontaktu s řeckou kulturou. Příkladem jsou etruská čísla, od Etrusků bylo převzato rovněž písmo (z něhož se později vyvinula latinská abeceda), ptákopravectví (auspicia), pohřební rituály a mnohé další kulturní vymoženosti a náboženské zvyklosti.

Politické instituce[editovat | editovat zdroj]

Král[editovat | editovat zdroj]

Raný Řím byl monarchie řízená králi (latinsky rex). Králové byli voleni římskými lidmi a žádný z nich se nespoléhal na armádu, aby se dostal na trůn.

Insignie římských králů byly:

Ze všech těchto insignií byla nejdůležitější nachová tóga.

Jestliže byl král suverénní, pak mu náležela nejvyšší moc státu a díky jeho pozici zastával tyto pozice:

  1. vrchní výkonná moc – sloužil jako předseda vlády s možností prosadit zákony, spravoval všechen státní majetek, rozděloval dobyté území a dohlížel na veřejně prospěšné stavby
  2. vrchní velitel – velitel římské armády s možnostmi odvádět k vojsku a organizovat legie, jmenovat vojenské velitele a vést válku
  3. hlava státu – sloužil jako hlavní představitel Říma ve vztazích s ostatními mocnostmi a přijímal všechny cizí velvyslance
  4. velekněží – sloužil jako oficiální představitel Říma a jeho lidí před bohy
  5. hlavní zákonodárce
  6. nejvyšší soudce – posuzoval všechny občanské a kriminální případy

Senát[editovat | editovat zdroj]

Romulus zřídil senát po založení Říma tak, že vybral nejurozenější muže (bohaté a s legitimními ženami a dětmi), aby sloužili jako městská rada. Senát sestával ze 100 senátorů.

V monarchii měl senát velmi malou moc a autoritu, protože většinu politické moci vlastnil král a mohl ji vykonávat bez jeho souhlasu. Senát fungoval hlavně jako králova rada a koordinátor zákonů. Každý zákon, který král navrhl, mohl senát vetovat, nebo ho přijmout. Král se poté rozhodl, jestli jejich radu přijme, nebo odmítne. Právo svolat senát měl pouze král, jen v období interregna ho měl sám senát.

Veřejné úřady po monarchii[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Římská republika.

Aby se nahradila vláda králů, byl zřízen nový úřad: konzul. Zprvu dva konzulové, kteří byli voleni na jeden rok, vlastnili všechnu královu moc a mohli navzájem vetovat své činy. Později byla moc konzulů oslabena předáním částí jejich funkcí praetorům a censorům.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roman Kingdom na anglické Wikipedii.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Klasická[editovat | editovat zdroj]

  • LIVIUS, Titus, Dějiny I-VII, Praha, Svoboda, 1979

Moderní[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]