Třída Delhi
| Třída Delhi | |
|---|---|
 |
|
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Indické námořnictvo |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 3 |
| Zahájení stavby | |
| Spuštění na vodu | |
| Uvedení do služby | |
| Osud | aktivní |
| Předchůdce | třída Rajput |
| Následovník | třída Kolkata |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 6700 t |
| Délka | 163 m |
| Šířka | 17 m |
| Ponor | 6,5 m |
| Pohon | CODAG |
| Palivo | {{{palivo}}} |
| Rychlost | 28 uzlů |
| Dosah | 8000 nám. mil |
| Posádka | 340 |
| Výzbroj | 16× Ch-35 (4×4) 2× Štil 1× 100mm kanón AK-100 4× 30mm AK-630 (4×1) 5× 533mm torpédomet (1×5) 2× RBU-6000 (2×1) |
| Pancíř | |
| Letadla | 2× vrtulník |
| Radar | |
| Sonar | |
| Ostatní | |
| Technické údaje {{{podtřída2}}} | |
| Výtlak | {{{výtlak2}}} |
| Délka | {{{délka2}}} |
| Šířka | {{{šířka2}}} |
| Ponor | {{{ponor2}}} |
| Pohon | {{{pohon2}}} |
| Palivo | {{{palivo2}}} |
| Rychlost | {{{rychlost2}}} |
| Dosah | {{{dosah2}}} |
| Posádka | {{{posádka2}}} |
| Výzbroj | {{{výzbroj2}}} |
| Pancíř | {{{pancíř2}}} |
| Letadla | {{{letadla2}}} |
| Radar | {{{radar2}}} |
| Sonar | {{{sonar2}}} |
| Ostatní | {{{ostatní2}}} |
Třída Delhi (jinak též Projekt 15) je třída víceúčelových raketových torpédoborců indického námořnictva. Loděnice Mazagon Dock v Bombaji postavila celkem tři jednotky této třídy, pojmenované Delhi, Mysore a Mumbai. Do služby vstoupily v letech 1997-2001. Doposud jsou to největší válečné lodě, které Indie postavila v domácích loděnicích.[1] Z Indie přitom pochází 70% jejich komponentů.[2]
Obsah |
Stavba[editovat]
Jednotky třídy Delhi:[1]
| Jméno | Zahájení stavby | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Delhi (D 51) | 15. listopadu 1997[2] | aktivní | ||
| Mysore (D 52) | červen 1999 | aktivní | ||
| Mumbai (D 53) | leden 2001 | aktivní |
Konstrukce[editovat]
Konstrukce lodí je odvozena od ruských torpédoborců třídy Kashin, s využitím prvků fregat třídy Godavari a torpédoborců třídy Sovremennij.[2]
Hlavňovou výzbroj představuje 100mm kanón AK-100 v dělové věži na přídi a čtyři komplety pro blízkou obranu AK-630 s 30mm rotačními kanóny. Lodě dále nesou čtyři čtyřnásobná odpalovací zařízení ruských protilodních střel Ch-35 (v kódu NATO SS-N-25) s dosahem až 130 km (mají je nahradit střely BrahMos).[1] K boji proti letadlům slouží dvě jednoduchá odpalovací zařízení řízených střel systému Štil (exportní verze kompletu Uragan , v kódu NATO SA-N-7) s dosahem 25 km.[3] Jedno je na přídi a druhé za zadním komínem. Torpédoborce byly vybaveny též obranným systémem využívajícím izraelských střel moře-vzduch Barak 1 (odpalovány z osminásobných vertikálních vypouštěcích sil). Z pětihlavňového 533mm torpédometu mohou být odpalovány protiponorkové střely SS-N-15 Starfish a SS-N-16 Stallion. Protiponorkovou výzbroj doplňují dva raketové vrhače hlubinných pum RBU-6000. Na zádi je přistávací plošina a hangár pro dva vrtulníky typu HAL Chetak či HAL Dhruv.[1]
Pohonný systém je koncepce CODAG. Pro plavbu ekonomickou rychlostí slouží diesely KVM-18 a při bojovém nasazení se k nim přidají ještě plynové turbíny AM-50. Lodní šrouby jsou dva. Nejvyšší rychlost dosahuje 28 uzlů.[1]
Odkazy[editovat]
Reference[editovat]
- ↑ a b c d e Delhi Class, India [online]. Naval-technology.com, [cit. 2012-11-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Project 15 D Dehli Class Destroyer [online]. Globalsecurity.org, [cit. 2012-11-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Delhi class [online]. Military-today.com, [cit. 2012-11-26]. Dostupné online. (anglicky)
