Třída Nilgiri

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Nilgiri
Obecné informace
Uživatelé Indické námořnictvo
Typ fregata
Lodě 6
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud aktivní
Předchůdce třída Brahmaputra
Následovník třída Godavari
Technické údaje
Výtlak 2450 t (standardní)
2962 t (plný)
Délka 113,4 m
Šířka 13,1 m
Ponor
Pohon 2 kotle, 2 převodové turbíny
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 27 uzlů
Dosah
Posádka 267
Výzbroj 2× 114mm kanón (1×2)
2× 20mm kanón (2×1)
8× Seacat (2×4)
Limbo Mk 10
Pancíř
Letadla 1× vrtulník
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Nilgiri je třída fregat indického námořnictva. Fregaty jsou modifikací úspěšných britských fregat třídy Leander. V letech 19661981 do služby vstoupilo šest jednotek této třídy. Postavila je indická státní loděnice Mazagon DockBombaji.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Kontrakt na stavbu čtyř nových fregat pro indické námořnictvo byl uzavřen s loděnicí Vickers Yarrow v roce 1964. Třída Leander v té době byla nejmodernější britskou konstrukcí. Velká Británie přitom Indii poskytla velký úvěr a pomohla i s rozšířením bombajských loděnic Mazagon Docks. V roce 1968 byl kontrakt rozšířen o další dvě jednotky. Tuto třídu tak tvoří šest fregat. Kýl první jednotky Nilgiri byl založen v roce 1966, v roce 1968 byla loď spuštěna na vodu a 3. června 1972 byla zařazena do služby. Další jednotky následovaly v letech 1974 (Himgiri), 1976 (Dunagiri), 1977 (Udaygiri), 1979 (Taragiri) a 1981 (Vindhjafiri).

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Základní hlavňovou výzbroj prvních čtyř fregat tvořily dva 114mm kanóny v dělové věži na přídi, doplněné o dva 20mm kanóny. Protiletadlovou výzbroj tvořila dvě čtyřnásobná vypouštěcí zařízení řízených střel Seacat (první dva kusy nesly jen jedno). K ničení ponorek byl na palubě jeden tříhlavňový vrhač raketových hlubinných pum Limbo Mk 10. Na palubě se nacházela přistávací plošina pro protiponorkový vrtulník HAL Chetak se skládacím hangárem.

Konstrukce čtvrté a páté jednotky byla vylepšena, především byly efektivnější v ničení ponorek. Navíc měly modernější elektroniku. Například místo vrhačů Limbo dostaly dva trojhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety ILAS 3. Obě byly vybaveny skládacím teleskopickým hangárem a nesly větší protiponorkový vrtulník typu Sea King. Dalším vylepšením byla instalace dvou systémů blízké obrany AK-630.

Jednotky[editovat | editovat zdroj]

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Osudy
Nilgiri (F-33) 1966 23. října 1968 3. června 1972
Himgiri (F-34) 1967 6. května 1970 23. listopadu 1974
Dunagiri (F-36) 1970 24. října 1972 18. února 1976
Udaygiri (F-35) 1973 9. března 1974 1. února 1977
Taragiri (F-37) 1974 25. října 1976 říjen 1979
Vindhjafiri (F-38) 1975 12. listopadu 1977 8. července 1981 Potopila se 30. ledna 2011 v Bombaji po kolizi s kyperskou kontejnerovou lodí MV Nordlake

Operační služba[editovat | editovat zdroj]

Fregata Vindhjafiri, sloužící v té době jako cvičné plavidlo, se v Bombaji dne 30. ledna 2011 v 16:36 místního času srazila s kyperskou kontejnerovou nákladní lodí MV Nordlake. Vindhjafiri připlouvala do přístavu po návratu z vyhlídkové plavby s rodinnými příslušníky posádky, zatímco Nordlake přístav opouštěla. Kontejnerová loď prováděla úhybný manévr, aby se vyhnula jiné lodi a přitom narazila do indické fregaty, kterou poškodila v oblasti kotelen a strojoven. Vypukl požár a fregata se bezprostředně poté naklonila. Remonkéry odvlekly Vindhjafiri do přístavu, kde se ji záchranné čety pokusily uhasit. Použitá voda ale narušila stabilitu lodi, která se převrátila a potopila u nábřeží. Při nehodě nedošlo k žádným ztrátách na životech. Vindhjafiri je největší indickou válečnou lodí potopenou v běžném provozu.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Předčasný konec služby INS Vindhyagiri. ATM. 2011, roč. 43, čís. 2, s. 71. ISSN 1802-4823.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]