Východofranská říše
Království východních Franků (latinsky regnum Francorum orientalium) je oficiální název státního útvaru, který je obecně znám pod názvem Východofranská (někdy též Východofrancká) říše, a to až do začátku 12. století, také jen jako Východní Franky (latinsky Francia orientalis) a od Od 11. století také znám jako Království Němců (latinsky Regnum Teutonicorum), je původcem, resp. předchůdcem, středověkého Německého království a Svaté říše římské.
Dějiny
Utváření Východofranské říše zasahuje až do vleklých sporů o nástupnictví mezi potomky Karla Velikého. Císař Ludvík I., Zbožný, (778-840) bojoval proti jeho synům o nadvládu nad Franskou říší, kterou na počátku roku 830 definitivně ztratil. Jeho syn Ludvík II. (Němec), který již od roku 831 vládl v Vévodství bavorském, Durynsku, Vévodství franském a Vévodství saském, převzal v roce 833 regentství ve východní části Franské říše.
Poté vybudoval království a soudržnost kmenů resp. kmenových vévodství ve svém vladařském dosahu. Verdunskou smlouvou z roku 843 zapsal Ludvík Němec do dějin Evropy Východní Franky coby samostatné království.
Jméno regnum Francorum orientalium se však objevuje až o něco později, přesněji v roce 920, kdy Karel Dobrý a Jindřich I. Ptáčník uzavřeli tzv. bonnskou smlouvu. Karel směl svou říši nazývat Regnum Francorum occidentalium, („Království západních Franků“).
Germánská Východofranská říše byla poněkud odlišná od romanizované Říše západofranské. Byla z větší části položená mimo antické Imperum Romanum a její podobu jí vtiskly zejména sebevědomé kmeny a kmenoví vévodové. Tato vlastnost se výrazně táhne celými německými dějinami.
Regnum Teutonicorum
Od 10. století byla Východofranská říše označována též jako regnum Teutonicorum. Toto označení se však prosadilo teprve v 11. století, tedy od dob Sálské dynastie.
Výraz regnum označoval nejprve obecně „vládu, dosah moci, království“ a samotná jednotlivá vévodství se v oněch časech označovala jako regnum. Jako „Teutonici“ (společný výraz pro německy mluvící kmeny) byla říše chápána hlavně pouze, když vojsko složené z germánských vojáků táhlo přes Alpy do Itálie. Okolo panovníka se seskupili Frísové, Starosasové, Lotrinkové, Durynkové, Frankové, Alemáni a Bavoři. Celkem vzato, byla Východofranská říše (Svatá říše římská) rovnocenným nástupnickým státem podle tradice franské a podle tradic antického Římského impéria.
Králové Východofranské říše
- Ludvík II. Němec, (805/806-876), král od r. 843
- Ludvík III., Mladší, (835-882), král 876-882 ve Frankách, Sasku a Durynsku, od r. 880 též v Bavorech
- Karel III., Tlustý, (839-888), král Alemánie od 876, od r. 879 též králem Itálie, od 882 králem celé Východofranské říše (kromě toho i římský císař od roku 881)
- Arnulf Korutanský, (850-899), král od 887 (kromě toho Římský císař od 896)
- Ludvík IV., Dítě, (893-911), králem od r. 900
- Konrád I., Mladší, (881-918), králem od roku 911
- Jindřich I., Ptáčník, (875/876-936), králem od r. 919
- Ota I., Veliký, (912-973), východofranským králem od r. 936, (císařem Svaté říše římské od roku 962)