Přeskočit na obsah

Uniplet Třebíč

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
UNIPLET Třebíč,a.s.
Základní údaje
Právní formaakciová společnost
Datum založení1949
ZakladatelZápadomoravské strojírny
SídloPraha, Česko
Adresa sídlaKloknerova 2249/9, Praha, 148 00, Česko
Souřadnice sídla49°12′40,74″ s. š., 15°53′51,22″ v. d.
Klíčoví lidéJaroslav Košut
Charakteristika firmy
Rozsah působenínadnárodní
Oblast činnostistrojírenství
Produktypletací stroje
Mateřská společnostTrustfin
Identifikátory
Oficiální webhttp://www.uniplet.com
IČO00010898
OpenCorporates IDcz/00010898
Některá data mohou pocházet z datové položky.

UNIPLET Třebíč,a.s., do roku 1995 UNIPLET, a.s. byla akciová společnost[1] vyrábějící maloprůměrové pletací stroje, sídlící v Praze a s provozovnou v Průmyslové čtvrti v Třebíči-Jejkově.

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Pletací stroje Baťa (1938)

Do roku 1945

[editovat | editovat zdroj]
Administrativní budova UNIPLETU Třebíč

Pletací automaty předtím, než jejich výrobu převzaly Západomoravské strojírny, vyráběla v ČSR firma Baťa ve Zlíně; vzorem byly anglické stroje Komet.

Po druhé světové válce

[editovat | editovat zdroj]

Historie Unipletu Třebíč začala jako historie Západomoravských strojíren v roce 1949; zprvu byly nesamostatným podnikem při Závodech Gustava Klimenta v Třebíči-Borovině, později spadly pod Kovosvit Sezimovo Ústí.[2]

Po druhé světové válce byla výroba z nedostatku kapacit přesunuta do pobočky Baťových závodů v Sezimově Ústí, od roku 1948 nazývaných Kovosvit.[3] Roku 1949 se původně borovinský závod začal specializovat na výrobu náhradních dílů k textilním strojům. Za tím účelem do Třebíče přešli společně s úkoly i někteří odborníci ze Zlína a Sezimova Ústí. První ucelený automat podnik vyrobil v roce 1952 – byly to pletací jednoválcové, jednosystémové automaty JVa 16 na pletení vzorovaného punčochového a ponožkového zboží.[4]

Západomoravské strojírny (od 1953)

[editovat | editovat zdroj]

Národní podnik Západomoravské strojírny vznikl 1. ledna 1953 z dosavadního závodu v Třebíči na Stařečce, jehož prostory sloužily v letech 1912–1949 výrobě obuvi, a s ním sloučeného závodu MEZ Drásov, majícího novou provozovnu v Průmyslové čtvrti, který se zabýval elektrotechnickou výrobou. Do roku 1955 Západomoravské strojírny zcela převzaly výrobu doposud realizovanou též v Sezimově Ústí. Nové technologie, zejména umělá vlákna, daly v roce 1956 vzniknout prvnímu československému pletacímu automatu na bezešvé dámské punčochy typu JDa 34; tímto strojem se Západomoravské strojírny prezentovaly též na veletrhu v anglickém Leicesteru. Díky dalším typům automatů se Západomoravské strojírny staly účastníkem zahraničních trhů; v roce 1970 podnik vyvážel do 65 zemí světa a měl asi 2000 zaměstnanců.[5][2]

Rozvoj podniku si vyžádal i podstatné rozšiřování jeho výrobních prostor. V letech 1958–1964 a v druhé etapě v letech 1966–1974 byl budován areál v Průmyslové čtvrti v Třebíči. Prostory na Stařečce podnik uvolnil roku 1959. Od počátku 50. let 20. století fungovalo při Západomoravských strojírnách i vlastní učiliště. Nejprve poskytovalo vzdělání ve čtyřech oborech: strojní zámečník, soustružník kovů, frézař a mechanik pletacích strojů; později byly tyto obory sloučeny do dvou: strojního zámečníka a soustružníka. Mimo to realizoval podnik pro své zaměstnance i rozsáhlou bytovou výstavbu v Domcích, v ulici Družstevní zřídil (1974) i vlastní internát pro svobodné zaměstnance (předtím tomuto účelu sloužily prostory zrušeného kapucínského kláštera, Lorenzovy Staleté vinárny na Stařečce a na Karlově náměstí), mateřskou školu a jesle. Pro rekreaci zaměstnanců zřídil podnik rekreační středisko Březová (u Rokytnice nad Rokytnou, od roku 1968).[6] Západomoravské strojírny se též zapojily do vybudování třebíčského zimního stadionu.[7] Společným podnikem místní správy a Západomoravských strojíren byla výtopna v Domcích (1970).[8]

Součást koncernu Elitex (od 1976)

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1976 byly Západomoravské strojírny začleněny do koncernu Elitex se sídlem v Liberci jako jeho nižší organizační jednotka s názvem ELITEX, koncernový podnik Třebíč.[9]

Po roce 1990

[editovat | editovat zdroj]
ikona
Tato část článku potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte, aby odrážela aktuální stav a nedávné události. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.
Komentář: Neaktualizováno od záměru v roce 2010

Podnik ELITEX Třebíč byl zrušen bez likvidace dnem 31. prosince 1990 a veškerý jeho hmotný majetek přešel na akciovou společnost UNIPLET, a.s. dnem 1. ledna 1991.[10][11] O prodeji UNIPLETU Třebíč zahraničnímu vlastníku – Monarch Machinery LLC – rozhodla vláda 28. dubna 2004.[11][12][13]

V roce 2009 společnost UNIPLET usilovala o prodej svých pozemků na Jejkově městu Třebíč, dle územního plánu měl přes tyto pozemky vést obchvat města, tento prodej se neuskutečnil a společnost se rozhodla žalovat město.[14] Firma propustila dalších 50 zaměstnanců k září roku 2010, těm neproplatila odstupné a poslední tři platy. Ti se později obrátili na ombudsmana. Firma však požádala o reorganizaci a prohlásila, že se chce s 15–20 zaměstnanci věnovat produkci náhradních dílů pletacích strojů.[15]

4. května 2013 společnost zanikla sloučením se společností Uniplet Group.[1]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Úplný výpis z obchodního rejstříku UNIPLET Třebíč,a.s., B 17290 vedená u Městského soudu v Praze [online]. Ministerstvo spravedlnosti České republiky, rev. 2024-03-30 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b 25 let okresu Třebíč. 1945--1970. 1. vyd. Třebíč: Okresní národní výbor v Třebíči, 1970. 63 s. S. 21. Vydáno v dubnu 1970 k 25. výročí osvobození okresu Sovětskou armádou. 
  3. ↑ Západomoravské strojírny Třebíč. Praha: REFO-ČTK, 1974. 72 s. S. 11. 
  4. ↑ Západomoravské strojírny Třebíč. Praha: REFO-ČTK, 1974. 72 s. S. 12. 
  5. ↑ Západomoravské strojírny Třebíč. Praha: REFO-ČTK, 1974. 72 s. S. 13–15. 
  6. ↑ Západomoravské strojírny Třebíč. Praha: REFO-ČTK, 1974. 72 s. S. 47, 59–61. 
  7. ↑ KOUDELA, Karel. Západomoravské strojírny Třebíč. Praha: REFO-ČTK, 1974. 72 s. S. 8. 
  8. ↑ DOČEKAL, Jan. Elitex, koncernový podnik Třebíč. Třebíč: Elitex, koncernový podnik Třebíč, 1979. 94 s. S. 24. 
  9. ↑ DOČEKAL, Jan. Elitex, koncernový podnik Třebíč. Třebíč: Elitex, koncernový podnik Třebíč, 1979. 94 s. S. 15. 
  10. ↑ Rozhodnutí Ministerstva strojírenství a elektrotechniky České republiky č. 113/1990 ze dne 19. 12. 1990.
  11. ↑ a b UNIPLET. Company Info [online]. Třebíč: Monarch Knitting [cit. 2009-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-30. (anglicky) 
  12. ↑ Usnesení vlády České republiky ze dne 28. dubna 2004 č. 399
  13. ↑ Město Třebíč. Kronika města Třebíče. Příprava vydání Joura, Jiří. Třebíč: [s.n.], 2004. 101 s. S. 36. 
  14. ↑ MAHEL, Luděk. Uniplet dá městu poslední šanci, pak půjde k soudu. Třebíčský deník [online]. 2009-09-25 [cit. 2009-11-19]. Dostupné online. 
  15. ↑ čtk. Uniplet nevyplatil tři platy a odstupné. Třebíčský deník. 29. 10. 2010, čís. 251, s. 1, 5. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Uniplet_Třebíč&oldid=23781058“