Wikipedista:Psax/Pískoviště/Baňkování

NZ Skeptics
Zakladatel	Bernard Howard, David Marks, Denis Dutton, Gordon Hewitt, Jim Woolnough, Kerry Chamberlain, Ray Carr
Vznik	1986
Typ	nevládní
Sídlo	64 Symonds Street, Auckland, 1010, Nový Zéland
Úřední jazyk	angličtina
Předseda	Craig Shearer
Hlavní orgán	Výbor
Oficiální web	skeptics.nz
E-mail	committee@skeptics.nz
Dřívější název	New Zealand Committee for Scientific Investigation of Claims of the Paranormal

NZ Skeptics je novozélandská společnost založená v roce 1986 s cílem podporovat kritické myšlení. Hlavními oblastmi zájmu NZ Skeptics jsou tvrzení o psychických schopnostech, alternativní medicína, kreacionismus a další pseudovědecká tvrzení. Při svém založení v roce 1986 byla známá jako Novozélandský výbor pro vědecké zkoumání tvrzení o paranormálních jevech (New Zealand Committee for the Scientific Investigation of Claims of the Paranormal, NZCSICOP). V roce 2007 byl název formálně změněn na NZ Skeptics Incorporated.

Historie

NZ Skeptics spoluzaložili (jako Novozélandský výbor pro vědecké zkoumání tvrzení o paranormálních jevech) David Marks, Denis Dutton, Bernard Howard, Gordon Hewitt, Jim Woolnough, Ray Carr a Kerry Chamberlain v roce 1986. Další podobné organizace existují v USA (Committee for Skeptical Inquiry), Austrálii (Australští skeptici) a Indii (Indický CSICOP). Prvním předsedou byl Denis Dutton. Vicki Hydeová převzala funkci první předsedající entity (název, který vymyslel Hugh Young, aby byl všezahrnující a zároveň parodoval inkluzivitu[5]) v letech 1997-2010. Gold (jeho jediné jméno), který založil novozélandskou organizaci Skeptics in the Pub, byl předsedající entitou v letech 2010-2014. V letech 2014-2017 byl předsedou Mark Honeychurch,[3] v současnosti je předsedou Craig Shearer,[3] Vicki Hydeová pokračuje ve společnosti jako mediální mluvčí. Anglický pravopis slova „skeptic“ byl zvolen namísto britského pravopisu „sceptic“, aby se více přiblížil americké organizaci a vyhnul se negativním konotacím „být cynický a negativní“. V roce 2007 se výbor rozhodl formálně změnit název na NZ Skeptics Incorporated (NZSI).[6]

Společnost se nezabývá tématem náboženství, a to nejen proto, že existují jiné organizace, které jsou k tomu lépe vybaveny, ale také proto, že náboženství není testovatelné, pokud jeho zastánce nevznese konkrétní požadavek. Zakladatelé se domnívali, že lidé s náboženským přesvědčením mohou být také skeptičtí k tvrzením o paranormálních jevech, a nechtěli je vyloučit.

Kvůli obavám, že slovo „skeptik“ je v souvislosti se změnou klimatu veřejností a médii zaměňováno, vydala NZSI v roce 2014 následující prohlášení:[6]
Novozélandská společnost skeptiků podporuje vědecký konsenzus ohledně změny klimatu. Existuje množství důkazů, které prokazují, že průměrné globální teploty rostou a že člověk má na přirozenou rychlost změn značný vliv. Společnost bude svůj postoj přizpůsobovat vědeckému konsensu.

V roce 2015 NZSI přijala nové logo, které obsahuje kiwi, korunu a otazník[7], a zveřejnila nové webové stránky a časopis.[6]

V roce 1989 po své první konferenci měla NZI 80 členů; v roce 1999 jich bylo již přes 500.[8] V té době ji navštívili někteří významní skeptici, jako například James Randi, Richard Dawkins, Susan Blackmore, Ian Plimer a John Maddox[9].

„	Když se mě lidé ptají, kdo jsou skeptici, odpovídám: „Jsme ti, kteří říkají, že císař nemá na sobě žádné šaty a jak to, že si toho nikdo jiný nevšiml.“	“
— Vicki Hyde 1995[9]

Aktivity

NZ Skeptics pořádá každoroční konferenci, která se obvykle koná střídavě ve třech hlavních novozélandských městech: Aucklandu, Wellingtonu a Christchurchi, v případě dostatečného zájmu se konají i v dalších městech.

NZ Skeptics vydává čtvrtletně časopis The New Zealand Skeptic, který rozesílá všem členům. Časopis vychází nepřetržitě od roku 1986, krátce po založení společnosti.

Dne 30. ledna 2010 se členové v Christchurchi zúčastnili hromadného předávkování, protestu proti prodeji homeopatických léků v lékárnách[10]. Protest byl v souladu s podobnými aktivitami, které ve stejný den uspořádala Kampaň 10:23 ve Velké Británii[11][12].

První novozélandský SkeptiCamp se konal v pivovaru Black Dog ve Wellingtonu.[13]

Akce Skeptics in the Pub] se konají po celém Novém Zélandu v Aucklandu, Hamiltonu, Palmerston North, Wellingtonu, Christchurchi a Dunedinu.[7]

Sue Nicholsonová

Vědma Sue Nicholsonová na konferenci ve Wellingtonu v roce 2013 hovořila o svých 21letých zkušenostech jako médium. Organizátorka Vicki Hydeová ocenila ochotu Nicholsonové promluvit na konferenci, protože „mnoho lidí pracujících v této profesi se velmi nerado vystavuje jakémukoli kritickému pohledu“. Hydeová rychle dodává, že „kritický“ v tomto případě „zahrnuje ducha opravdového zájmu a zkoumání“, i když důkaz o duchách z posmrtného života je stále nepolapitelný.[14]

Nicholsonová hovořila o svém životním příběhu jako médium 18 minut a otevřela přednášku pro otázky[15] Navzdory skepsi zůstalo publikum uctivé a kladlo otázky.[16][17]

Nicholsonová uvedla, že jí přátelé říkali, aby na konferenci nechodila, ale ona oponovala: „Věřím ve zdravou diskusi a každý máme svůj názor a to je skvělé. Nejsem tu proto, abych si něco dokazovala. Nejsem tu proto, abych vás přesvědčovala. Všichni máme své myšlenky, všichni máme své nápady, a tak to na světě chodí.“[15]

Štáb televizního zpravodajstí 3 News se přednášky Nicholsonové zúčastnil a napsal: „Ale navzdory barvitému vystoupení paní Nicholsonové zůstává tato skupina nepřesvědčena.[18] Nicholsonová souhlasila, že na konferenci promluví s podmínkou, že honorář 500 dolarů pro řečníky bude věnován ženskému útulku.“[7][15]

Organizace zůstala kritická vůči senzibilům, jako je Nicholsonová. V roce 2018 NZ Skeptics odsoudila ty, kteří tvrdí, že mohou pomoci najít pohřešované osoby a kontaktovat rodiny s novými informacemi. S odkazem na jeden takový případ předseda NZ Skeptics Craig Shearer trval na tom, že tito „upíři smutku“ nikdy ve skutečnosti nepomohli policii vyřešit zmizení.[19]

Kontroverze

V roce 1988 napsal člen NZCSICOP Trevor Reeves sérii dopisů o médiu Shoně Saxonové a zaslal je redakci novin Dunedin Star Midweek, občanské poradně, dunedinské policii a sociálnímu úřadu. Saxonová zažalovala Reevese za zlý úmysl a tvrdila, že se cítila trapně, poníženě a ztrátově. Podle Saxonové Reeves tvrdil, že Saxonová „uvádí lidi v omyl“, „přesvědčuje lidi, aby vysadili předepsané léky“ a „rozrušuje narušené lidi... pobírající sociální dávky“. Soudce vrchního soudu rozhodl ve prospěch Saxonové. „V podstatě proto, že nevěřil, že by paní Saxonová klamala klienty záměrně.“ Soudce rozhodl, že Reevesovy „výroky byly vedeny zlým úmyslem... tím, že bezdůvodně útočily na osobní integritu paní Saxonové.“ Saxonové bylo přiznáno odškodnění v celkové výši 12 000 USD, 6 000 USD proti Reevesovi a 6 000 USD proti společnosti Allied Press Ltd.[20] Reeves se odvolal k Nejvyššímu soudu a odškodnění přiznané Reevesovi bylo sníženo na 4 500 USD.

Vzhledem ke způsobu, jakým byla formulována veřejná prohlášení NZCSICOP, nebyli účastníky této žaloby, a unikli tak tomu, co mohlo být ochromujícím trestem. Stanovy předpokládají pozastavení členství nebo vyloučení každého člena, který uvede společnost v rozpor s dobrými mravy. Reeves opustil NZCSICOP krátce po vynesení rozsudku.[21] Případ je zaznamenán jako Saxon v. Reeves High Court Dunedin A39/87.[22][23]

Proutkaření

NZ Skeptics hlasitě bojuje proti vládnímu využívání pseudovědeckého proutkaření na Novém Zélandu. Okresní rada Cartertonu používá proutkaření k vyhledávání podzemních potrubí a kabelů navzdory důkazům NZ Skeptics, že proutkaření bylo zdiskreditováno.[24] Městská rada Wellingtonu zaplatila Downer Group za použití proutkaření k vyhledávání zakopaných vodovodních potrubí na začátku roku 2019. Městská rada i zástupce skupiny Downer Group prohlásili, že jsou s jejich prací spokojeni, a to navzdory stížnostem NZ Skeptics.[25] Městská rada Wellingtonu a skupina Downer Group získaly společně ocenění Bent Spoon Award za rok 2019.[26]

Konference

Každoroční NZ Skeptics Conference hostí celou řadu místních i zahraničních řečníků. Místo konání se obvykle střídá mezi Aucklandem, Wellingtonem, Christchurchem, Dunedinem a Hamiltonem, ale konala se také v Rotorua a Queenstownu.[27][28] V roce 2019 se konference konala v Christchurch Arts Centre / Te Matatiki Toi Ora od 29. listopadu do 1. prosince.[29]

Zahraniční hosté zvýšili obecné povědomí o skepticismu na Novém Zélandu. V červenci 1993 absolvoval James Randi turné po Novém Zélandu, během kterého navštívil Christchurch, Auckland a Wellington. „Ti, kdo ho nemohli vidět osobně, však měli dostatek příležitostí vidět ho v televizi, slyšet v rádiu a číst o něm v novinách a časopisech. Neúnavně se podřizoval trestajícímu kolečku rozhovorů atd., které pro něj zařizoval náš nadšený mediální zástupce. Každý tazatel ho chtěl vidět, jak ohýbá lžíce, a on za sebou zanechával stopu ohnutých a rozbitých příborů, jejichž účet nebyl zanedbatelný.“[30][31].

George Hrab odcestoval 1. prosince 2014 na Severní ostrov a zastavil se ve Wellingtonu na speciální skeptické večeři. Počet míst byl omezen na dvanáct a vstupenky byly vydraženy ve slepé aukci na webových stránkách NZ skeptiků.[14]

Ocenění

Na výroční konferenční večeři se uděluje řada cen,[82] zejména cena „Bravo Award“ za "kritické myšlení ve veřejném prostoru",[83] cena "Bent Spoon Award" za „nejnaivnější zprávy v oblasti paranormálních jevů nebo pseudovědy“[84][85] a cena „Skeptic of the Year Award“ (Skeptik roku) vytvořená v roce 2014.[86]. Název „Bent Spoon“ (ohnutá lžíce) je odkazem na údajnou schopnost, kterou si nárokoval Uri Geller.

Cena Denise Duttona „Skeptic of the Year Award“

Denis Dutton, zakladatel novozélandských skeptiků, byl „podnětný, dobromyslný a inspirativní kritický myslitel“, kterého se skupina rozhodla ocenit každoroční cenou... „skeptikovi, který měl největší vliv na novozélandský skepticismus. Cena je spojena s ročním bezplatným členstvím v NZ Skeptics a finanční odměnou ve výši 100 dolarů.“[87] Mezi další bývalé držitele ceny patří např: Mark Hanna, Daniel Ryan, Siouxsie Wilesová, Helen Petousis-Harrisová, Lance O'Sullivan a Jessica Macfarlaneová.[88]

Bravo Award

Novozélandští skeptici oceňují „profesionály z médií a ty, kteří mají vysoký veřejný profil a kteří poskytli podněty k přemýšlení, kritickou analýzu a důležité informace o tématech, která jsou relevantní pro naše zájmy.“[90] Podle spoluzakladatele Bernarda Howarda měla být cena Bravo „mrkvičkou“ pro novináře, aby ocenila a podpořila dobré kritické myšlení v jejich zpravodajství.[91]

Bent Spoon Award

Bent Spoon Award je „pojmenována na počest Uriho Gellera“. V průběhu roku se zvažuje výběr kandidátů na cenu Bent Spoon. Návrhy jsou zasílány funkcionářům, kteří tyto shromažďují a uchovávají, dokud výbor kandidáty nepřezkoumá. Ti, kteří jsou považováni za „skutečně směšné“, spolu s výběry z míst mimo Nový Zéland, se obvykle nezohledňují. Obvykle je vybrána desítka kandidátů, o kterých hlasují výkonní funkcionáři. Oznámení se obvykle provádí v několika týdnech před výroční konferencí, aby se „napomohlo zvýšení zájmu.“100 Zvažovaní kandidáti musí být „dostatečně důležití, aby si zasloužili pozornost“, lidé, kteří „by to měli vědět lépe“, a „úmyslně klamaví s úmyslem získat zisk“. [101] Podle předsedající entity Vicki Hydeové v roce 1996 skupina zaznamenala nárůst telefonátů z médií, které začínaly slovy „Nechceme dostat ohnutou lžíci, tak jsme si řekli, že se raději poradíme s vámi...“ a je potěšitelné, že takových telefonátů za poslední čtyři roky přibylo.[9]