Numa Pompilius

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Numa Pompilius

Numa Pompilius na staré římské minci
Narození 21. dubna 753 př. n. l.
Cures
Úmrtí 673 př. n. l. (ve věku 79–80 let)
Manžel(ka) Egeria
Tatia
Děti Pompilia
Mamercus
Calpus
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ28708773
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Denár Pomponila Mola, na rubu Numa Pompilius. Nápisy: L.POMPON.MOLO, na rubu NVMA.POMPIL (97 př. n. l.)

Numa Pompilius (údajně 750 - 672 př. n. l.) byl legendární druhý římský král, nástupce Romulův. Podle pozdějších římských historiků měl panovat v letech 715-672 př. n. l., město upevnil, sjednotil a zvelebil. Na rozdíl od bojovného Romula se snažil zjemnit římské mravy, podporoval přísné dodržování hranic a mezí a velmi se zasloužil o bohoslužbu.

Prameny[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší zprávy o N. Pompiliovi pocházejí ze 3. stol. př. n. l. a vydatnější až z poměrně pozdních pramenů klasické doby, jako je Livius (+ 17) nebo Plútarchos (+ 127). Ti sice nepochybně čerpali ze starších zdrojů, jejich zprávy však mají legendární povahu a někde patrně jen vysvětlují pozdější zvyky a skutečnosti (etiologie).

Život a působení[editovat | editovat zdroj]

Numa žil se svou ženou Cures v zemi Sabinů a po smrti Romulově teprve na naléhání svého tchána, sabinského krále Tita Tacia a přátel přijal nabídku stát se králem Říma. Ve snaze omezovat násilí zrušil Romulovu třistačlennou osobní stráž (celeres, tj. „rychlí“) a všemožně podporoval náboženství včetně ochrany mezí. Na Kapitolu postavil chrám bohyni Fides, strážkyni daného slova. Proměnil Řím v souvislé sídlo, obyvatele zařadil do řemeslných cechů a okolní sedláky organizoval do okresů (pagus). Zakázal krvavé oběti, kultu bohyně Vesty a jejím vestálkám dal pevný řád a vybudoval chrám boha Janua. Reorganizoval také kněžstvo a založil třídu fetiálů, kteří jediní měli právo vyhlašovat válku. Romulův desetiměsíční kalendář doplnil na dvanáctiměsíční (tj. patrně zahrnul i dva zimní měsíce), stanovil svátky a soudní dny. O svých ustanoveních tvrdil, že vznikala po poradě s nymfa|nymfou Egerio v posvátném háji.[1]

Měl prý jedinou dceru Pompilii a jeho zeť byl budoucí první pontifex maximus Numa Marcius. Jejich syn byl pozdější král Ancus Marcius. Po smrti nebyl Numa spálen, ale pochován v kamenném sarkofágu pod Janiculem. Jeho nástupcem se stal Tullus Hostilius.

Vliv[editovat | editovat zdroj]

O Numovi se často tvrdilo, že byl žákem Pythagorovým, ačkoli už Livius namítá, že ten žil až o dvě století později. Roku 181 př. n. l. byl pod Janiculem objeven hrob s prázdným sarkofágem a kamennou schránkou s nápisem, že obsahuje spisy N. Pompilia, totiž 7 (nebo 12) latinských svitků o římské bohoslužbě a 7 (nebo 12) řeckých o filosofii. Když si je několik znalých lidí přečetlo, předali je prétorovi a ten usoudil, že by se měly spálit; to se pak rozhodnutím senátu také stalo. Patrně šlo o falsifikovaná zjevení nymfy Egerio, která by mohla narušit náboženský řád města. Na tuto pověst naráží svatý Augustin v knize „O městě Božím“.

Velký zájem o N. Pompilia jako státníka a zákonodárce začíná ve 12. století u Jana ze Salisbury a pokračuje pak po celé renesanční období. O Numovi psal Francesco Petrarca, Niccolò Machiavelli, Bartolomé de las Casas, Montesquieu i Jean-Jacques Rousseau.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný, heslo Numa Pompilius.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Plútarchos, Životopisy, život Numy Pompilia.
  • Livius, Ab urbe condita, kniha 1
  • Ottův slovník naučný, heslo Numa Pompilius. Sv. 18, str. 500

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]