Lucius Iunius Brutus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Lucius Junius Brutus)
Skočit na: Navigace, Hledání
Lucius Junius Brutus
Portrét
Narození 545 př. n. l.
Starověký Řím
Úmrtí 509 př. n. l. (ve věku 35–36 let)
Silva Arsia

Lucius Iunius Brutus byl římský občan, jeden ze zakladatelů Římské republiky a jeden ze dvou prvních konzulů.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do slavného římského rodu (gens) Juniů, jehož pokrevním členem byl například i Marcus Iunius Brutus. Brutova matka byla Tarquinia, dcera pátého římského krále Lucia Tarquinia Prisca a sestra posledního (sedmého) římského krále, Lucia Tarquinia Superba (Superba=Pyšného). Podle některých zdrojů byl Brutus již v mládí nespokojený s vládou svého strýce Tarqunia Superba, zejména proto, že Tarquinius nechal popravit řadu vlivných Římanů, včetně Luciova bratra.

Svržení monarchie a nastolení republiky[editovat | editovat zdroj]

Podle tradice roku 510 př. n. l.Bruta a jeho tři věrné přátele a spojence k sobě zavolala vznešená Římanka Lukrécie, která se jim svěřila, že ji znásilnil syn krále Tarquinia, požádala je, aby pomstili její čest a spáchala sebevraždu dýkou, tato událost bývá vykládána jako finální spouštěč ke svržení monarchie. Brutus a jeho tři spojenci svolali shromáždění římského lidu na Forum Romanum, kde lid odhlasoval odvolání krále a vyhnání královské rodiny. Do čela města byl dočasně Lucrecius, jeden z Brutových spojenců, a Brutus sám se vydal k římské armádě, která byla utábořená pod vedením krále Tarquinia u města Ardea v Laziu. Král se o hlasování dozvěděl před příjezdem Bruta, opustil armádu a vydal se do Říma, kam ho měšťané odmítli vpustit, Brutus mezitím byl přijat jako hrdina římskou armádou a Tarquinius i se zbytkem královské rodiny odešel do exilu.

Konzulát a smrt[editovat | editovat zdroj]

Liktoři přinášející Brutovi mrtvoly jeho synů - obraz od Jacquese-Louise Davida

V roce 509 př. n. l. byli Brutus a Lucius Tarquinius Collatinus (vdovec po zneuctěné Lukrécii) zvoleni za první římské konzuly. Během konzulátu Bruta a Collatina se vyhnaná královská rodina pokusila několikrát znova chopit moci, ve spiknutí královskou rodinu podporovali i dva Brutovi synové (Titus Iunius Brutus a Tiberius Iunius Brutus), přičemž Brutus následně sám rozhodl, že i jeho synové budou za účast na spiknutí popraveni a exekuci i sám přihlížel, přičemž při ní projevil jisté emoce, ale obecně byl za svůj stoický přístup a ochranu republiky i vůči vlastní rodině, velmi ceněn římskou veřejností.

Vyhnaná královská rodina se spojila s pozdějším dlouhodobým římským rivalem, etruským městem Veje. S římskou armádou se utkali v bitvě u Silva Arsia (les poblíž Říma), kde Brutus velel kavalérii a v bitvě padl, ale Římané ji vyhráli, po následném triumfu mu nastupivší konzul uspořádal honosný veřejný pohřeb.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lucius Junius Brutus na anglické Wikipedii.