Tuleň Weddellův
 Tuleň Weddellův | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | šelmy (Carnivora) |
| Podřád | ploutvonožci (Pinnipedia) |
| Čeleď | tuleňovití (Phocidae) |
| Rod | Leptonychotes Gill, 1872 |
| Binomické jméno | |
| Leptonychotes weddellii Lesson, 1826 | |
 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tuleň Weddellův (Leptonychotes weddellii) je savec jehož domovem jsou studené vody Jižního oceánu okolo celé Antarktidy, je jediný druh monotypického rodu Leptonychotes. Druhové jméno má podle mořeplavce a velrybáře ze Spojeného království Velké Británie a Irska sira Jamese Weddella.
Rozšíření
Jsou rozšířeni kolem Antarktidy a blízkých subantarktických ostrovů: Jižní Shetlandy, Jižní Orkneje, Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy. Převážná většina se při cestách za potravou od oblastí plovoucího ledu v blízkosti antarktického pobřeží nevzdaluje dále než 15 až 20 km, jedinci však bývají občas zaznamenání v Jižní Americe na Falklandských ostrovech, v Patagonii, na jihu Afriky, Austrálie i Nového Zélandu. Nebojí se lidí, když odpočívají u své přístupové díry v ledu dovolí člověku přiblížit se do bezprostřední blízkosti a neprojevují žádný stres.[3][4][5]
Popis
Jsou to velká zvířata s tělem vřetenovitého tvaru, která v nejlepších létech váží mezi 400 až 450 kg, samci dosahují délky 2,9 a samice 3,3 m. Dospělí mají srst šedivou s černými nebo světlými skvrnami kterými se jednotlivci od sebe odlišují. Krátká a tupá tlama je světlé barvy, také na ní bývají u očí tmavší skvrny. Poměrně krátké přední ploutve jsou zakončeny velkými černými drápy používanými při výstupu z vody na kru. Oči mají přizpůsobené pro šerosvit panující při lovu pod ledovým příkrovem. Pro ochranu očí před slanou vodou je mají potaženy tenkou blánou.
Jsou vynikající plavci a potápěči s dokonalou orientací. Dokážou se potopit do hloubky přes 600 m a zdržet se pod vodou i 80 minut, od vstupního otvoru se pod ledem vzdálit dále něž 5 km a bezpečně se k němu vrátit a nadechnout se. V zimním období loví pod zamrzlým oceánem a proto si musí hlavně pomoci špičáků udržovat své dýchací i vstupní otvory do vody před zamrznutím. V letním období při tání ker je v ledu již více trhlin, které svým vynikajícím zrakem dovedou z vody spatřit a použít je.
Jsou to nejhlučnější tuleni, mají široký zvukový repertoár, bylo zaznamenáno asi 34 různých hlasových projevů vydávaných většinou pod a v malé míře i nad vodou. Odpočívají na ledových krách v poloze na břichu nebo na zádech po celé hodiny, často leží kolmo na svítící slunce. Jejich potravu tvoří nejrůznější ryby, hlavonožci a korýši. Troufnou si i na větší ryby, jsou popisovány útoky na ryby o velikosti okolo 50 kg.[3][4][5][6]
Rozmnožování
Od září do listopadu vrhne na ledě březí samice, v malých koloniích společně s dalšími samicemi, většinou jen jedno mládě, dlouhé asi 1,5 m a vážící okolo 30 kg. Krmí jej hodnotným mlékem plným bílkovin a tuků, takže mládě přibírá denně asi 2 kg, samice jej v blízkosti střeží a nežere. Asi po dvou týdnech bere mládě do vody a učí ho plavat. Po sedmi až osmi týdnech jsou mláďata odstavená a ponechána svému dalšímu osudu.
Nedospělí potomci se shromažďují ve velkých skupinách na volném moři při ledovém okraji, zatímco dospělí samci se zdržují pod ledem v místech otvorů v ledu které používají samice pro odchod z hnízdicí kolonie. Po odstavení mláďat se samice dostávají do říje a u otvorů na ně čekají dychtiví samci. Polygamní páření nastává ve vodě za hlasitého volání i boje samců o území i samice. Růst oplodněného embrya se zastaví na dobu asi dvou měsíců, než se samice zotaví z laktace a následné výměny srsti. Zárodek se začne opětovně vyvíjet tak, aby k vrhu došlo opět ve stejnou dobu jako předešlého roku. Ročně zabřezne 70 až 80 % samic. Samci dospívají za sedm až osm roků, samice za tři až šest let, Dožívají se přibližně 25 let.[3][4][5][6]
Ohrožení
Přirozeným nebezpečím pro tuleně Weddellovy je kosatka dravá (Orcinus orca) a v mládí ještě tuleň leopardí (Hydrurga leptonyx), v bezpečí před jejich útoky jsou při lovu pod ledovým polem, tam se tito dravci nevydávají. Většinou mají organismus silně zamořen různými parasitickými červy a jejich poměrně krátká srst, intenzivně máčená v mrazivé slané vodě, je zase častým hostitelem vši Antarctophthirus ogmorhini.
Tuleň Weddellův nebyl příliš ohrožován lidmi v minulosti, tehdy se pro jeho roztroušený výskyt v rozsáhlé a těžko dostupné oblasti lov nevyplácel a není ani v přítomnosti. Současné Smlouva o Antarktidě a Úmluva o zachování antarktických tuleňů zakázala veškerý lov od pólu až po 60. jižní rovnoběžku. Počet tuleňů Weddellových se odhaduje na nejméně 500 000 až jeden milión jedinců a jsou na Červeném seznamu IUCN považováni za málo dotčený druh.[3][4][5]
Odkazy
Reference
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
- ↑ ZICHA, Ondřej. BioLib.cz: Tuleň Weddellův [online]. Ondřej Zicha, BioLib.cz, rev. 16.11.2002 [cit. 2012-03-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c d BATTY, Kristin. Animal Diversity Web: Leptonychotes weddellii [online]. University of Michigan Museum of Zoology, MI, USA, rev. 2008 [cit. 2012-03-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d ARKive: Leptonychotes weddellii [online]. ARKive, Wildscreen Trading Ltd., Bristol, UK [cit. 2012-03-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d IUCN Red List of Threatened Species: Leptonychotes weddellii [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2011 [cit. 2012-03-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Weddell seal [online]. Australian Antarctic Division, Kingston, Tasmania, AU [cit. 2012-03-04]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Galerie tuleň Weddellův na Wikimedia Commons
