Třída Delhi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Delhi
Mysore
Obecné informace
Uživatelé Indické námořnictvo
Typ torpédoborec
Lodě 3
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud aktivní
Předchůdce třída Rajput
Následovník třída Kolkata
Technické údaje
Výtlak 6700 t
Délka 163 m
Šířka 17 m
Ponor 6,5 m
Pohon CODAG
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 28 uzlů
Dosah 8000 nám. mil
Posádka 340
Výzbroj 16× Ch-35 (4×4)
2× Štil
1× 100mm kanón AK-100
4× 30mm AK-630 (4×1)
5× 533mm torpédomet (1×5)
RBU-6000 (2×1)
Pancíř
Letadla 2× vrtulník
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Delhi (jinak též Projekt 15) je třída víceúčelových raketových torpédoborců indického námořnictva. Loděnice Mazagon DockBombaji postavila celkem tři jednotky této třídy, pojmenované Delhi, MysoreMumbai. Do služby vstoupily v letech 1997-2001. Doposud jsou to největší válečné lodě, které Indie postavila v domácích loděnicích.[1] Z Indie přitom pochází 70% jejich komponentů.[2]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Jednotky třídy Delhi:[1]

Jméno Zahájení stavby Spuštěna Vstup do služby Status
Delhi (D 51) 15. listopadu 1997[2] aktivní
Mysore (D 52) červen 1999 aktivní
Mumbai (D 53) leden 2001 aktivní

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Torpédoborec třídy Delhi
Palubní vrtulník Sea King Mk42B

Konstrukce lodí je odvozena od ruských torpédoborců třídy Kashin, s využitím prvků fregat třídy Godavari a torpédoborců třídy Sovremennij.[2]

Hlavňovou výzbroj představuje 100mm kanón AK-100dělové věži na přídi a čtyři komplety pro blízkou obranu AK-630 s 30mm rotačními kanóny. Lodě dále nesou čtyři čtyřnásobná odpalovací zařízení ruských protilodních střel Ch-35 (v kódu NATO SS-N-25) s dosahem až 130 km (mají je nahradit střely BrahMos).[1] K boji proti letadlům slouží dvě jednoduchá odpalovací zařízení řízených střel systému Štil (exportní verze kompletu Uragan , v kódu NATO SA-N-7) s dosahem 25 km.[3] Jedno je na přídi a druhé za zadním komínem. Torpédoborce byly vybaveny též obranným systémem využívajícím izraelských střel moře-vzduch Barak 1 (odpalovány z osminásobných vertikálních vypouštěcích sil). Z pětihlavňového 533mm torpédometu mohou být odpalovány protiponorkové střely SS-N-15 Starfish a SS-N-16 Stallion. Protiponorkovou výzbroj doplňují dva raketové vrhače hlubinných pum RBU-6000. Na zádi je přistávací plošina a hangár pro dva vrtulníky typu HAL Chetak či HAL Dhruv.[1]

Pohonný systém je koncepce CODAG. Pro plavbu ekonomickou rychlostí slouží diesely KVM-18 a při bojovém nasazení se k nim přidají ještě plynové turbíny AM-50. Lodní šrouby jsou dva. Nejvyšší rychlost dosahuje 28 uzlů.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Delhi ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Delhi Class, India [online]. Naval-technology.com, [cit. 2012-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c Project 15 D Dehli Class Destroyer [online]. Globalsecurity.org, [cit. 2012-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Delhi class [online]. Military-today.com, [cit. 2012-11-26]. Dostupné online. (anglicky)