Uhlíková kompenzace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o finančním nástroji pro omezení skleníkových plynů. O tiskové technice pojednává článek Ofset.
Větrné turbíny u Aalborgu v Dánsku. Projekty v oblasti obnovitelných zdrojů energie jsou nejčastějším zdrojem kompenzace uhlíkových emisí.

Uhlíková kompenzace[1] nebo také uhlíková náhrada,[2] někdy i karbonový offset představuje snížení nebo odstranění emisí oxidu uhličitého nebo jiných skleníkových plynů provedené za účelem kompenzace emisí provedených jinde.[3][4][5] Uhlíkový kredit nebo offsetový kredit je převoditelný finanční nástroj (např. derivát podkladové komodity) certifikovaný vládami nebo nezávislými certifikačními orgány, který představuje snížení emisí a který lze následně koupit nebo prodat.[6][7][8] Offsety i kredity se měří v tunách ekvivalentu oxidu uhličitého (CO2 ekv.). Jedna uhlíková kompenzace nebo kredit představuje snížení nebo odstranění jedné tuny oxidu uhličitého nebo jeho ekvivalentu v jiných skleníkových plynech.

Uhlíkové kredity jsou součástí národních a mezinárodních snah o zmírnění růstu koncentrací skleníkových plynů. V těchto programech jsou emise skleníkových plynů omezeny a následně se k rozdělení emisí mezi skupinu regulovaných zdrojů využívají trhy. Cílem je umožnit tržním mechanismům, aby tyto zdroje vedly ke snižování emisí skleníkových plynů. Vzhledem k tomu, že projekty snižování emisí skleníkových plynů vytvářejí kompenzační kredity, lze tento přístup využít k financování programů snižování emisí uhlíku mezi obchodními partnery po celém světě. V rámci dobrovolného trhu je poptávka po uhlíkových kompenzacích vytvářena jednotlivci, společnostmi, organizacemi a vládami na nižší než národní úrovni, které nakupují uhlíkové kompenzace, aby snížily své emise skleníkových plynů a splnily tak cíle uhlíkové neutrality, čisté nuly nebo jiného snížení emisí skleníkových plynů. Tento trh je podporován certifikačními programy, které poskytují normy a další pokyny, jimiž se musí vývojáři projektů řídit, aby získali uhlíkové kompenzace.

K vytvoření kompenzací a kreditů lze využít různé projekty snižování emisí skleníkových plynů. Nejrychleji rostoucí kategorií se stávají projekty v oblasti lesního hospodářství,[9] dalším běžným typem jsou projekty v oblasti obnovitelných zdrojů energie,[10] kam patří větrné elektrárny, energie z biomasy, fermentory bioplynu nebo vodní přehrady. K dalším typům patří projekty energetické účinnosti (např. účinné sporáky) a likvidace metanu ze skládek. Některé zahrnují metody, které využívají technologie s negativními emisemi, jako je biouhel, karbonizované stavební prvky a geologicky uložený uhlík.

Offsetové a kreditní programy byly označeny za způsob, jak mohou země splnit své závazky v rámci vnitrostátně stanovených příspěvků a dosáhnout cílů Pařížské dohody s nižšími náklady.[10] V posledních letech se však v médiích objevila řada zpráv, které tyto programy kritizovaly s odůvodněním, že tvrzení o snižování emisí uhlíku jsou často přehnaná nebo zavádějící.[11][12][13][14] Organizace mohou podniknout řadu kroků náležité péče, aby identifikovaly "kvalitní" offsety, zajistily, že kompenzace přinese požadované environmentální přínosy, a vyhnuly se reputačnímu riziku spojenému s nekvalitními offsety.[15]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Pro atmosféru planety Země není důležité, na kterém místě Země je oxid uhličitý (CO2) emitován. Stejně tak není pro globální klima důležité, jestli jsou kompenzovány (ušetřeny) emise CO2 v rozvojových zemích nebo ve Střední Evropě. Základní myšlenka kompenzace produkce CO2 je, že výroba určitého množství skleníkových plynů, které jsme v jedné zemi nezamezili, bude zastavena v zemi jiné - kdekoliv na Zemi. Za tímto účelem byly vytvořeny projekty ochrany klimatu, například výstavba větrných elektráren nebo elektráren pro výrobu elektřiny z metanu, které šetří nebo přímo zamezují výrobě plynů, které oteplují planetu. Osoby nebo celé podniky, které chtějí kompenzovat produkci skleníkových plynů, skupují kompenzace a podporují tím výše zmíněné projekty. Skrze tento instrument může být ušetřené množství vyprodukovaných skleníkových plynů jednorázově sloučeno a tím může být zvýšena poptávka po ekologických projektech.

Technický transfer je řízen speciálním certifikátem. Držba certifikátu znamená, že určité předem známé množství CO2 (většinou uvedeno v tunách) bude ušetřeno. Je zřejmé, že ten, kdo dá peníze na tyto zelené projekty, získává tím také tento certifikát. Výhoda celého principu je především ta, že zplodiny budou ušetřeny tam, kde to je ekonomicky nejvýhodnější. Ovšem musí být zajištěno, že projekt bude realizován jen z toho důvodu, že obdrží ještě dodatečné financování zajištěné kompenzačním mechanismem. Odborný termín pro toto kritérium je dodatečnost.

Momentálně se obchoduje s těmito instrumenty ve dvou rovinách, a sice na státní úrovni a v prostředí „volného trhu“. Právě obchod v prostředí volného trhu zažívá v poslední době velký rozmach. Proto vznikly nezávislé instituce, které zkouší, vyhodnocují z pohledu prospěchu a certifikují jednotlivé projekty. Nejvíce rozšířený ukazatel je tzv. „Voluntary Carbon Standard“ (z angl. Dobrovolný uhlíkový standard). Kromě této skutečnosti, že projekty skutečně přispívají ochraně klimatu, musí projekty také splňovat některá další kritéria, a sice stáří a společenský prospěch. Další standard certifikace se nazývá "Gold Standard" (z angl. Zlatý standard). I zde musí projekty splňovat kromě „dodatečnosti“ další kritéria jako např. trvalý rozvoj v zemích, ve kterých bude zajištěna realizace projektu. Jak „Voluntary Carbon Standard“ (zkratka VCS) tak také „Gold Standard“ splňují závazky a kritéria daná Kjótským protokolem.

Různé organizace jako např. Atmosfair, Myclimate nebo KlimaINVEST[16] se pohybují na volném trhu jako poskytovatelé služeb a nabízejí neutrální vyjádření k podnikům, poskytovatelům služeb nebo k produktům. Základní myšlenka těchto institucí je, že jejich působením mohou být peníze na ochranu klimatu alokovány do jednotlivých projektů efektivněji.

Kritika[editovat | editovat zdroj]

  • Většina projektů kompenzace produkce CO2 má dlouho dobu „návratnosti“. Reálná úspora produkce skleníkových plynů v prvním roce je minimální. Některé projekty jsou dokonce spouštěny s předem známým časovým zpozděním.
  • Stále existují negativní dopady těchto projektů (např. hluk, odpadní voda atd.).

Většina emisí skleníkových plynů vzniká na základě poptávky lidí po zboží a službách. Tedy velká příležitost pro uspoření emisí skleníkových plynů tkví v omezení konzumního způsobu života. To by ovšem mělo podstatný dopad pro hospodářství a v neposlední řadě i pro životní úroveň lidstva.

Certifikace – úrovně a instituce[editovat | editovat zdroj]

Uhlíkové kompenzace dostupné na volném trhu jsou odděleny od státního obchodu s certifikáty. Státem regulovaný trh je založen na burzách – v Německu se jedná o Lipskou burzu energií. Kompenzace dostupné na volném trhu nejsou se státními kompenzacemi kompatibilní.

Na volném trhu jsou certifikáty udělovány mimoburzovně. Důležité je, aby CO2 certifikáty byly přiznány nějakou známou organizací nebo systémem, např. VCS, Gold Standard[17] , B.U.N.D., CarbonFix, CCB Standards, DFG-Energy a dalšími. Jen pak je garantováno, že byl certifikát udělen jen projektům s významným dopadem a nebyl několikrát prodán. Britský podnik Markit[18] spravuje celosvětovou databázi (angl. The Environmental Registry), ve které si každý kupující může vyzkoušet koupený certifikát.

Nárůst zájmu o uhlíkové kompenzace v roce 2019[editovat | editovat zdroj]

V roce 2019 došlo k prudkému nárůstu zaplacených uhlíkových kompenzací; tento fakt je dáván do souvislosti s aktivitami klimatické aktivistky Grety Thunbergové.[19]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Carbon offset na anglické Wikipedii a Klimakompensation na německé Wikipedii.

  1. UHLÍKOVÁ KOMPENZACE [online]. Evropský hospodářský a sociální výbor [cit. 2016-10-04]. Dostupné online. 
  2. Odborný slovník životního prostředí [online]. Státní fond životního prostředí [cit. 2016-10-04]. Dostupné online. 
  3. GOODWARD, Jenna; KELLY, Alexia. Bottom Line on Offsets. www.wri.org. 2010-01-08. Dostupné online [cit. 2023-09-27]. (anglicky) 
  4. carbon offset. Collins Dictionary. Dostupné online. 
  5. What are Offsets?. www.co2offsetresearch.org [online]. Stockholm Environment Institute and Greenhouse Gas Management Institute 2011Stockholm Environment Institute and Greenhouse Gas Management Institute 2011, 2019-11-21 [cit. 2023-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-11-21. 
  6. Voluntary carbon markets: how they work, how they’re priced and who’s involved. S&P Global. Dostupné online. 
  7. The CFTC Should Raise Standards and Mitigate Fraud in the Carbon Offsets Market [online]. 2022-10-07 [cit. 2023-09-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Emissions Trading. UN FCCC [online]. [cit. 2023-09-27]. Dostupné online. 
  9. HAMRICK, Kelley. Unlocking Potential State of the Voluntary Carbon Markets 2017 [online]. Ecosystem Marketplace [cit. 2023-09-27]. Dostupné online. 
  10. a b Climate Explainer: Article 6. World Bank [online]. [cit. 2023-09-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Do carbon offsets live up to their promise?. Christian Science Monitor. Dostupné online [cit. 2023-09-27]. ISSN 0882-7729. 
  12. GREENFIELD, Patrick. Revealed: more than 90% of rainforest carbon offsets by biggest certifier are worthless, analysis shows. The Guardian. 2023-01-18. Dostupné online [cit. 2023-09-27]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  13. LISAGOR, Kimberly. Practical Values: Paying For My Hot Air [online]. [cit. 2023-09-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. REVKIN, Andrew C. Carbon-Neutral Is Hip, but Is It Green?. The New York Times. 2007-04-29. Dostupné online [cit. 2023-09-27]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  15. HAMRICK, Kelley; MYERS, Kim. OFFSETS AS ORDERED: WRITTEN BY Kelley Hamrick Kim Myers BUYER DUE DILIGENCE TO ENSURE CARBON CREDIT QUALITY [online]. The Nature Conservancy [cit. 2023-09-27]. Dostupné online. 
  16. KlimaINVEST
  17. Gold Standard, anglicky
  18. http://www.markit.com/en/products/registry/markit-environmental-registry.page?]
  19. BEALS, Rachel Koning. ‘Flight shame’ by Greta Thunberg boosts carbon-offset programs, and Frontier Airlines holds a ‘Green’ ticket giveaway. MarketWatch [online]. [cit. 2019-09-01]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]