Zmarlika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Zmarlika

Zmarlika Jidášova
Zmarlika Jidášova
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: bobotvaré (Fabales)
Čeleď: bobovité (Fabaceae)
Podčeleď: Caesalpinioideae
Tribus: Cercideae
Rod: zmarlika (Cercis)
L., 1753

Zmarlika (Cercis) je rod rostlin řazený do čeledi bobovité (Fabaceae). Zmarliky jsou opadavé dřeviny s jednoduchými listy a nápadnými časnými květy, rozšířené v jižní Evropě, Asii a Severní Americe. V České republice jsou některé druhy a kultivary pěstovány jako okrasné dřeviny.

Detail květů zmarliky Cercis occidentalis
Plody zmarliky čínské

Popis[editovat | editovat zdroj]

Zmarliky jsou opadavé keře a stromy dorůstající výšky až 10 metrů. Listy jsou jednoduché, dlouze řapíkaté a střídavé. Čepel listů je celokrajná, se srdčitou, uťatou až klínovitou bází a s dlanitou žilnatinou. Palisty jsou drobné a opadavé. Květy jsou oboupohlavné, souměrné, bílé, růžové až purpurově červené, uspořádané v hroznech nebo ve svazečcích připomínajících okolík. Svazečky mohou vyrůstat na mladých nebo víceletých větévkách a u některých druhů i na starších větvích a kmenech. Rostliny kvetou před olistěním nebo během rozvíjení listů. Kalich je krátce zvonkovitý, s 5 nestejnými zuby. Květy svým tvarem připomínají klasické květy bobovitých, na rozdíl od nich však horní korunní lístek (pavéza) vyrůstá blíže ke středu květu než ostatní lístky. Spodní 2 korunní lístky jsou nejdelší, horní lístek je nejkratší. Tyčinek je 10, jsou navzájem srostlé a nepřirostlé ke koruně. Semeník je krátce stopkatý, s nitkovitou čnělkou zakončenou hlavatou bliznou. V semeníku bývá 2 až 10 vajíček. Plodem je plochý protáhlý lusk, na obou koncích zašpičatělý a často na břišní straně tence křídlatý. Semena jsou plochá, téměř okrouhlá.[1][2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod zmarlika zahrnuje celkem 9 až 11 druhů. V Evropě roste pouze zmarlika Jidášova (Cercis siliquastrum), a to ve východní části Středomoří. Její celkový areál sahá od Itálie až po Afghánistán. Dva až čtyři druhy zmarlik rostou v Severní Americe, jeden ve Střední Asii, zbylých 5 druhů jsou endemity Číny.[2][4] Zmarliky rostou na bohatých, vlhkých, hlinitých nebo písčitých půdách, na vápencích, podél vodních toků a jako podrost lesů.[3]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V minulosti byl rod zmarlika často řazen do samostatné čeledi sapanovité (Caesalpiniaceae). Tato čeleď byla shledána parafyletickou a v systému APG z roku 1998 vřazena spolu s čeledí citlivkovité (Mimosaceae) do bobovitých (Fabaceae).

Rod zmarlika je v rámci bobovitých řazen do tribu Cercidae, tvořícího bazální větev této čeledi. Mimo zmarliky obsahuje tento tribus i rod bauhínie (Bauhinia) a několik dalších méně známých rodů.[5][6]

Z Ameriky jsou v některých zdrojích uváděny 4 druhy, v jiných pouze dva. Druhy Cercis mexicana a C. reniformis jsou v dnešní taxonomii brány jako poddruhy Cercis canadensis.[7]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Rostliny blízce příbuzné dnešním zmarlikám byly nalezeny ve fosíliích třetihorního stáří a náležejí k nemnohým zkamenělinám bobovitých z té doby.[3]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

[1][8]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Dřevo zmarlik je kvalitní, snadno opracovatelné a lze je dobře vyleštit. Je používáno celkem zřídka v truhlářství a soustružnictví.[3]

Zmarliky jsou cenné okrasné dřeviny, nápadné zejména časnými květy. V ČR jsou nejčastěji pěstovány různé kultivary zmarliky kanadské, v menší míře i teplomilnější druhy zmarlika čínská a zmarlika Jidášova. Ze sbírek Pražské botanické zahrady v Tróji je uváděn vzácně pěstovaný čínský druh Cercis chingii.[8][9]

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Zmarliky obecně jsou teplomilné a světlomilné dřeviny, kterým se daří na propustných živných půdách. V mládí jsou citlivé na mráz. Rozmnožování se provádí výsevem semen nebo roubováním na kořeny zmarliky Jidášovy. Semena je třeba před výsevem krátce spařit a nechat nabobtnat.[1][10]

Přehled druhů a jejich rozšíření[editovat | editovat zdroj]

[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c KOBLÍŽEK, J.. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.  
  2. a b Flora of China: Cercis [online]. . Dostupné online.  
  3. a b c d ALLEN, O.N.; ALLEN, E.K. The Leguminosae, a Source Book of Characteristics, Uses, and Nodulation. Madison : The University of Wisconsin Press, 1981. ISBN 0-299-08400-0.  
  4. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  
  5. STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.  
  6. JUDD, et al.. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.] : Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034.  
  7. a b International Legume Database: GENUS [online]. . Dostupné online.  
  8. a b Dendrologie online: Cercis [online]. . Dostupné online.  
  9. Florius - katalog botanických zahrad [online]. . Dostupné online.  
  10. WALTER, Karel. Rozmnožování okrasných stromů a keřů. Praha : Brázda, 2001. ISBN 80-209-0268-6.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]