Generali Česká pojišťovna

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Česká pojišťovna
Základní údaje
Právní formaakciová společnost
Datum založení1827 a 1992
SídloPraha, Česká republika
Adresa sídlaSpálená 75/16, Praha, 113 04, Česko (Obchodní dům Olympic)
Klíčoví lidéLuciano Cirinà
Charakteristika firmy
Rozsah působeníČeská republika
Oblast činnostipojišťovnictví
Službypojištění
Obrat31,3 mld. Kč (2011)[1]
Výsledek hospodaření3,1 mld. Kč (2011)[1]
Celková aktiva178,2 mld Kč (2011)[1]
Základní kapitál4 mld. Kč (2011)[1]
Vlastní kapitál19,1 mld. Kč (2022)[2]
20,7 mld. Kč (2021)[2]
Zaměstnanci3 845 (2011)[1]
Mateřská společnostCZI Holdings N.V.[1]
Dceřiné společnostiGenerali Real Estate Fund CEE (61,9 %)
FINHAUS a.s. (100 %)
Česká pojišťovna ZDRAVÍ a.s. (100 %)
Pařížská 26 (100 %)
Penzijní společnost České pojišťovny (100 %)
City Empiria (61,9 %)
Palac Krizik (50 %)
Mustek Properties (61,9 %)
IDEE (61,9 %)
ČP finanční služby (100 %)
Identifikátory
Oficiální webhttp://www.ceskapojistovna.cz/
IČO45272956
ISINCZ0009106043
LEI31570010000000054609
Některá data mohou pocházet z datové položky.
První česká vzájemná pojišťovna, pobočka Praha 1, Spálená

Česká pojišťovna a.s. je univerzální pojišťovnou s dlouholetou a bohatou tradicí v životním i neživotním pojištění. Spravuje téměř 9 milionů [3] pojistných smluv a poskytuje jak individuální životní a neživotní pojištění, tak i pojištění pro malé, střední a velké klienty v oblasti průmyslových a podnikatelských rizik.

Česká pojišťovna je součástí Generali CEE Holdingu B.V., který v České republice kromě České pojišťovny vlastní i Generali Pojišťovnu. Generali CEE Holding má sídlo v Nizozemsku a jeho organizační složka sídlí v České republice v Praze, dříve byl společným podnikem Assicurazioni Generali (podíl 51 %) a PPF Group (49 %).[3] V lednu 2013 PPF Group oznámila, že svůj podíl v holdingu postupně v letech 2013 a 2014 odprodá Assicurazioni Generali a z holdingu si ponechá jeho aktiva v Rusku, Bělorusku, Kazachstánu a na Ukrajině.[4]

Klíčová fakta

Aktuální tržní podíl ČP je 25,4% (22,2% v životním pojištění a 28,2% v neživotním).[5] Česká pojišťovna spravuje přes 8,7 milionu pojistných smluv.[5] Celkové předepsané pojistné podle metodiky České asociace pojišťoven v roce 2010 činilo přes 38 miliard korun.[5]

Historie

Počátky českého pojišťovnictví (1827 – 1847)

Stanovy nejstarší vzájemné požární pojišťovny v Praze s názvem Císařsko královský privilegovaný český společný náhradu škody ohněm svedené pojišťovací ústav byly schváleny 27. října 1827. Hlavními zakladateli byli František Josef hrabě z Vrtby a Josef Matyáš hrabě z Thunu a Hohensteinu, kteří později stanuli ve funkci generálních ředitelů. Hlavním cílem bylo na základě vzájemnosti zabezpečovat nemovitý majetek svůj i poddaných proti nebezpečí požáru.[6] První škodu zaplatila pojišťovna v roce 1828 panu J. Lipšanskému z Loučic na panství Žehušickém. Upsané pojištěné hodnoty zpočátku činily 11 milionů zlatých, o třináct měsíců později vzrostly na 36 855 500 zlatých.[7]

Revoluční rok a jeho následky (1848 – 1872)

Bouřlivý rok 1848, který přinesl zrušení poddanství, nové teritoriální rozdělení země a přenesení veřejné správy do rukou vládních orgánů, znamenal pro První českou řadu těžkých starostí a nutnost změny vnější organizace. Trvalo řadu let, než byla uspokojivě rozřešena otázka součinnosti s veřejnými úřady. Tyto okolnosti byly také hlavní příčinou těžkých obchodních ztrát, které však společnost nepoložily.[7]

Hospodářský růst a největší pojistná událost českého pojišťovnictví 19. století (1873 – 1897)

Po stránce hospodářského vývoje se dějiny ústavu v poslední čtvrtině 19. století vyznačovaly stálým vzestupem, který byl jen zčásti zpomalován přechodnými výkyvy méně příznivých let. Trvalá prosperita ústavu v tomto období se projevila zejména v téměř nepřetržitém růstu rezervních fondů. Největší ztrátu v 19. století utrpěla Česká pojišťovna pojistným plněním za škody vzniklé požárem Národního divadla dne 12. 8. 1881 ve výši 297 869 zlatých[8], ale získala si velkou prestiž u českého národa, a tím propagovala nejen sama sebe, ale i české pojišťovnictví vůbec.

Rozšiřování nabídky pojištění na větší spektrum rizik (1898 – 1922)

Na valné hromadě v roce 1909 bylo rozhodnuto o rozšíření činnosti na nová pojišťovací odvětví – pojišťování škod proti krádežím vloupáním a pojištění zákonné odpovědnosti. Bylo rovněž ustanoveno zvláštní oddělení ústavu – požárního zajišťování. Podle tehdejších předpisů nebylo možné připojit životní pojištění k ústavu jako zvláštní oddělení, a tak byl pro tento účel zřízen samostatný ústav, Česká vzájemná životní pojišťovna. Svým ředitelstvím i osobou předsedy správní rady byla však tato společnost úzce spjata s ústavem mateřským.[6]

Rozvoj pojišťovny v době první republiky (1923 – 1947)

První česká vzájemná pojišťovna byla členem prakticky všech tarifních i jiných dohod, které byly sjednány v domácím pojišťovacím obchodu. Svůj vliv se snažila posilovat i na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Hospodářská krize na počátku třicátých let rozlet ústavu přibrzdila, stejně jako nepřehledná situace za druhé světové války, kdy v zemi převzaly vliv německé pojišťovny.

Znárodnění a monopolizace (1948 – 1960)

Vyhláškou Ministerstva financí z 25. 5. 1948 bylo pět stávajících pojišťoven sloučeno v Československou pojišťovnu n.p.[8], která se tak stala monopolní pojišťovnou na území ČSR pro pojišťování vnitrostátních i zahraničních rizik a zajišťování. V roce 1950 byly vydány dvě zákonné normy, díky nimž byla poprvé v dějinách československého zákonodárství pojišťovna začleněna do ekonomicko-finančního systému ČSR. Nejrozsáhlejší a společensky nejvýznamnější oblastí činnosti ČP bylo pojištění obyvatelstva, zvláštní kapitolou vnitrostátní pojišťovací činnosti bylo pojišťování socialistických organizací (právnických osob). Kromě poskytování pojistné ochrany měla zákonem uloženo aktivní provádění zábrany škod.[9]

Vznik České státní pojišťovny a Slovenské státní pojišťovny (1961 – 1972)

Státní pojišťovna se stala součástí československého finančního systému a její organizační struktura se přizpůsobila státnímu administrativnímu členění s hlavní správou v Ministerstvu financí. Na sklonku šedesátých let došlo k závažné změně: vznikly Česká státní pojišťovna a Slovenská státní pojišťovna. Nové pojistné potřeby se objevily především v souvislosti s přítomností sovětských okupačních vojsk na československém území.[9]

Vývoj v období normalizace (1973 – 1988)

Změny se dotýkaly třeba nové koncepce rozvoje pojištění obyvatelstva, která se v sedmdesátých a osmdesátých letech v obou pojišťovnách zakládala na přednostním rozvoji pojištění osob. V roce 1975 vydala obě národní Ministerstva financí Zásady o bezziskovosti v životním a důchodovém pojištění.[9] V 70. letech došlo i k vypracování nové koncepce provozování zábranné činnosti v České státní pojišťovně.

Částečná privatizace

Česká pojišťovna, pobočka Mělník.

Po sametové revoluci byla ČP postupně privatizována. Vláda schválila transformaci na akciovou společnost, 1. května 1992 proběhl zápis do obchodního rejstříku.[10] Patnáct procent akcií bylo nabídnuto v kupónové privatizaci, většina z nich skončila v privatizačních fondech spravovaných společnostmi Harvard Capital & Consulting, První investiční a Spořitelní investiční společnost. Následně došlo k prodeji majoritního podílu polostátním bankám. ČSOB získala 14 %, Komerční banka, Investiční a poštovní banka, Česká spořitelna a Interbanka shodně 10 %, Fond národního majetku si ponechal pouze 30 % podíl.[11]

V polovině devadesátých let měly české banky problémy s klasifikovanými úvěry. Problémy měly nejen banky které držely v ČP majoritní podíl, ale také Kreditní banka Plzeň a Pragobanka, které vlastnila ČP. Tuto situaci využila investiční společnost PPF vedená Petrem Kellnerem. Investiční privatizační fondy spravované PPF odkoupily od České spořitelny a Interbanky jejich podíly. Stav Kreditní banky Plzeň a Pragobanky se rychle zhoršoval a ČP hrozily miliardové ztráty. 19. června 1996 se konala na Ministerstvu financí schůzka akcionářů ČP.[12] [13] Stát zastupovali ministr financí Ivan Kočárník (ODS), šéf FNM Roman Češka (ODA) a guvernér ČNB Josef Tošovský. Byla podepsána dohoda, na základě které skupina PPF převzala řízení samotné ČP a manažeři IPB si vzali na starost problémové banky. Součástí dohody byla opce pro PPF a IPB na odkoupení podílu ČSOB, podmíněná hospodařením ČP za rok 2007 (1997?) v černých číslech a auditorským výrokem bez výhrad. V roce 1998 PPF a IPB odkoupily podíl ČSOB a společně ČP ovládly, FNM a KB měly dohromady pouze 40% akcií.

Pobočka v České Lípě

Ovládnutí PPF

V roce 2000 získala 31% akcií od IPB, podle pozdějších informací za 5,6 miliardy Kč, k červnu 2000 tak ovládala PPF 53,7%. Transakce byla později napadena u soudu, protože PPF uplatnila vysokou pokutu za pozdní převod části akcií ve výši 1,6 miliardy Kč. Spory se státem i ČSOB, jež získala aktiva zkrachovalé IPB, trvaly až do roku 2006 a nakonec skončily podle informací médií smírem.[14] V roce 2000 vláda Miloše Zemana odmítla nabídku PPF na odkup podílu FNM (asi 30% akcií), v roce 2001 však prodej podílu schválila. Stát získal za jednu akcii 3 750 Kč, celkem 3,9 miliardy korun. Ve stejném roce PPF získala i 10% podíl od Komerční banky za 1,279 miliardy Kč. V roce 2005 PPF rozhodla jako vlastník více než 90% vlastník o provedení squeeze-outu (vytěsnění minoritních akcionářů) za 21 288 Kč za akcii a stala se tak jediným vlastníkem České pojišťovny.[14]

Generali

V roce 2006 byl stoprocentí podíl PPF převeden do nově vzniklé společnosti CZI Holdings N.V., kam byla převedena i další aktiva PPF z oboru pojišťovnictví z Ruska a Ukrajiny. V roce 2007 PPF a Assicurazioni Generali, že vytvoří společný podnik - Generali PPF Holding, do kterého Generali vloží 1,1 miliardy eur a svá středoevropská aktiva, čímž v holdingu získá podíl 51%; PPF (resp. její dceřiná společnost PPF Co1 B.V.) pak vloží CZI Holding a v holdingu získá podíl 49%. Společný podnik zahájil činnost v lednu 2008.[14]

V lednu 2013 PPF Group oznámila, že svůj podíl v holdingu postupně v letech 2013 a 2014 odprodá Assicurazioni Generali za 1,286 (2013) a 1,235 (2014) miliardy eur a dále získá dividendy ve výši 352 milionů eur, celkem tedy 2,873 miliard eur (asi 73 miliard Kč). Dále PPF Group z holdingu odkoupí za 80 milionů eur jeho aktiva v Rusku, Bělorusku, Kazachstánu a na Ukrajině.[4]

Členství v důležitých organizacích

  • Česká asociace pojišťoven
  • Česká kancelář pojistitelů
  • Asociace penzijních fondů (Penzijní společnost ČP)

Dceřiné společnosti

Mezi nejvýznamnější dceřiné společnosti patří[1]:

a další společnosti a nadace v České republice, Irsku, Bělorusku, Rumunsku a v Rusku.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g Výroční zpráva České pojišťovny za rok 2011
  2. ↑ a b výroční zpráva. Dostupné online.
  3. ↑ a b Výroční zpráva České pojišťovny za rok 2010
  4. ↑ a b PPF Group: Skupina PPF prodává svůj 49% podíl v Generali PPF Holdingu (“GPH”) společnosti Assicurazioni Generali
  5. ↑ a b c Česká asociace pojišťoven
  6. ↑ a b Dějiny pojišťovnictví v Československu. Díl 1: Dějiny pojišťovnictví v Československu do roku 1918. Miroslav Marvan. 1989
  7. ↑ a b 180 let České pojišťovny, 2007
  8. ↑ a b Kapitoly z historie českého pojišťovnictví, Miroslav Marvan, Josef Chaloupecký, 1997
  9. ↑ a b c Dějiny pojišťovnictví v Československu, 3.díl. Josef Chaloupecký, Miroslav Marvan. 1997
  10. ↑ Obchodní rejstřík na justice.cz, IČ 45272956
  11. ↑ Monika Antonová, Kvalitativní analýza příčin problémů českých bank ve světle modelu SCP, 2000, strana 30 (diplomová práce, IES FSV UK, konzultant Roman Matoušek)
  12. ↑ Tomáš Němeček, Naši oligarchové, Respekt, 19. dubna 2004, strana 13, kopie článku na transparency.cz
  13. ↑ poslanec Petr Vrzáň, řeč k návrhu novely zákona o bankách pronesená v poslanecké sněmovně 13. května 1998
  14. ↑ a b c Finanční noviny: Generali odkoupí podíl PPF, zaplatí 2,5 miliardy eur

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Generali_Česká_pojišťovna&oldid=15415665“