Úmluva o rukojmích

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Úmluva o rukojmích
Mezinárodní úmluva proti braní rukojmích
Typmezinárodní trestní právo, boj proti terorismu
Pracovní verze17. prosince 1979
Podepsána18. prosince 1979[pozn. 1]
UmístěníNew York
Účinnost3. června 1983
Podmínky22 ratifikací
Signatáři39
Účastníci176
Depozitářgenerální tajemník OSN
Jazykyčínština, angličtina, francouzština, ruština a španělština

Úmluva o rukojmích (formálně Mezinárodní úmluva proti braní rukojmích) je smlouva Organizace spojených národů, kterou státy souhlasí se zákazem a trestáním braní rukojmích.

Vznik a vstup v platnost[editovat | editovat zdroj]

Vznik smlouvy proti braní rukojmích byl iniciovaný Spolkovou republikou Německo v roce 1976.[1] Úmluva byla přijata dne 17. prosince 1979 vydáním rezoluce 34/1461 Valným shromážděním OSN. Do konce roku 1980 ji podepsalo 39 států a v platnost vstoupila 3. června 1983 poté, co ji ratifikovalo 22 států. K červenci 2022 má úmluva 176 smluvních stran.

Smluvní strany[editovat | editovat zdroj]

Úmluva má 176 smluvních stran, což zahrnuje 175 členů OSN plus Niue. Mezi 19 členských států OSN, které nejsou smluvními stranami, patří:

Z těchto 19 států úmluvu podepsaly, ale neratifikovaly Konžská demokratická republika a Izrael.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. První státy, které podepsaly úmluvu, byly Západní Německo, Lucembursko a Spojené království. Spojené státy americké podepsaly o dva dny později.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hostages Convention na anglické Wikipedii.

  1. BLUMENAU, Bernhard. The United Nations and Terrorism. Germany, Multilateralism, and Antiterrorism Efforts in the 1970s. [s.l.]: Palgrave Macmillan, 2014. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]