Wikipedie:Článek týdne/2009/25
Harappská kultura (též kultura poříčí Indu či protoindická kultura apod.) byla starověká kultura nacházející se v povodí řeky Indus, první známá městská kultura na Indickém subkontinentu. Zabírala velkou část dnešního Pákistánu a severozápadní Indie. Počátky harappské kultury sahají do 2. poloviny 4. tisíciletí př. n. l. Jednotlivé periodizace kultury poříčí Indu se liší, Jonathan M. Kenoyer klade její vrcholné období do rozmezí let 2600–1900 př. n. l. Poté začala harappská civilizace upadat, nejspíš v důsledku klimatických změn, které měly přímý vliv na zemědělství a hospodářství. V polovině 2. tisíciletí př. n. l. zanikla; je možné, že na jejím konci měl podíl i příchod indoevropských kmenů.
Hlavními centry protoindické kultury byly zejména Mohendžodaro, které je dnes součástí kulturních památek světového dědictví, a Harappa. Dalšími důležitými centry byly např. Lóthal, Amrí, Kót Dídží a Naušahro. Harappané byli znalí lití bronzu i mědi, živili se převážně zemědělstvím. Není jasné, ke které jazykové rodině patřili, teorie většinou hovoří o drávidském či indoevropském jazyku. Do dnešní doby se mimo pozůstatků městských staveb dochovalo množství menších uměleckých i užitkových předmětů, častými nálezy jsou malá pečetítka se znaky připomínajícími písmo. Toto písmo či symbolický systém je známo jako harappské písmo a dosud nebylo rozluštěno. Harappané měli obchodní styky s Mezopotámií, podle nálezu přístavních doků v Lóthalu se předpokládá, že obchod probíhal i námořní cestou.