Tarquinius Priscus
| Lucius Tarquinius Priscus | |
|---|---|
 Lucius Tarquinius Priscus na ilustraci ze 16. století vydané Guillaumem Rouillém | |
| Narození | 7. století př. n. l. Tarquinie (mn. č.) |
| Úmrtí | 578 př. n. l. Řím |
| Povolání | starořímský politik |
| Choť | Tanaquil Gaia |
| Děti | Gnaeus Tarquinius Tarquinia starší Tarquinia mladší Tarquinia Arruns Tarquinius Tarquinius Superbus |
| Rodiče | Demaratus the Corinthian |
| Rod | Tarquinovská dynastie |
| Příbuzní | Arruns Tarquinius (bratr) Tarquinius Superbus, Arruns Tarquinius a Tarquinia (vnoučata) |
| Funkce | římský král (616–578 př. n. l.) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lucius Tarquinius Priscus, nebo také Tarquinius Starší, byl legendárním pátým římským králem. Vládl v letech 616–579 př. n. l. Jeho ženou byla Tanaquil, která byla stejně jako on původem z Etrurie.
Dobové prameny zachycující období vlády legendárních králů se nedochovaly. Hlavními zdroji iformací o té době jsou Římské starožitnosti od Dionýsia z Hlaikarnassu a Dějiny od založení Města od Tita Livia. Oba autoři však byli vedeni snahou glorifikovat historii Říma, Dionýsios se navíc snažil prokázat propojení s Řeckem. Informace proto nemusí být historicky přesné. Období vlády římských králů je proto považováno spíše za legendu.
Mládí
[editovat | editovat zdroj]Podle římského historika Livia pocházel Tarquinius Priscus z etruského města Tarquinií (etrusky Tarch(u)na, v římské době Tarquinii), které leželo poblíž dnešní Tarquinie. Poté, co zdědil veškerý otcův majetek, pokoušel se získat nějaký politický úřad. Jelikož pro řecký původ svého otce nemohl získat politický úřad v Tarquiniích, odešel se svou ženou Tanaquil na její radu do Říma. Podle pověsti prý při jejich příjezdu do Říma ve válečném voze sebral Tarquiniovi orel pokrývku hlavy a poté mu ji vrátil zpět na hlavu. Tanaquil, jež byla zběhlá ve výkladu proroctví, to vyložila jako předzvěst Tarquiniovy budoucí velikosti.
Tarquinius Priscus si v Římě získal uznání díky své laskavosti. Všiml si ho sám král a ustanovil jej poručníkem svých synů.[1]
Římský král
[editovat | editovat zdroj]
Přestože byl čtvrtý římský král Ancus Marcius (asi 677–617 př. n. l.) vnukem druhého krále Numy Pompilia (asi 750–672 př. n. l.), neujal se po něm vlády jeho syn, protože v Římě ještě neplatil princip dědičné monarchie. Po žádném z prvních tří králů se nestal nástupcem jeho syn, neboť všichni jejich následníci byli za vládce prohlášeni římským lidem. Po Marciově smrti se Tarquinius obrátil na kurijní shromáždění (comitia curiata) a přesvědčil patricije, že by měl být zvolen králem, protože Marciovi synové jsou ještě příliš mladí. Podle Tita Livia byli Marciovi synové v době otcovy smrti na lovecké výpravě, a nemohli proto rozhodování shromáždění nikterak ovlivnit.[2]
Tarquinius podle Tita Livia zvýšil počet senátorů na 300, když senát doplnil o sto příslušníků menších předních rodů. V římské armádě zdvojnásobil počet římské válečné jízdy. Dal rovněž vybudovat kanalizační systém Cloaca maxima (doslova Velká stoka) k odvodnění mokřin a odvodu odpadu z města.[2]
Tarquinius Priscus je některými autory považován za historickou osobu (na rozdíl od jeho předchůdců) a za skutečného zakladatele starověkého Říma jako města.[3]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lucius Tarquinius Priscus na anglické Wikipedii.
- ↑ Livius, Titus. Dějiny od založení Města. 1:34
- ↑ a b Livius, Titus. Dějiny od založení Města. 1:35
- ↑ KELLER, Werner. Etruskové. Praha: Orbis, 1974. 388 s.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lucius Tarquinius Priscus na Wikimedia Commons
