Tarquinius Priscus
| Tarquinius Priscus | |
|---|---|
 Lucius Tarquinius Priscus na ilustraci ze 16. století vydané Guillaumem Rouillém | |
| Narození | 7. století př. n. l. Tarquinia |
| Úmrtí | 578 př. n. l. Řím |
| Povolání | starořímský politik |
| Choť | Tanaquil[1][2][3] |
| Děti | Gnaeus Tarquinius[4][5] Tarquinia the Elder[6] Tarquinia the Younger[7] Tarquinia[8][9] Arruns Tarquinius[10][11] Tarquinius Superbus[10][11] |
| Rodiče | Demaratus the Corinthian[12] |
| Rod | Tarquin dynasty |
| Příbuzní | Arruns Tarquinius (sourozenec) Tarquinius Superbus[4][5], Arruns Tarquinius[4][5] a Tarquinia[4][5] (vnoučata) |
| Funkce | římský král (616–578 př. n. l.) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lucius Tarquinius Priscus, nebo také Tarquin Nejstarší, byl legendárním pátým římským králem. Vládl v letech 616–579 př. n. l. Jeho ženou byla Tanaquil, která byla stejně jako on původem z Etrurie.
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Podle římského historika Livia pocházel Tarquinius Priscus z Etrurie. Poté, co zdědil veškerý otcův majetek, pokoušel se získat nějaký politický úřad. Jelikož pro řecký původ svého otce nemohl získat politický úřad v Tarquinii, odešel se svou ženou Tanaquil na její radu do Říma. Podle pověsti prý při jejich příjezdu do Říma ve válečném voze sebral Tarquiniovi orel pokrývku hlavy a poté mu ji vrátil zpět na hlavu. Tanaquil, jež byla zběhlá ve výkladu proroctví, to vyložila jako předzvěst Tarquiniovy budoucí velikosti.
Tarquinius Priscus si v Římě získal uznání díky své laskavosti. Všiml si ho sám král a ustanovil jej poručníkem svých synů.[13]
Římský král[editovat | editovat zdroj]
Přestože byl čtvrtý římský král Ancus Marcius (asi 677–617 př. n. l.) vnukem druhého krále Numy Pompilia (asi 750–672 př. n. l.), neujal se po něm vlády jeho syn, protože v Římě ještě neplatil princip dědičné monarchie. Po žádném z prvních tří králů se nestal nástupcem jeho syn, neboť všichni jejich následníci byli za vládce prohlášeni římským lidem. Po Marciově smrti se Tarquinius obrátil na kurijní shromáždění (comitia curiata) a přesvědčil patricije, že by měl být zvolen králem, protože Marciovi synové jsou ještě příliš mladí. Podle Tita Livia byli Marciovi synové v době otcovy smrti na lovecké výpravě, a nemohli proto rozhodování shromáždění nikterak ovlivnit.[14]
Tarquinius podle Tita Livia dal rozšířit počet senátorů na dvojnásobek, když jej doplnil o sto příslušníků menších předních rodů.[14]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lucius Tarquinius Priscus na anglické Wikipedii.
- ↑ Tarquinii. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
- ↑ Tanaquil. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
- ↑ Nikolaj Petrovič Obnorskij: Tarquinia, gens. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XXXIIa.
- ↑ a b c d The Tarquin Dynasty. In: Historia. 1975.
- ↑ a b c d La chronologie des Bacchiades et celle des rois étrusques de Rome. In: Mélanges de l'École française de Rome. 1988.
- ↑ Dionýsios z Halikarnassu: Roman Antiquities.
- ↑ The Tarquin Dynasty. In: Historia. 1975.
- ↑ Dionýsios z Halikarnassu: Roman Antiquities.
- ↑ The Tarquin Dynasty. In: Historia. 1975.
- ↑ a b Livius: Dějiny od založení Města. Desetiletí od 10.
- ↑ a b The Tarquin Dynasty. In: Historia. 1975.
- ↑ Demaratus. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
- ↑ Livius, Titus. Dějiny od založení Města. 1:34
- ↑ a b Livius, Titus. Dějiny od založení Města. 1:35
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tarquinius Priscus na Wikimedia Commons
