Záhoří (Verušičky)
| Záhoří | |
|---|---|
.jpg) Rybník na návsi s usedlostí čp. 20 | |
| Lokalita | |
| Charakter | malá vesnice |
| Obec | Verušičky |
| Okres | Karlovy Vary |
| Kraj | Karlovarský kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°9′7″ s. š., 13°8′10″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 8 (2021)[1] |
| Katastrální území | Záhoří u Verušiček (1,82 km²) |
| PSČ | 364 52 |
| Počet domů | 5 (2021)[2] |
  Záhoří | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 180327 |
| Kód k. ú. | 780324 |
| Zaniklé obce.cz | 8547 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Záhoří (německy Serles) je malá vesnice, část obce Verušičky v okrese Karlovy Vary v Karlovarském kraji. Nachází se asi 2,5 kilometru severozápadně od Verušiček. Záhoří leží v katastrálním území Záhoří u Verušiček o rozloze 1,82 km².[3]
Název[editovat | editovat zdroj]
Německý název Serles je odvozen z českého slova Zahořan.[4] V historických listinách se vyskytuje ve tvarech: zu Sohorsi (1378), in Zahorzan (1405), de Zahorzie (1462), de Zahorzan (1464), de Zahorze (1466), Záhoří (1539), ve vsi Zahorži (1578), auf Sehrles (1602), na Záhoří (1603), Sehrlaß (1652), Serlos (1654), Sehrles (1785), Serles a Sehrles (1847) nebo Záhoří a Sehrles (1848).[5]
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1378, kdy zde již pravděpodobně stála tvrz v majetku Rudolfa ze Záhoří. Dalším známým držitelem byl až v letech 1462 a 1464 uváděný Jan Špán mladší ze Záhoří. Během šestnáctého století patřila vesnice k panství blízkého Čichalova, ale v letech 1578 a 1579 je zmiňována spolu se Skřipovou a Lukami. Od roku 1603 Záhoří patřilo Jindřichu Huvarovi z Lobenštejna, ale jeho synům byla vesnice roku 1623 za účast na stavovském povstání zabavena. Jejich sestra Barbora ji získala zpět a roku 1652 panství prodala Evě Markétě Mirošovské, které patřilo až do roku 1665, kdy bylo Záhoří připojeno k údrčskému panství. Někdy v té době zdejší tvrz beze stop zanikla a ve vesnici zůstal pouze panský dvůr.[6]
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo sto obyvatel (z toho 48 mužů), z nichž byli dva Čechoslováci, 91 Němců a jeden cizinec. Všichni se hlásili k římskokatolické církvi.[7] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 101 obyvatel: dva Čechoslováky a 99 Němců. I tentokrát všichni byli římskými katolíky.[8]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 99 | 118 | 90 | 102 | 100 | 100 | 101 | 37 | 34 | 14 | 20 | 21 | 16 | 15 | 8 |
| Domy | 19 | 19 | 19 | 20 | 20 | 21 | 20 | 13 | — | 6 | 5 | 5 | 5 | 5 | 5 |
| Počet domů z roku 1961 je zahrnut v domech místní části Vahaneč. | |||||||||||||||
Obecní správa[editovat | editovat zdroj]
Při sčítání lidu v letech 1869–1930 Záhoří bylo samostatnou obcí v okrese Žlutice. V roce 1950 bylo osadou obce Vahaneč v okrese Toužim. Od roku 1965 je částí obce Verušičky v okrese Karlovy Vary.[11]
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Na návsi stávala mariánská kaple ze druhé poloviny devatenáctého století. Měla čtvercový půdorys a její fasády byly členěné lizénovými rámy a polokruhově zakončenými okny. Z jehlancové střechy vybíhala zvonice. Uvnitř byl plochý strop a umístěná dřevěná soška Panny Marie.[12] Zbořena byla po roce 1963.[13]
- Významné byly také domy čp. 11 a 13 s hrázděnými patry a šalovanými štíty.[12]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Opuštěná usedlost čp. 20 -
Domy nad rybníkem -
Domy v severovýchodní části osady
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-20.
- ↑ PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny (S–Ž). Svazek IV. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Zahořany, s. 693. Dále jen.
- ↑ Profous, Svoboda (1957), s. 700
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Záhoří – tvrz, s. 401.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 262.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 407.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-01-02]. Kapitola Karlovy Vary. Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 654.
- ↑ a b Umělecké památky Čech. T/Ž. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek IV. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Záhoří, s. 324.
- ↑ VYČICHLO, Jaroslav. Záhoří – kaple Panny Marie Královny Míru [online]. Památky a příroda Karlovarska [cit. 2016-12-18]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Záhoří na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Záhoří v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Záhoří v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
