Třída Sindhughosh

Třída Sindhughosh
Obecné informace
Uživatelé	Indické námořnictvo
Typ	ponorka
Lodě	10
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud	aktivní (2011)
Předchůdce	třída Shishumar
Následovník	třída Scorpène
Technické údaje
Výtlak	2325 t (na hladině) 3076 t (pod hladinou)
Délka	72,6 m
Šířka	9,9 m
Ponor	6,6 m
Pohon	2 diesely, 1 elektromotor
Palivo	{{{palivo}}}
Rychlost	10 uzlů (na hladině) 17 uzlů (pod hladinou)
Dosah
Posádka	53
Výzbroj	6× 533mm torpédomet
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní	hloubka ponoru 300 m
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak	{{{výtlak2}}}
Délka	{{{délka2}}}
Šířka	{{{šířka2}}}
Ponor	{{{ponor2}}}
Pohon	{{{pohon2}}}
Palivo	{{{palivo2}}}
Rychlost	{{{rychlost2}}}
Dosah	{{{dosah2}}}
Posádka	{{{posádka2}}}
Výzbroj	{{{výzbroj2}}}
Pancíř	{{{pancíř2}}}
Letadla	{{{letadla2}}}
Radar	{{{radar2}}}
Sonar	{{{sonar2}}}
Ostatní	{{{ostatní2}}}

Třída Sindhughosh (jinak též projekt 877EKM) je třída diesel-elektrických ponorek Indického námořnictva, představujících exportní variantu sovětského projektu 877 (jinak též třída Kilo). Postaveno bylo celkem 10 ponorek. Všechny jsou stále v aktivní službě.

Pozadí vzniku

V letech 1986–2000 bylo Indii dodáno celkem 10 jednotek této třídy. Všechny postavily ruské loděnice.

Konstrukce

Výzbroj ponorek tvoří šest 533mm torpédometů. Z nich mohou být odpalována torpéda či vypouštěny námořní miny. Neseno může být 18 torpéd či 24 min. Poslední dodaná ponorka Sindhushastra nese protilodní střely 3M-54E s dosahem 220 km, přičemž část již postavených lodí je pro jejich vypouštění upravována. Pohonný systém tvoří dva diesely a jeden elektromotor. Nejvyšší rychlost je 10 uzlů na hladině a 17 uzlů pod hladinou.

Odkazy

Literatura

• CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha : Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. s. 240.  

Externí odkazy

• (anglicky) Profil třídy na serveru Globalsecurity.org