Whitley Castle

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Whitley Castle (Epiacum)
Whitley Castle
Whitley Castle
Účel stavby

vojenský

Základní informace
Výstavbakolem roku 122
Přestavbakolem roku 200 a 300
Zánik2. polovina 4. století
Poloha
Adresahrabství Northumberland, AnglieAnglie Anglie
Souřadnice
Map
Další informace
Kód památky1006621
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Whitley Castle je rozlehlá římská pevnost s půdorysem jedinečného tvaru, která leží v anglickém hrabství Northumberland na severozápad od městečka Alston v Cumbrii. Římané ji pojmenovali Epiacum. Byla postavena počátkem 2. století a alespoň částečně zbořena a přestavěna kolem roku 200 a znovu kolem roku 300. Zanikla v 2. polovině 4. století.

Díky poloze 330 metrů nad mořem je Epiacum ze všech kamenných římských pevností v Británii tou, která leží nejvýš. Hájila ji posádka složená zhruba ze 600 mužů, z toho bylo 480 pěšáků a 128 jezdců.[1] Pevnost pravděpodobně měla za úkol především ovládat okolí Alstonu s doly na olovo a stříbro; dále střežit silnici Maiden Way, po níž se přesunovaly vojenské jednotky, které mohly být v pevnosti ubytovány,[2] a také poskytovala podporu jednotkám hájícím Hadriánův val.[3]

Whitley Castle jižně od Hadriánova valu

Je to jedna z nejodlehlejších římských lokalit v Británii, což pravděpodobně přispělo k tomu, že se do značné míry zachovala.[4]

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Pevnost leží v Penninách na jihu hrabství Northumberland blízko hranice s Cumbrií. V době římské se Epiacum nacházelo přibližně 24 km na jih od Hadriánova valu a 32 km na sever od hlavní cesty Maiden Way, která spojovala Luguvalium (Carlisle) na severozápadě s Eboracem (Yorkem) na jihovýchodě, mezi pevností ve vesničce Kirby-Thore (Bravoniacum, Bravniacum) a pevností Magna neboli Magnis[2].

Římská pevnost[editovat | editovat zdroj]

Systém obranných hradeb na severní straně pevnosti Epiacum

Historie[editovat | editovat zdroj]

Na tom místě pravděpodobně stávala pevnost z doby železné, poté tam Římané vybudovali tábor a teprve po něm (v 2. století) pevnost.[5][3]Tu po přinejmenším částečné demolici kolem roku 200 přestavěli; její zničení spadá do doby povstání severních kmenů v roce 196.[6] Další úpravy proběhly okolo roku 300.

Rysy typické[editovat | editovat zdroj]

Zatímco římské pevnosti obvykle mají „tvar hrací karty“ (obdélník se zaoblenými rohy), Whitley Castle dostal kvůli tamějšímu terénu tvar kosočtverce. Zabírá plochu přesahující jeden hektar.[3]

Epiacum je v některých ohledech typickou římskou pevností: uvnitř jsou přímo vedené silnice, které se kříží, budova velitelství (Praetorium), dům velitele, několik kasárenských bloků pro kohortu vojáků pomocných oddílů a sýpky pro skladování potravin. Také jako obvykle jsou mimo samotnou pevnost lázně a chrám (který pomocné oddíly zasvětily císaři Caracallovi).[3] Je tam dále oltář boha Mithry a Herkula.[5] Zarovnaná plocha v blízkosti pevnosti pravděpodobně sloužila jako cvičiště. Hradby byly původně ze dřeva, později z kamene. Na každé straně byl strážní domek se dvěma věžemi a další věže stály v rozích. Na severovýchodní straně a jihozápadní byly další dvě věže.[3]

Herkulův oltář nalezený v pevnosti, Thomas Sopwith, 1833. Nyní v Bedfordském muzeu

Rysy jedinečné[editovat | editovat zdroj]

Sedm valů a příkopů (zarostlých sítinou) na západní, svažité straně římské pevnosti

Epiacum má však dva jedinečné rysy. Za prvé, vojenští inženýři upravili obvyklý obdélníkový plán pevností tak, aby vyhovoval zdejším podmínkám: je zdeformován do kosočtverce nebo rovnoběžníka; stavby uvnitř jsou tomu přizpůsobené. Za budovu velitelství bylo natěsnáno šest kasárenských bloků a čtyři před ni, vše na omezené ploše 1,25 ha.[4]

Za druhé, kamenná hradba je navíc obklopena čtyřmi strmými náspy příkopy a na ostrohu a na svažité straně je takových valů hned sedm.[5] Pevnost má nejsložitější systém obranných ze všech ostatních pevností známých v Římské říši. Důvodem patrně byla hůř zabezpečená poloha pod hřebenem kopce. Vše nasvědčuje silnému ohrožení pevnosti ze západní strany.

Archeologický výzkum[editovat | editovat zdroj]

Plán pevnosti, jehož autorem je Thomas Sopwith, 1853.[7] Novodobé zdi byly v roce 2018 do značné míry odstraněny.[8]

Pevnost zkoumal v 19. století geolog Thomas Sopwith, ve 20. století historik Robin George Collingwood; v Archeologii římské Británie z roku 1930 poukazuje na jedinečný tvar pevnosti a mimořádně vysoký počet obranných valů na západní straně kopce.[7] Podle keramiky nalezené v 50. letech 20. století byla pevnost postavena v roce 122, ve stejné době jako Hadriánův val.[9]

V 21. století tam byl proveden geofyzikální průzkum. Mezi nálezy z této pevnosti patří oltáře s věnováním bohu Herkulovi od Legio VI Victrix (6. legie) římské armády (která obvykle byla v Eboracu, tedy v Yorku) a bohu Apollonovi od 2. kohorty Nervianů, jednotky pomocného sboru.

Průzkum v letech 2007–2008, který prováděla britská kulturní nezisková organizace English Heritage[4], objevil velkou římskou civilní osadu neboli vicus na sever a na západ od pevnosti. K nalezeným artefaktům patří mince, keramika či sklo.[10] Intenzivní výzkum zde probíhal v roce 2009.[11]

V roce 2012 provedla Durhamská univerzita v rámci projektu English Heritage geofyzikální průzkum.[12] Půda nebyla odkrývána plošně, archeologové využívali půdu, kterou ze země vyryli krtci. V prosáté půdě byly úlomky terra sigillata z ostrova Samu a další keramiky, korálek z černého jantaru či několik železných hřebíků;[13] dále bronzový delfín z lázní, nejspíš rukojeť nějakého nástroje, například břitvy.[14]

Název[editovat | editovat zdroj]

Římský název pevnosti, Epiacum, je uveden v Ptolemaiově Geografii jako první z měst v severovýchodní Anglii v oblasti obývané kmenem Brigantů. Název pravděpodobně znamená „Eppiův majetek nebo jeho pozemky“. Eppius je pořímštěné keltské nebo britské jméno; mohl to být náčelník kmene Brigantů.[15][16] Epiacum je pravděpodobně zkrácená podoba názvu Epiacumen.[2]

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Tato lokalita na vyvýšeném místě na farmě Castle Nook je soukromém vlastnictví.[13] Na ploše se pasou ovce. Pozůstatky pevnosti leží pod trávou a jsou nejzřetelněji vidět na leteckých fotografiích.[17]

Jde o chráněnou starověkou památku.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Whitley Castle na anglické Wikipedii.

  1. The Romans. Epiacum Heritage [online]. [cit. 2019-08-22]. Dostupné online. 
  2. a b c Whitley Castle (Epiacum Roman Fort) | North East England | Castles, Forts and Battles. www.castlesfortsbattles.co.uk [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-08-22. 
  3. a b c d e Šablona:PastScape
  4. a b c Archivovaná kopie [online]. [cit. 2019-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-05. 
  5. a b c Dostupné online. 
  6. Robertson, 2007. p10
  7. a b [s.l.]: [s.n.] 
  8. http://www.epiacumheritage.org
  9. North Pennines AONB/English Heritage leaflet 'Whitley Castle' ref NMR 20677/026, 2013
  10. Archivovaná kopie [online]. [cit. 2019-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-05. 
  11. Whitley Castle Roman fort and vicus, 280m south west of Castle Nook, Knaresdale with Kirkhaugh - 1006621 | Historic England. historicengland.org.uk [online]. [cit. 2019-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Dostupné online. 
  13. a b Archivovaná kopie. www.journallive.co.uk. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-26.  Archivováno 26. 6. 2012 na Wayback Machine.
  14. Dostupné online. 
  15. Robertson, 2007. p9
  16. Dostupné online. 
  17. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Robertson, Alastair F. (2007). Whitley Castle; Epiacum: A Roman Fort near Alston in Cumbria (3rd ed.). Hundy. ISBN 978-0-954-73394-0

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]