Třída Fudži
 |
|
| Obecné informace | |
| Uživatelé |  Japonské císařské námořnictvo |
| Typ | Bitevní loď |
| Lodě | Fudži Jašima |
| Zahájení stavby | |
| Spuštění na vodu | |
| Uvedení do služby | |
| Osud | |
| Předchůdce | - |
| Následovník | Třída Šikišima |
| Technické údaje | |
| Výtlak | Fudži: 12 533 t Jašima: 12 320 t |
| Délka | F: 114 m J: 113,39 m |
| Šířka | F: 22,25 m J: 22,46 m |
| Ponor | F: 8,08 m J: 8,00 m |
| Pohon | parní stroj, 13 500 shp 2 hřídele, 1117 t uhlí F: 14 kotlů J: 11 kotlů |
| Palivo | {{{palivo}}} |
| Rychlost | 18,25 uzlů (34 km/h) |
| Dosah | 7 000 nm (13 000 km) při 10 uzlech (19 km/h) |
| Posádka | F: 726 J: 741 |
| Výzbroj | 8x 305 mm 10x 152 mm 20x 3 lb 4x 2,5 lb 5x 457mm torpédomety |
| Pancíř | pancéřový pás 457 mm paluba 63 mm dělové věže 152 mm velitelská věž 356 mm |
| Letadla | |
| Radar | |
| Sonar | |
| Ostatní | |
| Technické údaje {{{podtřída2}}} | |
| Výtlak | {{{výtlak2}}} |
| Délka | {{{délka2}}} |
| Šířka | {{{šířka2}}} |
| Ponor | {{{ponor2}}} |
| Pohon | {{{pohon2}}} |
| Palivo | {{{palivo2}}} |
| Rychlost | {{{rychlost2}}} |
| Dosah | {{{dosah2}}} |
| Posádka | {{{posádka2}}} |
| Výzbroj | {{{výzbroj2}}} |
| Pancíř | {{{pancíř2}}} |
| Letadla | {{{letadla2}}} |
| Radar | {{{radar2}}} |
| Sonar | {{{sonar2}}} |
| Ostatní | {{{ostatní2}}} |
Třída Fudži (japonsky: 富士型, Fudži-gata) byla třída dvou predreadnoughtů japonského císařského námořnictva. Skládala se z lodí Fudži a Jašima dokončených v roce 1897. Byly to první bitevní lodě, které Japonské císařství kdy získalo.
Obsah |
Rozhodnutí o stavbě[editovat]
Japonská námořní strategie na konci 19. století vycházela z francouzské radikální koncepce Jeune École, kterou sem přinesl a pomohl uvést do praxe francouzský námořní architekt a vojenský poradce v Japonsku, Emile Bertin. Přestože ne všichni byly přesvědčeni o správnosti této strategie, Japonsko znepokojovala čínská objednávka stavby nových bitevních lodí pro Pekingské loďstvo ve Francii. Protože Japonsko prozatím postrádalo technologii a kapacitu pro stavbu bitevních lodí, obrátilo se na Velkou Británii s objednávkou dvou co nejmodernějších bitevních lodí.
Spory o financování stavby[editovat]
Kolem financování lodí se rozpoutaly spory v japonském parlamentu. Nejprve měly být peníze vyčleněny v rozpočtu na rok 1891, ale pro politické spory k tomu nedošlo. Ministerský předseda princ Masajoši Macukata tedy svůj požadavek přednesl znovu a když byl opět odmítnut, rozpustil svou vládu. Jeho nástupce Hirobumi Itó chtěl finance na stavbu lodí vyčlenit v roce 1892, ale opět neuspěl. Problém vedl až k mimořádné intervenci samotného císaře éry Meidži v prohlášení z 10. února 1893, ve kterém císař nabídl financování stavby obou bitevních lodí z vlastních prostředků, pomocí úspor na provoz státní administrativy a žádal tedy pro státní úředníky snížení platů o 10%. Parlament krátce nato přidělil stavbě lodí třídy Fudži dostatek prostředků.
Konstrukce[editovat]
Konstrukce bitevních lodí třídy Fudži vycházela z bitevních lodí Royal Navy třídy Royal Sovereign. Tyto lodě, které projektoval Sir William White, byly ve své době považovány za technicky nejpokročilejší, největší a nejrychlejší na světě. Projekt třídy Royal Sovereign byl pro japonskou objednávku v mnoha ohledech přepracován a nové lodě byly například o 1,25 uzlu rychlejší. Obě lodě stavěla loděnice Armstrong Whitworth.
Výzbroj[editovat]
Hlavní výzbroj bitevních lodí třídy Fudži tvořily čtyři kanóny ráže 305 mm o délce 40 ráží, umístěné v přední a zadní dělové věži. Pod označením Typ 41 je vyvinula zbrojovka Armstrong Whitworth a vyrobila Elswick Ordnance Company. Byly původně vyvinuty právě pro britské lodě třídy Royal Sovereign a v Japonsku jimi byly vyzbrojeny i bitevní loď Mikasa.
Sekundární výzbroj tvořilo 14 rychlopalných kanónů ráže 152 mm o délce 40 ráží. Ty měly lodě chránil proti menším plavidlům, jako byly torpédovky a torpédové čluny. Děla střední ráže byla umístěna po jednom a na dvou palubách, aby při případném zásahu bylo zničeno vždy jen jedno z nich. Část z nich byla umístěna v kasematách na boku lodi.
Lehčí výzbroj tvořilo 20 kusů kanónů ráže 76,2 mm o délce 40 ráží. Ty doplňovalo pět torpédometů, z nichž byly 4 pod hladinou a jeden na palubě lodi.
Pancéřová ochrana[editovat]
Bitevní lodě třídy Fudži byly silně pancéřové pancířem typu Harvey. Ten tvořil pás 3 metry vysoký a 457 mm silný. Na koncích se jeho tloušťka zmenšovala až na 356 mm. Nad ním byl ještě 102 mm ocelový pancéřový pás. Za tímto pancéřovým pásem byly ještě 3 metry široké sklady uhlí, které tvořily další ochranu v případě zásahu. Pancéřová paluba měla sílu 76 mm. Na konci se ohýbala dolů a zužovala na 64 mm.
Lodě třídy Fudži[editovat]
Fudži vstoupila do služby 17. srpna 1897 a zúčastnila se Rusko-japonské války, bitvy o Port Arthur, bitvy ve Žlutém moři a bitvy u Cušimy. Po válce byla překlasifikována na kaibókan a poté sloužila k výcviku až do roku 1922, kdy byla vyřazena. Do roku 1948 pak sloužila jako plovoucí kasárna.
Jašima vstoupila do služby 9. září 1899. Účastnila se Rusko-japonské války, ale už 15. května 1904 najela před Port Arthurem na minu a potopila se. Bylo to jedna z největších ztrát císařského námořnictva v Rusko-japonské válce.
Reference[editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fuji class battleship na anglické Wikipedii.
