Mohendžodaro

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mohendžodaro
Světové dědictví UNESCO
Mohenjodaro Sindh.jpeg
Smluvní stát Pákistán Pákistán
Souřadnice:
Typ kulturní dědictví
Kritérium ii, iii
Odkaz 138 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení 1980 (4. zasedání)

Mohendžodaro (Pahorek mrtvých, urdsky موئن جودڑو) bylo starověké město ležící asi 600 km od Harappy jihozápadním směrem, rozkládající se na břehu řeky Indu o rozměrech asi 85 hektarů. Není to však jediné naleziště pozůstatků harappské kultury a to v rozmezí let 3000 a 1500 př.n.l. Počet podobných sídlišť se blíží ke stovce a to v území od Rúparu po Lóthal. V současné době se nachází v pákistánské provincii Sind. Dalšími městy harappské civilizace byly Amri, Kalimangan a přístav Lóthal.

Město bylo opuštěno okolo roku 1900 př. n. l. a bylo objeveno v roce 1922 indickým archeologem Rakhaldas Bandyopadhyayem.[1]. Rozsáhlé vykopávky byly učiněny až pod vedením 20. století anglického archeologa Johna Marshalla.

Pro svou mimořádnou historickou hodnotu byla celá oblast v roce 1980 zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO.

Popis města[editovat | editovat zdroj]

Poloha Mohendžodara v údolí řeky Indus

Zajímavým rysem těchto sídlišť je plánovitost a vysoká civilizační úroveň. Mohendžodaro má rovnoběžné hlavní třídy, protínající se v pravém úhlu o šířce až 10 metrů. Domy jsou vybudovány z pálených cihel, mají vnitřní dvorky s ohništi a studnami a většinou jsou dvou či vícepatrové. Do dvora vedla velká okna, do ulice pouze větrací otvory. Dále jsou vybaveny koupelnami a splachovací záchody mají odtok do krytých kanálů pod ulicemi. Město obklopovalo úrodné území a díky své poloze mohla ovládat i říční obchod. Tudíž můžeme říct, že se jedná o nejdokonalejší systém udržování čistoty starověkých kultur Předního východu.

Mohendžodaru vévodí citadela. Je postavena na hliněném návrší o výšce 16 metrů a rozměrech 200x400 metrů. Centrum citadely tvoří komplex velkých lázní – bazén s dlážděným dnem a je navíc obehnán místnostmi. Zřejmě zde lázně sloužily kultovním účelům. Ve městě nenajdeme paláce ani chrámy. Další promyšlenou stavbou je sýpka se systémem větrání uskladněného zrní a nakládacími rampami.

Umění[editovat | editovat zdroj]

Soška

Zdatnost obyvatel dokládají i nástroje, nářadí, keramika a dětské hračky, které se během dlouhého časového období téměř nezměnily. Všechno působí dojmem ustrnutí na jednom dosaženém vysokém standardu a tradičním způsobu práce. Příklad: ve všech vrstvách vývoje města odhalených archeology nacházíme tentýž typ sekery s čepelí přivázanou k topůrku. Avšak zdejší lidé museli znát i praktičtější nástroje.

Můžeme zde najít i zbytky barvených textilií a drobných sošek. Jedná se o ženskou postavu, snad bohyni Matku. Naopak zbraně se zde objevují jen v pozoruhodně malém množství. Nasvědčuje to tomu, že se zde nevedly války.

Důkazů o výtvarném umění se však dochovalo velmi málo. Pouze tucet menších skulptur – hlavně byst mužských postav ve zdobeném rouchu a figurka tanečnice.

Keramika zde byla nalezena v hojném množství, ať už dekorativní nebo bez ozdob. Dále výroba šperků ze zlata , stříbra, mědi, polodrahokamů a perloviny.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Město podle velikosti vykopávek pojalo 30 – 100 tisíc obyvatel. Město mělo obchod s oblastmi Mezopotámie a našli se zde produkty harappské kultury – pečetní destičky s reliéfními obrázky textem v neznámém písmu, které se dodnes nepodařilo rozluštit.

Záhadou zůstává organizace říší harappské kultury, společenský systém a náboženství. Z některých náznaků se lze jen dohadovat, že snad šlo o nějakou formu teokracie. V zemi byl zřejmě rozšířen kult bohyně Matky a velká vodní nádrž uvnitř citadely dosvědčuje důraz kladený na rituální čistotu. Vyobrazení mužské postavy na pečetidlech, které dali vědci jméno Proto-šiva, je pravděpodobně předchůdcem hinduistického boha Šivy. I další obrázky na pečetích lze spojit s pozdějším hinduismem.

Zánik této vyspělé kultury je také neznámý. Kostry s rozseknutými lebkami však mohou svědčit o násilném dobytí města. To zmizelo z mapy světa kolem poloviny 2. tisíciletí př.n.l. a na jeho místě se usadili nomádští árijští přistěhovalci. Svou roli však mohly sehrát i přírodní katastrofy nebo změna řečiště Indu. Řeka dnes totiž teče v uctivé vzdálenosti od Mohenžodara, které dřív stálo na jejím břehu.

Období harappské kultury považujeme v Indické historii za etapu protohistorie. Není však možné určit zda měla tato kultura vliv na další průběh Indické historie.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.ancientindia.co.uk/indus/explore/his03.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

ROSENOVÁ, Brenda. Ztracená města. Praha : Metafora, 2008. ISBN 978-80-7359-168-7. Kapitola Mohendžo-Dáro - Město postavené podle plánu, s. 59.  

KRÁSA, Miloslav. Indie a indové od dávnověku k dnešku. Praha : nakladatelství Vyšehrad spol. s.r.o., 1997. S. 23 – 26.  

STRNAD, Jaroslav. Dějiny Indie. Praha : nakladatelství Lidové noviny, 2003. S. 23 – 26.  


Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Mohenjo-daro ve Wikimedia Commons