Věžka
| Věžka | |
|---|---|
 Zbytky zdiva | |
| Základní informace | |
| Sloh | gotický |
| Výstavba | před rokem 1351 |
| Zánik | 1478 |
| Stavebník | Švamberkové |
| Poloha | |
| Adresa | Východně od obce, Druztová,  Česko |
| Souřadnice | 49°47′41,55″ s. š., 13°27′27,47″ v. d. |
  Věžka | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 16501/4-1208 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Věžka je zřícenina hradu půl kilometru východně od obce Druztová v okrese Plzeň-sever v Plzeňském kraji. Nachází se na skalnatém vrchu nad levým břehem řeky Berounky v nadmořské výšce 310 metrů. Jeho zbytky jsou od roku 1958 chráněny jako kulturní památka.[1] Zřícenina je přístupná po žlutě značené turistické trase.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Ostrožna, na které hrad stával, byla osídlena již v pravěku. Během záchranného archeologického výzkumu provedeného v roce 1967 byly nalezeny zlomky keramiky z eneolitu (období chamské kultury[2]) a z pozdní doby bronzové. Pravěké opevnění na lokalitě není patrné, ale předpokládá se, že zaniklo během stavby vrcholně středověkého hradu. Střepy z doby bronzové pochází z období, kdy se hradiště na podobných místech běžně stavěla.[3]
Stavebník hradu Racek ze Švamberka byl synem Ratmíra a jeho ženy Žižky. Roku 1351, ze kterého pochází první písemná zmínka o hradu[4], se poprvé připomíná na Věžce, kde do konce svého života sídlil. K panství Věžky tehdy patřily vesnice Druztová a Dolany. Racek nechal na památku své první ženy Marie postavit kostel svaté Maří Magdaleny s dvorem a farou západně od hradu.[zdroj?!] Se svou druhou manželkou Ofkou měl syny Hynka, Buška a Ješka. Po Rackově smrti v roce 1377 jeho synové hrad postoupili Otíkovi z Chrástu, který se postavil proti králi Václavovi IV., jehož vojsko roku 1405 Věžku oblehlo a po půlročním obléhání[4] na jaře roku 1406 přinutilo ke kapitulaci.
Otík později hrad získal zpět a před rokem 1410 ho zdědil jeho syn Petr z Chrástu, který k panství připojil Třemošnou. Držení Třemošné mu roku 1420 potvrdil i král Zikmund a navíc mu daroval Nynice. Krátce na to však Petr přestoupil k husitské straně. V roce 1422 mu Zikmund panství odňal a připsal jej městu Plzni. Ale roku 1434 držel Věžku opět Petr z Chrástu a postoupil ji Přibíkovi z Klenové. Hrad zanikl roku 1478, kdy ho dobylo a pobořilo vojsko Matyáše Korvína.[4]
V letech 1962–1972[4] akademický malíř Václav Uchytil společně s dětmi z historického kroužku z Plzně (kroužek při Domu Pionýrů a ZPČ Muzeu v Plzni) odstranil dříve zřícené zdivo a vybudoval přístupovou cestu. Velké množství nálezů (střepů i celých nádob) je uloženo v depozitáři ZPČ Muzea. Nově odkryté zdivo však nebylo staticky zajištěno, a větší část ho proto zanikla.
Od března 2015 se o Věžku stará s povolením památkového ústavu v Plzni a souhlasem obce Druztová, občanské sdružení Plzeňské Centrum Filosofie a Umění. Zřícenina je postupně očišťována od náletových dřevin a je prováděn průzkum stavu zbylého zdiva.
Stavební podoba
[editovat | editovat zdroj]
Staveniště hradu bylo přibližně oválné a protažené v severojižním směru. Ve střední části stály po obou stranách budovy. Jižně od západní budovy byla brána chráněná předbraním. Zástavbu severní části předhradí neznáme. Hradní jádro stálo v jižní části hradu. Pravděpodobně ho tvořil podsklepený palác na západní straně, ke kterému přiléhalo úzké nádvoří na východě.[4]
Asi 100 m severně od hradu se nachází ostrožna opevněná valem. Je možné, že šlo opevnění související s obléháním, ale vzhledem k jeho mohutnosti šlo pravděpodobněji o předsunutou baštu.[4]
Věžka byla zřejmě bezvěžový hrad, a proto ho Dobroslava Menclová typově řadí mezi hrady s plášťovou zdí, což odmítl Tomáš Durdík, který ho klasifikoval jako hrad s palácem jako hlavní obrannou i obytnou budovou.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-12-05]. Identifikátor záznamu 127057 : Hrad Věžka. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ JOHN, Jan. Výšinné lokality středního eneolitu v západních Čechách. Plzeň: Katedra archeologie Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni, 2010. 134 s. (Opomíjená archeologie). Dostupné online. ISBN 978-80-7043-956-2. S. 10.
- ↑ ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Druztová, s. 77.
- ↑ a b c d e f g DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie Českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Kapitola Věžka, s. 591–592.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady. Praha: Odeon, 1972.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého – Plzeňsko a Loketsko. Svazek XIII. Praha: Šolc a Šimáček, 1937. 258 s.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Věžka na Wikimedia Commons - Záhadné objevy hradu Věžka [online]. Národní památkový ústav, 2023-02-02 [cit. 2023-02-04]. Dostupné online.
