Vincenc Dominik Bíba
Vincenc Dominik Bíba (25. března 1820 Rožmitál pod Třemšínem – 2. června 1906 Praha) byl český pedagog, dlouholetý profesor na učitelských ústavech, tvůrce metodiky pro základní školy a autor jazykovědných učebnic.
Obsah |
Život [editovat]
Pocházel z rodiny chudého hutníka. Už v rožmitálské škole se projevil jako nadaný žák, ale na další studium neměli jeho rodiče peníze. Nastoupil proto na učitelskou průpravku ve Strakonicích. Po jejím absolvování získal místo ve škole v Kotouni[1] (dnes část obce Oselce) a v roce 1839 jako devatenáctiletý v Horažďovicích.[2] V letech 1842 – 44 studoval na pražské technice.[1] Potom až do konce 80. let působil jako pedagog – nejprve na Vocelově škole, pak v Amerlingově vzorné škole, české průmyslové škole[2] a od roku 1848 na učitelských ústavech.[1] Po roce 1866 přešel na nově založený ústav pro vzdělávání učitelek u svaté Anny a po jeho zestátnění tam byl jmenován profesorem.[1] Vykonával také funkci okresního inspektora na kolínsku (1869 – 75), zasedal ve zkušební komisi pro školy obecné a měšťanské (po r. 1870) a stál v čele spolku pro podporování vdov a sirotků po učitelích (nejprve jednatel, od roku 1873 starosta).[1]
Dílo [editovat]
Bíba už jako mladý učitel na Vocelově ústavu vytvořil metodu psacího čtení.[1] Později soustavně uspořádal učivo první třídy.[1] K jeho nejvýznamnějším pracím patří Navedení k písemnostem, učebnice české mluvnice a slohu, která vyšla poprvé v roce 1847 a do roku 1881 se dočkala dvanácti vydání.[1][3] Dále napsal publikace Malý čtenář (učebnice používaná na obecných školách v letech 1848 – 53), Cvičení slohová (1858), Životopis Jakuba Jana Ryby (1860, připomněl zde slavného přeštického rodáka, později působil v Rožmitále p. Tř.), Druhá a Třetí mluvnice německá (1860 – 62).[1] Vedle toho psal věcné články do čítanek a texty o české mluvnici.[1] Obecně ale jeho činnost spisovatelská stála v pozadí za praktickou pedagogikou – výchovou dětí a později budoucích učitelů.[2]
Význam a ocenění [editovat]
V českém školství působil Bíba úctyhodných padesát let.[2] Za tu dobu vychoval celé generace učitelů a především učitelek. Oslavy kulatého výročí uspořádal Spolek českých učitelek v Umělecké besedě.[2] Za celoživotní práci dostal i záslužný kříž s korunou.[4]
Reference [editovat]
Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. ( http://archiv.ucl.cas.cz/ ).
- ↑ a b c d e f g h i j B. E.. Prof. Vincenc D. Bíba. Světozor. 10 1889, roč. 23, čís. 47, s. 562 - 563. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Vincenc D. Bíba. Humoristické listy. 10 1889, roč. 31, čís. 45, s. 406. Dostupné online.
- ↑ Sedmé vydání z roku 1863 je dostupné na Google Books; dnešnímu čtenáři může poskytnout náhled do jazyka i společenských zvyklostí našich předků, jako např. ukázky vzorových soukromých dopisů na str. 183 a násl.
- ↑ VEČERKA, Radoslav. Biografickobibliografické medailonky českých lingvistů: bohemistů a slavistů. Brno : Masarykova univerzita, 2008. Dostupné online. S. 12.
