Přeskočit na obsah

USS Hornet (CV-8)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o letadlové lodi z počátku II. světové války. O dalších lodích US Navy stejného jména pojednává článek USS Hornet.

Šablona:Infobox Válečná loď Letadlová loď USS Hornet (CV-8) třídy Yorktown byla sedmou lodí toho jména ve službě US Navy. Sloužila na začátku II. světové války v Pacifiku. Zúčastnila se Doolittelova náletu na Japonsko, bitvy u Midway a operací u Šalamounových ostrovů, kde byla potopena v bitvě u Santa Cruz.

Služba

Spuštěna na vodu byla 14. prosince 1940 v Newport News ve Virginii a na Hornet jí pokřtila Annie Reid Knox — manželka sekretáře amerického námořnictva W. F. Knoxe. Přijata do služby byla 20. října 1941 v Norfolku a prvním kapitánem se stal Marc A. Mitscher a byl jím až do 30. června 1942, kdy ho v pozici kapitána vystřídal Charles P. Mason.

Před útokem na Pearl Harbor prodělával Hornet cvičné plavby u východního pobřeží USA. 2. února 1942 vyplul z Norfolku se dvěma armádními středními bombardéry North American B-25 Mitchell na palubě. Na moři se uskutečnil úspěšný start těchto — na palubě letadlové lodi neobvyklých — strojů, které posléze přistály na pevnině. Účel tohoto cvičení prozatím zůstal posádce utajen a Hornet se vrátil do Norfolku, kde se připravoval na bojové nasazení. 4. března opustil Norfolk a přes Panamský průplav dorazil 20. března do San Francisca na západním pobřeží.

Doolittlův nálet (duben 1942)

Hlavní článek: Doolittlův nálet

1. dubna byly na základně Alameda v Sanfranciské zátoce přesunuty palubní letouny do hangáru a na palubu bylo naloženo šestnáct bombardérů B-25B Mitchell pod velením plukovníka (Lt. Col.) Doolittla. Spolu s ním se nalodilo i 70 důstojníků a 64 poddůstojníků létajícího a pozemního personálu USAAF. 2. dubna Hornet vyplul s eskortou dvou křižníků a čtyř torpédoborců (tvořících dohromady Task Group 16.1) z Almedy a zamířil k setkání s Task Group 16.2 utvořenou kolem sesterské letadlové lodi USS Enterprise (CV-6). Teprve večer na moři informoval kapitán Marc A. Mitscher svoji posádku o cíli jejich cesty: letecký útok na Japonsko.

13. dubna ráno došlo ke spojení obou svazů u Midwaye a jako Task Force 16 zamířily lodě k Japonsku. Hornet byl zcela závislý na leteckém krytí z Enterprise, neboť jeho vlastní letadla nemohla operovat kvůli armádním bombardérům na palubě. Podle plánu měly být tyto vyslány k útoku ze vzdálenosti asi 640 km (400 mil) od japonských břehů, ale ráno 18. dubna byl svaz zpozorován japonským hlídkovým člunem No. 23 Nitto Maru. Jeho potopením byl pověřen lehký křižník USS Nashville (CL-43), ale hlídkový člun ještě stačil podat rádiem zprávu o kontaktu. Admirál Halsey na palubě Enterprise proto (po konzultaci s Doolittlem) vydal v 8:00 rozkaz k okamžitému vyslání bombardérů i za cenu toho, že svaz se nacházel skoro 1000 km (600 mil) od Japonska a bylo pravděpodobné, že bombardérům nebude stačit palivo na bezpečný dolet do Japonci neokupované části Číny.

Hornet se natočil proti větru, který vál rychlostí asi 70 km/h. Loď se zvedala a zase propadala na devítimetrových vlnách, paluba byla mokrá od vodní tříště a bombardéry měly — díky svému rozpětí — mezi koncem pravého křídla a lodním ostrovem jenom něco málo přes jeden metr volného místa (4 stopy). První stroj (#40-2344) pilotovaný Doolittlem měl k dispozici pouze 142,3 m vzletové paluby. Přesto všechny bombardéry úspěšně odstartovaly (první v 8:20 lodního času z pozice Šablona:Coor dm a poslední (#40-2268) v 9:19[1]), Hornet připravil ke startu své vlastní letouny a TF 16 otočila k návratu do Pearl Harboru. Do Pearl Harboru dorazil Hornet s Enterprise 25. dubna.

Že bombardéry vzlétly z USS Hornet bylo rok po uskutečnění náletu drženo v tajnosti. Když se novináři na konferenci ptali Roosevelta, odkud vzlétly ony bombardéry, dostalo se jim odpovědi že ze „Šangri-La“. Na památku této události pak byla jedna z letadlových lodí třídy Essex pojmenována USS Shangri-La (CV-38).

30. dubna vyplula TF16 (Hornet a Enterprise) z Pearl Harboru, aby podpořil USS Yorktown (CV-5) a USS Lexington (CV-2) v bitvě v Korálovém moři, ale bitva skončila dříve, než dosáhl oblasti. Na Havaj se vrátila 26. května spolu s poškozeným Yorktownem, ale už o dva dny později vyplouvá, aby odrazila očekávaný japonský pokus o vylodění na Midway.

Bitva u Midway (červen 1942)

Hlavní článek: Bitva u Midway

Bitva u Midway byla jedinou bitvou, kde všechny tři letadlové lodě třídy Yorktown bojovaly společně: narychlo opravený Yorktown v rámci TF17 a Enterprise a Hornet jako TF16. Brzy ráno 4. června přišlo hlášení, že japonská ledadla se blíží k Midway. V 06:56 se Hornet a Enterprise natočily proti slabému jihovýchodnímu větru, aby umožnily start svým letounům. 35 střemhlavých bombardérů SBD Dauntless[2] z VB-8[3] a VS-8[3] nepřítele nenašlo, ale větší „štěstí“ mělo 15 pomalých torpédových bombardérů TBD-1 Devastator z VT-8[3] — podařilo se jim v 9:20 najít nepřítele, ale byly všechny sestřeleny, aniž by dosáhly jediného zásahu. Masakr VT-8 přežil jako jediný podporučík (Ensign) George H. Gay[4]. Těžké ztráty měla i na Midway detašovaná jednotka VT-8 vyzbrojená — jako jedna z prvních — moderními Avengery: ze šesti nasazených Avengerů bylo ten den ztraceno pět i s posádkami a šestý poškozen. Na Midway také přistálo pro nedostatek paliva 13 SBD Dauntless (2 z nich na hladině laguny a zbývajících 11 po dotankování odstartovalo k novému pátrání, které opět skončilo neúspěšně a tak v 15:27 přistály na Hornetu). Z 10 doprovodných F4F-4 Wildcat z VF-8[3] se na Hornet nevrátil ani jeden. Všechny buďto přistály pro nedostatek paliva na Midway a nebo z téhož důvodů nouzově na hladině. Pět pilotů se podařilo zachránit.

Sebeobětování posádek torpédových bombardérů ale odlákalo stíhačky A6M2 Zero z letecké ochrany japonského svazu do nižších letových hladin. Ty navíc teď měly nedostatek munice a začalo jim docházet palivo. V tomto okamžiku dorazily na scénu střemhlavé bombardéry z Yorktown a Enterprise a těžce poškodily tři ze čtyř japonských letadlových lodí.

Během návratů z ranní akce došlo na palubě Hornetu k nehodě, když se zraněný podporučík (Ensign) Daniel C.Sheedy z VF-3[3] rozhodl se svým poškozeným F4F-4 Wildcatem přistát na Hornetu. Při prudkém přistání došlo k výstřelu asi dvouvteřinové dávky ze všech šesti 12,7 mm kulometů, která zasáhla lodní ostrov, kde zabila 5 a zranila dalších 20 mužů posádky.[5]

V 16:03 vyslal Hornet druhou vlnu 16 střemhlavých bombardérů, aby napadly poslední zbývající japonskou letadlovou loď Hirjú. Tu už ale piloti z Hornetu našli v plamenech, protože je předešli o něco dříve startující střemhlavé bombardéry z Enterprise a Yorktown[6] a tak napadli bitevní loď Haruna a těžký křižník Čikuma, ale na rozdíl od tvrzení v oficiálním hlášení se jim nepodařil ani jeden zásah.

Po osmé hodině ráno následujícího dne zamířila TF16 na severozápad vstříc poškozené Hirjú, která se ale potopila hodinu poté, co jí zpozorovala průzkumná Catalina. To ale Američané nevěděli a tak v 15:00 startuje 32 SBD Dauntless z Enterprise a dalších 25 z Hornetu. Nalezly až ale pouze osamocený torpédoborec Tanikaze, který byl vyslán, aby potopil Hirjú v případě, že by se stále ještě držela na hladině. Na torpédoborec zaútočily všechny bombardéry z obou letadlových lodí, ale bez úspěchu. Na mateřské lodě se ale bombardéry vracely již za tmy a s posledními kapkami paliva v nádržích. Obě letadlové lodě — navzdory nebezpečí útoku ponorek — rozsvítily palubní světla a když se k Hornetu blížil se svým Dauntlessem velitel VB-8 poručík Ruff Johnsonn, byly dokonce rozsvíceny dva světlomety a namířeny k obloze.[7]

Během noci z 5. na 6. června plul TF16 rychlostí 15 uzlů na západ. Ranní průzkum zahlédl dva Kuritovy poškozené těžké křižníky Mogami a Mikuma, které se předchozí noci srazily a teď zůstaly pozadu. Mogami měla zdemolovanou příď a Mikuma měla protrženou palivovou nádrž. Navíc na zadní dělovou věž Mikumy předchozího dne dopadl zasažený SB2U Vindicator[8]. V 8:00 6. června odstartovala z Hornetu prní útočná vlna 26 SBD Dauntless a 8 F4F-4 Wildcat, kterou v 10:45 následovala druhá z Enterprise. V 9:30 byly bombardéry z Hornetu nad cílem. Křižníky a dva doprovodné torpédoborce sice dokázaly sestřelit jeden útočící letou, ale samy utrpěly zásahy. Na Mogami pronikla jedna puma pancéřováním dělové věže a zabila celou její posádku. Další puma explodovala uprostřed Mogami a zničila torpédomety. Na Mikuma byl střepinou, jenž zasáhla můstek, těžce zraněn kapitán Sakijama. Letouny z Enterprise se zaměřily zejména na Mikuma a když ve 14:45 přiletěla nová vlna 24 Dauntlessů a 8 Wildcatů z Hornetu, byly již oba křižníky těžce poškozené. Jedna z bomb explodovala na zádi torpédoborce Arašio, kde způsobila masakr mezi trocečníky z Mikuma. Další puma zasáhla sklad torpéd na Mikuma, jehož exploze zkázu lodi dokonala. Asi hodinu a půl poté, co letouny z Hornetu odletěly, se křižník převrátil na levobok a potopil.

V 19:00 TF16 obrátila na východ a 13. června vplul Hornet a ostatní lodě TF16 do Pearl Harboru.

Kampaň u Šalamounových ostrovů (srpen–říjen 1942)

Ráno 26. října 1942: USS Hornet (v kamufláži Measure 12 (mod.)) během útoku japonských letadel v bitvě u Santa Cruz. Na letadlovou loď se řítí japonský střemhlavý bombardér Aiči D3A Val, který o pár okamžiků později zasáhne lodní ostrov a letovou palubu. Nad letadlovou lodí přelétává torpédový bombardér Nakadžima B5N2 Kate, který již odhodil svoje torpédo.

Po bitvě u Midway byl na Hornet nainstalován nový radar a proběhlo několik cvičných plaveb v okolí Pear Harboru. 17. srpna vyplouvá Hornet k Šalamounovým ostrovům, aby se zapojil do bojů o Guadalcanal. Po vyřazaní letadlových lodí Enterprise (těžce poškozena 24. srpna v bitvě u východních Šalamounů), USS Saratoga (CV-3) (poškozena torpédem z I-26 31. srpna) a USS Wasp (CV-7) (torpédován a potopen 15. září ponorkou I-19) zůstal Hornet nejenom jedinou americkou letadlovou lodí u Šalamounových ostrovů, ale jedínou akceschopnou americkou letadlovou lodí v celém Pacifiku vůbec. Zatímco japonská ponorka I-19 si za svůj cíl vybrala Wasp, její sesterská ponorka [I-15] zaútočila na Hornet plující nedaleko. Torpéda určená pro Hornet ale svůj cíl minula a zasáhla doprovodná plavidla[9]. Hornet tak spolu s letouny z Hendersonova letiště na Guadalcanalu nesl hlavní tíhu leteckých bojů v oblasti až do 24. října, kdy se k němu (jakožto TF 17) severozápadně od Nových Hebrid opět připojila Enterprise (TF 16) a spolu s ní (jako TF 61) zamířil na sever k ostrovům Santa Cruz, vstříc japonskému svazu viceadmirála Naguma…

K bitvě u Santa Cruz došlo 26. října 1942. Ráno onoho dne dva střemhlavé bombardéry SBD Dauntless z VS-6 (ozbrojený průzkum z Enterprise) napadly v 7:40 japonskou letadlovou loď Zuihó. Obě pumy zasáhly svůj cíl a vyřadily letovou palubu z provozu. Ta ale již byla prázdná — japonská útočná vlna již byla na cestě. Jako reakci na objevení japonského svazu vyslali Američané do útoku celkem tři vlny: v 7:30 odstartovalo 15 SBD Dauntless, 6 TBF Avenger a 8 F4F-4 Wildcat z Hornetu, v 8:00 vyslala Enterprise 3 SBD, 9 TBF a 8 F4F a v 8:15 odstartovalo dalších 9 SBD, 8 TBF a 7 F4F-4 z Hornetu. Cestou k cíli v 8:30 americké letouny spatřili japonské stroje, mířící opačným směrem.

Americké lodě byly varovány a začaly se připravovat k boji. Letouny byly odstraněny z letové paluby, vodotěsné přepážky uzavřeny, rozvody leteckého paliva napuštěny nehořlavým CO2. V 8:40 zaznamenal radar na Enterprise první kontakt, ale až do 8:57 bylo těžké rozlišit vlastní odlétávající letouny od přilétávajících útočníků. V té chvíly byl nepřítel od letadlových lodí vzdálen něco přes 60 km[10]. TF 61 kolem Enterprise vplula do bouře, která ji uchránila před zraky japonských letců a tak se japonský útok soustředil na TF 17 a zejména na Hornet.

Japonské bombardéry pronikly přes nevhodně rozmístěnou stíhací ochranu[11] a v 9:09 zahájila protiletadlová děla Hornetu a doprovodných plavidel palbu na 20 japonských Kate a 16 Val[12]. Hornet nyní plul rychlostí 28 uzlů (52 km/h) obklopen kruhem doprovodných plavidel plujících ve vzdálenosti 2000 yardů (cca 1800 m) od svého svěřence. USS Pensacola (CA-24) a USS San Diego (CL-53) na levoboku, USS Northampton (CA-26) a USS Juneau (CL-52) na pravoboku a po třech torpédoborcích vpředu (USS Morris (DD-417), USS Mustin (DD-413) a USS Hughes (DD-410)) a vzadu (USS Barton (DD-599), USS Russel (DD-414) a USS Anderson (DD-411)).

Koordinovaný útok japonských střemhlavých a torpédových bombardérů přišel z různých směrů: střemhlavé Val útočily z levoboku, zatímco torpédonosné Kate z pravoboku. Jedna z prvních Val zasáhla svojí 250kg pumou zadní část letové paluby na pravoboku. Další dvě Val těsně minuly a jejich pumy skončily ve vodě na pravoboku vedle můstku. Krátce na to v 9:13 narazila do tělesa komínu Val, která byla poškozena protiletadlovou palbou. Její pilot do poslední chvíle střílel ze svých dvou 7,7mm kulometů a rozhodl se navést svůj poškozený letoun na cíl i s nákladem bomb. Palivo z jeho nádrží postříkalo signální můstek. Letoun se odrazil od komínu a prorazil letovou palubu. Na letové palubě a v prostorách pod ní vypukl požár živený palivem z japonského letadla, který se podařilo uhasit až po dvou hodinách.[13]


Když japonská první vlna dokončila svoji „práci“ na Hornetu a zbývající útočníci[14] se obrátili zpět ke svým letadlovým lodím, dorazila první vlna z Hornetu k japonským letadlovým lodím. První vlna z Hornetu zasáhla v 9:27 letadlovou loď Šókaku nejméně třemi pumami. Druhá (z Enterprise) ani třetí (z Hornetu) americká vlna ale již Nagumovy letadlové lodě nenašly a napadly předsunutou skupinu bitevních lodí a křižníků kontradmirála Abea. Letouny z Hornetu zaútočily na těžký křižník Čikuma a zaznamenaly dva zásahy. První puma zasáhla velitelský můstek, kde zabila či zranila všechny přítomné, včetně kapitána Komury. Druhá zasáhla střed lodi. Letouny Hornetu také neúspěšně zaútočily na těžké křižníky Suzuja a Tone.

Reference

Související články

Poznámky

  1. ↑ Viz The First Joint Action
  2. ↑ Z Hornetu operující VB-8 v té době používala SBD-2 a SBD-3 (celkem 19 strojů, ztraceno 5) a průzkumná VS-8 používala SBD-1, -2 a -3 (celkem 18 strojů, ztraceno 5) — viz United States Order of Battle at Midway a US Forces at Midway
  3. ↑ a b c d e Na začátku II. sv. války používala US Navy následující označení leteckých skupin: VF ~ stíhací, VS ~ průzkumná, VB ~ bombardovací a VT ~ torpédová. Číslo pak určovalo příslušnost k letadlové lodi: V*-3 ~ Yorktown, V*-6 ~ Enterprise a V*-8 ~ Hornet.
  4. ↑ 5. června ho po bitvě zachránila PBY-5A Catalina (44-P-10) od VP-44 Golden Pelicans — viz VP-44 at Ford Island and the Battle of Midway
  5. ↑ Viz Ens Daniel Sheedy crash on USS Hornet - June 4, 1942@johngreavesart.ca a Battle of Midway: 4-7 June 1942, Online Action Reports: Commanding Officer, USS Hornet, Serial 0018 of 13 June 1942@history.navy.mil
  6. ↑ 10 strojů z Yorktown, ale startujících z Enterprise, neboť jejich mateřské letadlová loď již byla těžce poškozena
  7. ↑ Viz HUBÁČEK, Miloš. Pacifik v plamenech. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-049-7. S. 466-467. 
  8. ↑ Jednalo se o stroj velitele sekce šesti Vindicatorů z VMSB-241 USMCA, kapitána Richarda E. Fleminga. Viz HUBÁČEK, Miloš. Pacifik v plamenech. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-049-7. S. 462-463. 
  9. ↑ Po jednom torpédu inkasovaly bitevní loď USS North Carolina (BB-55) a torpédoborec USS O'Brien (DD-415). Torpédoborec se později potopil při plavbě do Států, když provizorně opravený trup nevydržel namáhání a rozlomil se. Viz HUBÁČEK, Miloš. Vítězství v Pacifiku. Praha: Panorama, 1986. S. 185-6 a 190. 
  10. ↑ Anglická Wikipedie [1] hovoří o 35 námořních mílích (65 km) v 8:55, zatímco Hubáček (str. 283) píše o 45 mílích (72 km) v 8:57
  11. ↑ Americké stíhačky byly příliš blízko mateřským lodím a ve výšce pouhých 7000 metrů
  12. ↑ Podle anglické Wikipedie [2] citující Carrier Clash: The Invasion of Guadalcanal & and the Battle of the Eastern Solomons, August 1942. [s.l.]: Pacifica Press, 1997. ISBN 0935553207. S. 249–251.  Kapitán Hornetu ve své zprávě uvádí 15 Val a 12 Kate [3], ale i údaje o počtu útočníků v reportech jednotlivých plavidlech TF 17 se rozcházejí.
  13. ↑ Podle ENEMY ATTACKS ON THE HORNET GROUP. Tento popis opovídá i popisu podle Hubáčka (str. 285-6). Anglická Wikipedie [4] ale uvádí jiný popis, přičemž se odvolává na Carrier Clash: The Invasion of Guadalcanal & and the Battle of the Eastern Solomons, August 1942. [s.l.]: Pacifica Press, 1997. ISBN 0935553207. S. 253–356. 
  14. ↑ Přesné ztráty japonské první útočné vlny se z reportů amerických lodí prakticky nedají zjistit vzhledem k tomu, jak se rozcházejí, ale pravděpodobně byly nejméně 50%

Externí odkazy

Logo Wikimedia Commons Galerie USS Hornet na Wikimedia Commons

Šablona:Třída Yorktown V tomto článku byl použit překlad textu z článku USS Hornet (CV-8) na anglické Wikipedii.

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=USS_Hornet_(CV-8)&oldid=2453104“