Úmluva o rukojmích

Úmluva o rukojmích
Mezinárodní úmluva proti braní rukojmích
Úmluva o rukojmích; Mezinárodní úmluva proti braní rukojmích
Typ	mezinárodní trestní právo, boj proti terorismu
Data
Vypracováno	17. prosince 1979
Podepsáno	18. prosince 1979
Místo podepsání	New York
V platnosti od	3. června 1983
Podmínky účinnosti	22 ratifikací
Strany
Podepsané země	176
Obsah
Jazyk	čínština, angličtina, francouzština, ruština, španělština
Depozitář	generální tajemník OSN

Úmluva o rukojmích (formálně Mezinárodní úmluva proti braní rukojmích) je smlouva Organizace spojených národů, kterou státy souhlasí se zákazem a trestáním braní rukojmích. Smlouva obsahuje definice „rukojmí“ a „braní rukojmí“ a stanovuje zásadu aut dedere aut judicare: strana smlouvy musí stíhat toho, kdo bere rukojmí, pokud žádný jiný stát nepožádá o extradici ke stíhání za stejný zločin.^[1]

Vznik a vstup v platnost[editovat | editovat zdroj]

Vznik smlouvy proti braní rukojmích byl iniciovaný Spolkovou republikou Německo v roce 1976.^[2] Úmluva byla přijata dne 17. prosince 1979 vydáním rezoluce 34/1461 Valným shromážděním OSN. Do konce roku 1980 ji podepsalo 39 států a v platnost vstoupila 3. června 1983 poté, co ji ratifikovalo 22 států. K červenci 2022 má úmluva 176 smluvních stran.

Smluvní strany[editovat | editovat zdroj]

Úmluva má 176 smluvních stran, což zahrnuje 175 členů OSN plus Niue. Mezi 19 členských států OSN, které nejsou smluvními stranami, patří:

Angola Angola
Burundi Burundi
Eritrea Eritrea
Gambie Gambie
Indonésie Indonésie
Izrael Izrael
Jižní Súdán Jižní Súdán
Konžská demokratická republika Konžská demokratická republika
Konžská republika Konžská republika
Maledivy Maledivy
Samoa Samoa
Somálsko Somálsko
Sýrie Sýrie
Šalomounovy ostrovy Šalomounovy ostrovy
Tuvalu Tuvalu
Vanuatu Vanuatu
Východní Timor Východní Timor
Zimbabwe Zimbabwe

Z těchto 19 států úmluvu podepsaly, ale neratifikovaly Konžská demokratická republika a Izrael.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

↑ První státy, které podepsaly úmluvu, byly Západní Německo, Lucembursko a Spojené království. Spojené státy americké podepsaly o dva dny později.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hostages Convention na anglické Wikipedii.

↑ BLUMENAU, Bernhard. The United Nations and Terrorism. Germany, Multilateralism, and Antiterrorism Efforts in the 1970s. Basingstoke: Palgrave Macmillan, 2014. ISBN 978-1-137-39196-4. S. 197, 208. (anglicky)
↑ BLUMENAU, Bernhard. The United Nations and Terrorism. Germany, Multilateralism, and Antiterrorism Efforts in the 1970s. [s.l.]: Palgrave Macmillan, 2014.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

[1] První státy, které podepsaly úmluvu, byly Západní Německo, Lucembursko a Spojené království. Spojené státy americké podepsaly o dva dny později.

[2] BLUMENAU, Bernhard. The United Nations and Terrorism. Germany, Multilateralism, and Antiterrorism Efforts in the 1970s. Basingstoke: Palgrave Macmillan, 2014. ISBN 978-1-137-39196-4. S. 197, 208. (anglicky)

[3] BLUMENAU, Bernhard. The United Nations and Terrorism. Germany, Multilateralism, and Antiterrorism Efforts in the 1970s. [s.l.]: Palgrave Macmillan, 2014.

[pozn. 1]

[1]

[2]