Vivianit
| Vivianit | |
|---|---|
 krystal zeleného vivianitu | |
| Obecné | |
| Kategorie | Minerál |
| Chemický vzorec | Fe3(PO4)2·8(H2O) |
| Identifikace | |
| Barva | bezbarvý, časem se mění |
| Vzhled krystalu | prizmatické, tabulkovité |
| Soustava | jednoklonná |
| Tvrdost | 1,5–2 |
| Lesk | skelný, perleťový |
| Štěpnost | výborná |
| Index lomu | nα = 1,579–1,616 nβ = 1,602–1,656 nγ = 1,629–1,675 |
| Vryp | bílý, rychle modrá |
| Hustota | 2,6–2,7 g ⋅ cm−3 |
| Rozpustnost | v kyselinách |
Vivianit (Werner, 1817) je jednoklonný minerál s chemickým vzorcem Fe3(PO4)2·8(H2O). Je členem vivianitové skupiny minerálů. Byl pojmenován po svém objeviteli: John Henry Vivian (1785-1855), jenž byl anglický politik, majitel dolu a mineralog.
Původ[editovat | editovat zdroj]
Druhotný minerál v oxidačních zónách ložisek železných rud, součást žulových pegmatitů. Nahrazuje organický materiál ve zkamenělých kostech, jezerních sedimentech, rašeliništích a jinde. Vzácně se vyskytuje v jeskyních.
Morfologie[editovat | editovat zdroj]
Krystaly mohou být prizmatické; zploštělé podle {100} a {010}. Agregáty vláknité, kuličkovité, zemité a radiálně paprsčité.
Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
- Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 1,5–2, hustota 2,6–2,7 g/cm³, štěpnost výborná podle {010}, lom nerovný (vláknitý). Soudržnost: dá se řezat nožem, destičkovité krystaly jsou ohebné.
- Optické vlastnosti: Barva: bílá nebo lehce namodralá, rychle se mění (díky oxidaci Fe2+ na Fe3+) na temné odstíny modré – zelenomodrou, indigově modrou, černomodrou. Lesk skelný, perleťový, matný (zemité agregáty), průhlednost: průhledný, průsvitný, opakní, vryp bílý, rychle modrá.
- Chemické vlastnosti: Složení: Fe 33,40 %, P 12,35 %, H 3,22 %, O 51,03 % s častými příměsemi Mn, Mg, Ca. Před dmuchavkou červená a mění se v magnetickou kuličku. Rozpustný v kyselinách.
Podobné minerály[editovat | editovat zdroj]
Parageneze[editovat | editovat zdroj]
Nejčastěji se vyskytuje v asociaci se sideritem, limonitem, pyritem, pyrhotinem, ludlamitem nebo metavivianitem
Využití[editovat | editovat zdroj]
Někdy se používá jako drahý kámen – kabošony, fasetové brusy.
Naleziště[editovat | editovat zdroj]
Hojný minerál:
- Česko – Příbram, Jáchymov, Chvaletice;
- Slovensko – Kremnica, Medzev, Smolník;
- Německo – Auerbach, Waldsassen, Ehrenfriedersdorf;
- Ukrajina – Kerč;
- Kamerun – N'gaoundere (krystaly přesahující 1 m);
- a další.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ĎUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0.
