Vřešťan rezavý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Vřešťan rezavý

vřešťan rezavý (Alouatta seniculus)
vřešťan rezavý (Alouatta seniculus)
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída: čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída: savci (Mammalia)
Nadřád: placentálové (Placentalia)
Řád: primáti (Primates)
Podřád: vyšší primáti (Haplorrhini)
Infrařád: Simiiformes
Oddělení: ploskonosí (Platyrrhini)
Čeleď: chápanovití (Atelidae)
Podčeleď: vřešťani (Alouattinae)
Rod: vřešťan (Alouatta)
Druh: vřešťan rezavý
Binomické jméno
Alouatta seniculus
L., 1766
Venezuelan Red Howler area.png

Vřešťan rezavý (Alouatta seniculus) je ploskonosý primát z čeledi chápanovitých, kde rod vřešťan je pro své odlišnosti zařazen do podčeleďi vřešťani (Alouattinae).

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Žije v tropické části Jižní Ameriky, jeho teritoria se rozkládají v Bolívii, Brazílii, Ekvádoru, Francouzské Guyaně, Guyaně, Kolumbii, Peru, Surinamu a Venezuele. Obývá tropické deštné pralesy až do nadmořské výšky 1200 metrů.

Popis[editovat | editovat zdroj]

lebka

Vřešťan rezavý patří k největším opicím Nového světa. Silní samci váží 5 až 9 kg a samice 3 až 7 kg, samci měří až 700 mm, samice 520 mm. Ocas mívá samec dlouhý téměř 800 mm a samice 610 mm. Jejích srst je tmavá, kromě dlouhých nazelenalých chlupů na bocích. Jsou to velké tmavě červené až purpurově hnědé opice s výraznou bradou a dlouhým chápavým ocasem. Hřbet a boky jsou bledší a zářivě oranžové až zlaté. Hlava je velká, hlavně u samců v oblasti hrdla naběhlá a vystupující. Na bradě rostou nápadné dlouhé vousy, které jsou u samců delší než u samic. Plece jsou robustní, ve srovnání s nimi působí zadek drobně a slabě. Ocas, vousy a nohy jsou u silných starých samců často načernalé. Obličej je téměř holý a černý. Pohlavní dimorfismus spočívá převážně ve velikosti.

Je považován za nejhlasitějšího ze všech vřešťanů a tudíž za nejhlasitějšího suchozemského tvora na naší planetě. Má obdobně jako ostatní vřešťani zvláštně upravenou oblast hlasivek, kde zbytnělá jazylková kost tvoří rezonanční bubínek do kterého zasahuje vychlípenina jícnu zvětšena štítnou a prstenčitou chrupavkou. Toto zařízení funguje jako rezonanční zařízení, které jeho hlas mnohonásobně zesiluje, je slyšet až na vzdálenost 5 km. Jako všichni vřešťani rozlišuje vřešťan rezavý barvy.

Stravování[editovat | editovat zdroj]

Vřešťan rezavý je vyložený býložravec, výhradní potravu tvoří listy jen určitých stromů, ovoce, ořechy a jiné plod, pupeny a květy. Pro zpracování a využití této potravy mají velice objemný žaludek a skutečně tlusté tlusté střevo, které je ale poměrně krátké. Je potravní specialista a proto se často v zajetí nechová, je problém zajistit mu vhodnou náhradu za přirozenou stravu.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Jsou to denní opice, které téměř celý život prožijí na stromech, v noci přespávají na stromech na kterých se přes den krmili. Moc neskáčou, jen po větvích po čtyřech polézají nebo šplhají po kmeni. Při lezení si významně pomáhají chápavým ocasem, za který se také zavěšuji. Ocas je na konci lysý a mohou jím i uchopovat předměty.

Vřešťani rezaví se sdružují do skupin od 3 do 9 zvířat (nejčastěji 5 až 7), které se skládají s jednoho nebo dvou samců, z nichž jeden je dominantní, a ze samic s potomky. Svá teritoria si samci ohraničují pravidelným hlasitým voláním, které bývá nejintenzivnější na úsvitu. Pokud se přesto dvě skupiny setkají, nedochází k fyzickému boji, pouze se překřikují.

Březost samic trvá asi 190 dnů a mládě zůstává se samici ještě 18 až 24 měsíců, samci se o ně nestarají. Až mladí samci dospějí, jsou ze skupiny vypuzení. Ti pak se sdružují do mládeneckých samčích skupin, jejichž členové budou usilovat o převzetí vlády v některé rodinné skupině. Když dominantní samec zahyne nebo je přemožen, nastupující vůdce někdy zabíjí jeho potomky.

Samice je dospělá asi ve 4, samec v 5 létech. Průměrná délka života je asi 15 až 20 let. Vřešťan rezavý patří k těm druhům amerických opic, které doposud nejsou lidskou činností ohrožené. je to dáno tím, že žijí v poměrně rozsáhlém areálu do kterého navíc zasahují těžko prostupné východní svahy And.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DOBRORUKA, Luděk J.. Poloopice a opice. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1979. (Zvířata celého světa; sv. 5) ISBN 07-032-79.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]