Harappské písmo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sbírka pečetidel s nápisy v harappském písmu.

Jako harappské písmo se označují krátké řetězce jednoduchých symbolů, které byly užívány harappskou kulturou v době někdy mezi 26. až 20. stoletím př. n. l. Navzdory mnohým pokusům zůstává toto písmo dosud nerozluštěno. Není známo, v jakém jazyce jsou jednotlivé nápisy psané, badatelé se ani neshodnou, zda se skutečně jedná o písmo, či zda jde o symbolický systém nejazykové povahy.

V minulosti někteří vědci jako Alexander Cunningham považovali harappské nápisy za archetyp písma bráhmí. S tímto postojem však dnes většina vědců nesouhlasí a bráhmí, v němž jsou psány nápisy krále Ašóky, dnes odvozuje z písma aramejského.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Typická ukázka tabulky o pěti symbolech.

Z dob Harappanů se dochovaly četné nápisy. Zda jde však vůbec o písmo, nebylo dosud prokázáno. Symboly se nacházejí především na malých pečetidlech, jejichž rozměry se pohybují okolo 4×4 cm, 5×5 cm atd. Často jsou jejich plochy rozděleny na horní a dolní část, přičemž dolní část zabírá obrázek zvířete a horní obsahuje znaky.[1] Přes dlouholeté úsilí badatelů interpretovat systém jako písmo zůstávají nálezy nerozluštěny. Různí badatele uvažují o různém počtu samostatných znaků podle toho, co považují za znaky odlišné a co za pouhé varianty.[2] Nejčastěji se uvažuje o přibližně čtyřech stovkách jedinečných symbolů.

Pokud o písmo skutečně šlo, analýzy ukazují, že by mohlo být logosylabického charakteru (znak vždy zastupuje slovo). Směr zápisu byl zprava doleva, v občasných případech se na další řádce měnil (bustrofédon).[3]

Luštění[editovat | editovat zdroj]

Práci badatelům ztěžuje fakt, že není vyjasněn původ ani jazyk Harappanů a tím ani jejich přiřazení k některé z jazykových rodin. Dosud bylo publikováno přes 50 odborných studií, jejichž cílem bylo rozluštění harappského symbolického systému.[2] Tyto práce se často opírají o snahu prokázat, že zachycoval nějaký drávidský či indoevropský jazyk. Zejména indičtí nacionálně orientovaní badatelé se snaží doložit souvislost buďto se sanskrtem, nebo s tamilštinou.

Objevily se dokonce pokusy dokázat příbuznost symbolů s egyptskými či mínojskými hieroglyfy, značkami na etruské keramice, symboly nalezenými na Buddhových chodidlech z Malediv či dokonce glyfy ze střední Ameriky.[2] O luštění harappského „písma“ se pokusil i český badatel Bedřich Hrozný, který je znám především coby rozluštitel chetitštiny. Případné dešifrování navíc ztěžuje okolnost, že badatelům schází jakýkoliv dvojjazyčný nápis, a že na pečetidlech by mohly být pouze praktické informace, jako je jméno vlastníka či cílové město, kam se pečetidla dopravovala spolu se zbožím.[1]

V roce 2004 byla americkými vědci uveřejněna teorie, podle které znaky nalezené na pečetidlech a dalších předmětech Harappanů nejsou žádným druhem písma, ale jedná se o symboly náboženského, politického či jiného, společenského charakteru.[4] Tento závěr vyvodili především na základě těchto skutečností:

  • Extrémní krátkost
    • Jednotlivé „nápisy“ jsou často velmi krátké (průměrně 4,5 znaku na nápis) a frekvence opakování jednotlivých znaků je relativně dosti nízká.[3]
    • Ty nejdelší „texty“ se stěží vyrovnají nejkratším dochovaným nápisům skutečných písem.
  • Absence dokladů písařství
    • Nebyly nalezeny žádné písařské pomůcky, které u skutečných písem vždy nacházíme.
    • Nebyla nalezena ani žádná vyobrazení takovýchto pomůcek, která vždy nacházíme.
    • Nebyla nalezena ani žádná vyobrazení písařů, která rovněž u skutečných písem nacházíme.
    • Za 600 let nedoznaly symboly v podstatě žádného vývoje, což je také typické pro skutečná písma, jejichž uživatelé časem nutně inklinují ke zjednodušování písařských praktik.
    • I písma, v nichž se z důvodu nízké trvanlivosti média (např. papyru, pergamenu či palmových listů) dochovalo velmi malé množství nápisů, jsou vždy doložena relativně dlouhými texty na materiálech trvanlivých, tj. zejména kameni a keramice.
  • Frekvenční analýzy nesouhlasí ani s indoárskou, drávidskou, ale ani mundskou hypotézou. Pokud by šlo o písmo, muselo by zachycovat nám zcela neznámý jazyk.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Zbavitel (1997), s. 13.
  2. a b c Strnad a kol. (2008), s. 32.
  3. a b Filipský (2008).
  4. Farmer a spol. (2004).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FARMER, Steve; SPROAT, Richard; WITZEL, Michael. The collapse of the Indus-script thesis: The myth of a literate Harappan civilization.. EJVS (Electronic Journal of Vedic Studies). 13. prosinec 2004, svazek 11, číslo 2, s. 19-57. Dostupné online [cit. 2012-02-29]. ISSN 1084-7561. (anglicky) 
  • FILIPSKÝ, Jan. Indie. Praha : Libri, 2008. (Stručná historie států) ISBN 978-80-7277-381-7. S. 16-17.  
  • POSSEHL, L. Possehl. The Indus Civilization. A Contemporary Perspective. Lanham : [s.n.], 2002. (anglický) 
  • STRNAD, Jaroslav, a kol. Dějiny Indie. Praha : Lidové Noviny, 2003. ISBN 80-7106-493-9.  
  • WHEELER, Mortimer. Dávná civilizace údolí Indu. Praha : Mladá fronta, 1973.  
  • ZBAVITEL, Dušan, a kol. Moudrost a umění starých Indů. Praha : Odeon, 1971.  
  • ZBAVITEL, Dušan. Otázky starověké Indie. Praha : Nakladatelství Lidové Noviny, 1997. ISBN 80-7106-241-3.  
  • ZBAVITEL, Dušan. Starověká Indie. Praha : Panorama, 1985.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Indus script ve Wikimedia Commons